Východisko z tak těžkých konfliktů, jakým je nynější válka na Ukrajině, se neobejde bez zprostředkovatele. Ten však musí splňovat několik ne snadno splnitelných předpokladů. Taková zprostředkovatelská země musí mít důvěru obou válčících stran. Nesmí být podezřelá, že s některou více sympatizuje. A zároveň musí mít ke své snaze nějaký silný důvod – například ryze humanitární ohledy anebo vlastní strategický zájem na klidu zbraní nebo trvalejším mírovém řešení. Paradoxně zprostředkovatel musí být nestranný i zaujatý zároveň.
Za vzor takového prostředníka bývá uváděno Norsko. To umožnilo diskrétní rozhovory mezi Izraelci a Palestinci, které v září 1993 završila dohoda z Osla. Severská země disponovala předchozí reputací nestranného vyjednávače, kterou si vydobyla, ačkoli patří k zakládajícím členům NATO a nemá status neutrální země.
Kdo by se mohl zhostit podobné role v rusko-ukrajinském konfliktu? Od počátku se nabízelo několik zemí. Každá z nich měla nějakou slabinu, nejčastěji podezření z náklonnosti k jedné z válčících stran.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
