Pokud navštívíte téměř libovolnou vesnici v Rakousku, kde v nedávné době vznikla škola, bude pravděpodobně stát někde poblíž návsi, často přímo vedle kostela, kde je logicky zapojena do veřejného života a reprezentuje společný zájem obce. U nás je situace velmi odlišná. Většina obcí, které se dnes potýkají s nedostatečnou kapacitou škol, prodělala v posledních 30 letech bouřlivý stavební vývoj, následovaný dramatickým růstem počtu obyvatel. Nejlépe je to vidět ve Středočeském kraji a okrajových městských částech Prahy.
Tyto obce z různých důvodů vhodně umístěné pozemky nevlastní, a školy se tak nezřídka plánují na nevhodném místě, často na samém okraji sídla. Taková škola není pro děti bezpečně dostupná pěšky nebo na kole a zbytečně generuje další dopravu. Jen obtížně pak naplňuje ambice na nové centrum místní komunity.
Jak vypadá inspirativní prostředí?
Školy, které u nás vznikly za Rakouska‑Uherska, první republiky i v období socialismu, byly postaveny podle předem daného schématu. Výsledkem se staly sice navzájem si podobné budovy, jejich výstavba však byla v jistém smyslu efektivní a optimalizovaná. V Česku se od 90. let minulého století mnoho nových škol nepostavilo. Nebyly potřeba. Mezitím se ovšem výrazně proměnily výukové trendy, přišla digitalizace, a my dnes nevíme, jak by vlastně současná škola měla vypadat.
Před sedmi lety vláda schválila dokument, který má přinést zlepšení života lidí zvyšováním kvality prostředí, ve kterém žijí. Jeho hlavním cílem je podpora rozvoje architektury, urbanismu a stavební kultury. Mimo jiné říká, že při přípravě veřejných staveb by se měly přednostně využívat architektonické soutěže, které jsou předpokladem vzniku kvalitního vystavěného prostředí. V takové soutěži si zadavatel za pomoci nezávislých odborníků vybírá z množství konkrétních návrhů ten, který nejlépe naplní jeho zadání.
V posledních pěti letech se v Česku konalo přes 200 architektonických soutěží, 22 z nich se týkalo mateřských a základních škol. Aktuálně probíhají další tři soutěže na novostavby základních škol v Brně a Praze.
Na úrovni krajů i ministerstva školství a tělovýchovy existuje několik koncepčních dokumentů zabývajících se modernizací a zkvalitňováním vzdělávacího systému. V žádném z nich však nedostanete informaci o tom, jaké prostory škola pro 21. století potřebuje, jaké provozní vazby by mezi nimi měly být a jak by měly být velké. Slovo architektura v nich bohužel nenajdete. Přitom taková základní škola je dnes velmi složitý provoz s řadou multifunkčních prostor, velkokapacitní kuchyní, knihovnou či sportovišti, kdy řada prostorů slouží i veřejnosti.
Už vůbec se nedozvíte, jak organizovat prostor tak, aby vzniklo inspirativní a příjemné prostředí pro výuku. To znamená, že každá obec nebo město v Česku, které potřebuje postavit novou školu, si musí tyto otázky zodpovědět samo a připravit vlastní zadání zcela od nuly. V ideálním případě, tedy při přípravě architektonické soutěže, to znamená minimálně půl roku práce odborníků na různá témata, exkurze po příkladech dobré praxe (za kterými musíte spíše do zahraničí), desítky stran textu a provozních schémat. Takto zodpovědný přístup pravděpodobně povede k dobrému výsledku, je ale velmi neefektivní. Zvlášť v momentě, kdy v některých lokalitách chybí v lavicích tisíce míst.
Důležité je i to, jak škola vypadá. Sedm povedených příkladů moderních školských staveb v Česku
Obdoba menší nemocnice
Naše neschopnost dlouhodobě strategicky plánovat dobře ilustruje příklad z německé spolkové země Berlín. Před několika lety si zde spočítali, že kvůli silnému populačnímu růstu bude potřeba do roku 2025 postavit zhruba 65 nových základních škol. Na první pohled neuvěřitelné číslo, které ale nebude tak vzdálené realitě Prahy a Středočeského kraje.
Byla proto sestavena mezioborová pracovní skupina, jež definovala nový prostorový koncept zohledňující současné pedagogické trendy. Následně Berlín vypsal několik architektonických soutěží na typové základní školy různé velikosti. Architekti měli vymyslet jedno základní dispoziční řešení, které by šlo s drobnými obměnami zopakovat na několika konkrétních stavebních pozemcích. Postup ne nepodobný tomu za Rakouska‑Uherska. Výsledkem bude kromě kvalitní architektury i úspora času a peněz.
Stáhněte si přílohu v PDF
Financování je ostatně jedním z největších úskalí vzniku nových školských zařízení. Investiční náklady na výstavbu šestitřídní mateřské školy v současnosti přesáhly hranici sta milionů korun. Dvoustupňová základní škola s paralelními třídami v každém ročníku pak představuje investici v hodnotě téměř tři čtvrtě miliardy korun. Svou roli v tom hrají nejen rostoucí ceny stavebních prací, ale i přísné legislativní požadavky na vnitřní prostředí, které ze škol dělají obdobu menší nemocnice, nebo obecně neúměrně dlouhé a komplikované povolovací řízení. To vše výstavbu prodražuje o desítky procent.
Málokterá obec takovými prostředky disponuje, a proto samosprávy už při přípravě spoléhají na pomoc státu. Jeho role je tedy naprosto klíčová, přitom ten svých možností v dohledu nad kvalitou vystavěného prostředí nijak nevyužívá. Obce a města k pořádání architektonických soutěží nijak nemotivuje a nenabízí ani návod, jak výstavbu škol připravovat efektivněji. O politice architektury se ve veřejném prostoru vlastně vůbec nemluví. Přesto v Česku v posledních letech vznikla a dále bude vznikat řada povedených školských staveb, které však mají jedno společné. Jsou úspěchem jednotlivých osvícených samospráv, které přes všechny překážky touží po kvalitní architektuře, nikoliv výsledkem nějaké celorepublikové strategie.
Autor je architekt, spoluzakladatel platformy CBArchitektura, jež se vloni mj. podílela na přípravě čtyř soutěží v Praze a okolí na mateřskou nebo základní školu.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Stavba.
