Pěkná zahrada téměř bez práce? Ano, ale musí se promyslet před startem

Je jedno, zda jde o zahradu vesnickou, s výhledem na Pražský hrad či úzký pruh zeleně u řadového domu v některém z městských satelitů. Ideál spousty lidí je stejný – zahrada, která se udržuje sama, není na ní žádná práce. Netřeba sekat trávu, vytrhávat plevel, zalévat rostliny, natož neustále řešit tvarování živého plotu či zastříhávání růží. Ti, kteří rádi relaxují s hráběmi a rukama zabořenýma do hlíny, musí při této představě minimálně kroutit hlavou.

Špatnou zprávou pro ty, kteří nejraději relaxují nicneděláním, je, že bezúdržbová zahrada prostě neexistuje. Vždy je nutné do ní nějakou energii dát a starat se o ni. To, jak ta energie bude velká a kolik mozolů a starostí zeleň u domu majiteli přinese, záleží na krocích, které podnikne hned v samém začátku.

Neplaťte za zahradu dvakrát

Nejméně údržbová zahrada je ta, která je od začátku navržena správně. Respektuje dané místo a jsou v ní zvoleny takové prvky a rostliny, které jsou ideální s ohledem na půdu, světlo, klima a povětrnostní podmínky. Jejich správná volba je pak zárukou toho, že zahrada bude co nejméně náročná na údržbu.

Stavba

I v Česku chci stavět vysoké dřevostavby. Jsou udržitelné

12. 4. 2022 ▪ 11 min. čtení

Foto: Atelier D.V.A.

„Když si ale dáte například do zahrady růže a máte zahradu ve stínu, budete s nimi mít vždy trápení. Budete je mít napadené, nepokvetou. Pokud do zahrady, která je ve stínu, dáte kapradiny a hosty, bude bezúdržbová, protože poroste sama s minimálním vstupem energie,“ vysvětluje zahradní architekt Michal Nováček z Atelier D.V.A.

Podle něj je pravidlem číslo jedna dobře odhadnout stanoviště a vytvořit zahradu takovou, která v místě poroste. Tedy nesnažit se do ní za každou cenu vsadit rostliny, které se majiteli líbí, ale pro dané místo nejsou vhodné. „Já osobně mám zahradu, která je ve stínu, a vím, že celoživotně v ní budu bojovat s trávníkem. Na něj je v ní příliš tma a já vím, že ho nikdy nebudu mít hezký, protože tam holt nesvítí slunce,“ říká Michal Nováček.

Při zakládání zahrady je vhodné si promluvit s někým, kdo tomu rozumí. Je určitě rozumnější se na zahradní firmy a architekty obrátit rovnou než s nimi řešit až problémy a opravovat chyby, které laik většinou udělá a tím za zahradu zaplatí dvakrát. Důležité je vidět přednosti a specifika místa, které se má zkultivovat. Co na něm poroste, co nikoliv a co poroste, ale bude si žádat velmi náročnou péči. Třeba v případě jílovité půdy se musí zvolit rostliny, které snášejí vlhko u kořenů. „Když budete mít zahradu se zásaditým pH, nebudete v ní pěstovat rododendrony, protože ty potřebují mít kyselou půdu,“ přidává další z tipů architekt Nováček.

Foto: Atelier D.V.A.

Než se začnou sázet rostliny, měla by se provést alespoň základní analýza půdy. Tedy vzít si rýč, udělat si sondu a podívat se, jakou má zem strukturu. „Zda se rozsypává, zda je v ní písek, jestli je v ní jíl, zda je vlhká, jestli voní, nebo naopak zda páchne,“ říká Nováček a dodává: „Dobrá půda krásně voní. Je hezká, sypká, rozpadá se. Je ale spousta městských prostorů, kde zem je mrtvá.“

Trávník, kamínky, nebo „nadivoko“?

Bezúdržbovost zahrady závisí na tom, co se v ní udělá na začátku správně. To jsme psali již v úvodu, ovšem jestli to o něčem platí, pak stoprocentně o trávníku. I tady je nutné se zabývat tím, jaká je kvalita půdy. „Pokud ho hned na začátku založíte do podmáčeného prostoru, protože jste ho dobře neoddrenážovali, nebude se mu dařit. Bude vám zahnívat, bude špatný, řídký. Můžete ho pak hnojit a sekat, jak budete chtít, ale stejně nikdy nebude dobrý, protože jste to na začátku udělali špatně,“ varuje před jednou z častých chyb Nováček.

Nejvíce se majitelé zapotí u anglického trávníku, který je nutné pravidelně sekat. Sice existují robotické sekačky, ale ty se osvědčují především na rovných plochách, kde jim nestojí v cestě moc překážek.

Další z možností může být kvetoucí louka. Ta se sekat téměř nemusí, ovšem zvláště na začátku vyžaduje velké množství práce. Jednodušší je založit si trávník. „Kvetoucí louka je krásná, ale pokud máte 80 metrů trávníku, nemá smysl dělat louku, protože se na ní nemůžete volně pohybovat. Louka potřebuje vykvést, vysemenit se, posekat. Je to krásný koníček, ale je to více práce a trvá to nějakou dobu, než se zapěstuje,“ vysvětluje Michal Nováček.

Nejméně náročná zahrada je ta, která je divoká. Keře prorůstají do sebe, mezi nimi jsou vysázeny trvalky tvořící jeden celek. Pak už se jen seká trávník a jednou za čas se přistřihnou listy. Zahradníkům pomáhá i mulčovací kůra, kdy se záhony mulčují deseticentimetrovou vrstvou.

„Práci si také ulehčíte, když se vyhnete tipům zahrady, jako je alpinum, tedy skalničkám. Pokud nechcete v zahradě trávit příliš mnoho času, nedoporučoval bych sázet levísie a koniklece. Také bych se vyhnul záhonům s růžemi či letničkovým zákonům. Naopak bych volil kombinaci stálozelených rostlin, jako je bobkovišeň, tis,“ dále radí Nováček.

Pokud majitel nechce v zahradě trávit příliš času prací, měl by se zamyslet nad tím, jestli nedá přednost kamínkům. „Pokud bydlíte v řadovém domě a chcete mít bezúdržbovou zahradu, doporučil bych vám nemít trávník. Spousta zákazníků v řadových domcích už místo trávníku má kačírek, popřípadě štěrk. Je to esteticky velmi hezké, a když tam nasázíte i správné keře, bude vám dělat zahrada parádu celý rok,“ říká Vladislav Schmidt ze společnosti Zahrady Šnek, která provádí realizace a údržby zahrad.

Samotnou kapitolou jsou vodní plochy. Na investice náročná zahradní jezírka a biotopy jsou také velice pracné na údržbu. O jezírko se majitelé musí celoročně starat – čistit filtraci, hlídat, aby nedocházelo k nadměrnému bujení řas, čistit bahno z jeho dna, odstraňovat odumřelé rostliny, sledovat hodnoty pH. Vodních prvků se ale časově vytížení majitelé vzdávat nemusí. „Pro ně a pro lenochy jsou vhodná brouzdaliště a pítka pro ptáky. Rád dávám na zahradu velký krásný kamenný prvek, do kterého se naleje voda. Vy pak koukáte z obývacího pokoje přes terasu, jak se vám v té vodě brouzdají ptáci,“ vypráví Nováček.

Foto: Atelier D.V.A.

Velmi náročné je založit zeleň v satelitu

Začátky bývají těžké. Horší to mají ale vlastníci novostaveb než ti se starou zahradou po svých prarodičích. „Když zdědíte starou zahradu, je to jednodušší práce než ji udělat někde v satelitu. Jen než se v něm zbavíte plevelů. Jedná se většinou o holou zem, těsně po stavbě, po které rok jezdila těžká technika a do té země se dostala i spousta chemie. Ve starém sadu, kde byla zem v klidu, zatravněná, nejsou v ní žádná semena plevelu, se zahrada zakládá výrazně jednodušeji. V satelitu musíte dát minimálně 25 centimetrů nové ornice a nějakou hezkou zem do jam ke stromům,“ říká Michal Nováček.

Stavba

Stáhněte si přílohu v PDF

Práci usnadní zavlažování. Na to je ale dobré myslet hned při budování zahrady. „Když se realizuje nová zahrada u novostavby, někteří zákazníci nechtějí automatický závlahový systém. Já to chápu, protože pro někoho to může být spousta peněz, ale po čase si uvědomí, že to byla chyba a pak se tam musí dodatečně instalovat, a to stojí víc peněz,“ vysvětluje Vladislav Schmidt, proč je dobré neztrácet čas se zaléváním zahrady od samého začátku.

Kdo chce mít náročnou zahradu, ale nechce se o ni starat, může se obrátit na některou z odborných firem. Zájem lidí o takovou službu stoupá. „Lidé nemají čas se o zahradu starat, ráno jdou do práce, večer z ní přijdou a chtějí si užívat zbytek dne na zahradě s dětmi a domácím mazlíčkem. Ne si vzít sekačku nebo plít záhony a stříhat keře. Další věcí je, že většina lidí ani nemá techniku a vybavení na údržbu zahrady nebo jim vadí, že je ze zahrady spousta nepořádku, který se rozkládá a zapáchá,“ popisuje Vladislav Schmidt to, jak i zápach z tlející trávy bývá často důvodem, proč se lidé obracejí na zahradníky.

Kolik majitel zahrady profesionální firmě za údržbu zaplatí, záleží na celé řadě faktorů, které souvisejí s velikostí zahrady, její náročností, ale i její vzdálenosti od zahradníka. „Každá zahrada je jiná a každý zákazník chce něco jiného. Proto je i cena vždycky jiná. Můžete zaplatit za údržbu dva tisíce korun, ale můžete za ni dát i osm tisíc,“ říká Schmidt.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Stavba.