Mateřská škola Dolní Břežany
Autor: S.H.S architekti / Vladimíra Holubová, Lukáš Holub, Lubor Sladký
Dokončeno: 2020, náklady: 78 mil. Kč
Mateřská škola Dolní Břežany v ulici K Hradišťátku je podobně veselá a hravá, jako bývají děti, pro které je určena. Zároveň vychází vstříc častému nároku investorů – požadavku na jednoduchý provozní koncept mateřské školy bez kolizních míst a bezbariérovost. Pod povedenou realizací v obci na kraji Prahy, kde se dobré architektuře nebývale daří, je podepsáno studio S.H.S. architekti. Přízemní školka se nachází na západním okraji obce, kousek od moderně pojatého hřbitova. Jejím základem je obdélník, v němž jsou provozní místnosti, zázemí dětí a vychovatelek a tři „prsty“ – tubusy, které obsahují herní a pobytové místnosti, pojmenované jednoduše podle použitých barev: fialová, červená nebo oranžová. Tohle rozdělení pak podporuje stoupající hmota tubusů směrem do zahrady, do níž jsou prsty otevřeny velkou prosklenou stěnou.
Díky proskleným stěnám mohou děti přímo z heren vyjít na vnější terasy, do zahrady a k hřištím. Tyto stěny jsou zapuštěny do tubusu tak, aby byl vytvořen krytý přechod mezi interiérovou a exteriérovou částí. Stínění stěn v době přímého slunečního svitu je navrženo vnějšími žaluziemi osazenými na rozhraní stěny a terasy. Když se spustí, mohou učitelky také stmívat prostor heren v době poledního klidu dětí. Do bočních stěn denních místností jsou hravou formou osazena kruhová okna, imitující letící bubliny.
„Snažili jsme se o vytvoření kompaktní hmoty objektu s nestandardním pojetím fasád. Oprostit se od přídavné soustavy pavilonů a propojovacích krčků,“ vysvětluje Lukáš Holub, architekt studia S.H.S. architekti a jeden z autorů návrhu, čím je tento projekt výjimečný a čím se od řady jiných školek odlišuje.
Pro získání dostatečného a především rovnoměrného osvětlení prostoru heren v zadní části a prostor zázemí v hloubce traktu budovy jsou do konstrukce střechy vloženy světlovody. Vnější fasádu objektu pak tvoří obklad z cementovláknitých desek v nepravidelném rastru. Ten je v místech heren na stěnách orientovaných do zahrady řešen jako dvojitá fasáda, skrývající úložné prostory pro hračky, sportovní náčiní a další pomůcky používané při hře dětí, případně jako úložné prostory pro údržbu objektu a zahrady. Zvětšená tloušťka obvodové konstrukce je zároveň využita pro různou hloubku osazení kruhových oken vůči ploše fasády. Tímto řešením vznikají jakési válcové prostory přístupné dětem jak ze strany zahrady, tak z prostoru heren.
Mateřská škola Astra, Klecany
Autor: No Architects / Jakub Filip Novák, Daniela Baráčková
Dokončeno: 2018, náklady: 10 mil. Kč
„Žádná dobrá architektura špatnou školu nikdy nezachránila, ale rozhodně má ‚blbá‘ architektura moc vznik dobré školy či školky komplikovat, ne‑li znemožňovat,“ říká architekt Jakub Filip Novák ze studia No Architects, spoluautor soukromé Montessori školky Astra v Klecanech. Tu postavili její majitelé prakticky vlastníma rukama a od září 2018 ji vedou, spravují, pečují o zahradu i dům. Do jedné třídy chodí 20 dětí.
Cílem projektu nebylo vyčnívat, ale reagovat na specifickou situaci a zadání. Pokud je něčím unikátní, pak stavebníkem, kterým není veřejný investor ani organizace. „Je to rodina lokálních patriotů, která se rozhodla uskutečnit svůj sen. Na malém trojúhelníkovém pozemku o rozloze 730 m² mezi třemi silnicemi postavili svépomocí školku a současně malé kulturní centrum,“ přibližuje Novák okolnosti vzniku stavby ve středočeské obci na pravém břehu Vltavy.
Architektonický návrh studia No Architects byl inspirován více než 100 let starými doporučeními italské pedagožky a lékařky Marie Montessori i moderními školkami ve světě. Nejsilněji je tu cítit princip takzvaného připraveného prostředí. Podle této zásady bývá prostor uspořádán do koutků, v nichž se často odehrávají skutečné aktivity. Děti zatloukají kladivem opravdové ostré hřebíky, vaří ve skutečné kuchyňce s plnohodnotným dřezem, sporákem a troubou, pečují o rostliny na zahradě.
Mezi aktivitami si svobodně vybírají, rozvíjejí své vnitřní motivace podle individuálních potřeb. „Děti jsou vedeny k samostatnosti, sebedůvěře. Učí se nalézat vlastní motivační zdroje, namísto aby jen čekaly, co budou dělat ostatní,“ vysvětluje spoluautorka návrhu Daniela Baráčková.
Zatímco v přízemí domu se nachází školka, v patře se samostatným vstupem a multifunkčním sálem se odehrává nejen administrativa a poradenství školky, ale i řada aktivit pro dospělé, třeba cvičení. Školka tak od svého otevření slouží jako malé kulturní centrum.
Podle Nováka je tato realizace důkazem, že když to zvládne soukromník na zahradě, jistě může i obyčejná obec mít v architektuře školky vyšší ambici než si jen odškrtnout kapacity. „Autoři se nebáli volit typologii, která v sídelní kaši vytváří maják, dům identifikuje jako něco odlišného, co vzbudí zvědavost a co si i děti zapamatují.
Nový pavilon ZŠ a ZUŠ Líbeznice
Autor: Grulich architekti / David Grulich
Dokončeno: 2019, náklady: 188 mil. Kč
Nový pavilon základní školy v Líbeznicích vzešel z architektonické soutěže. Stojí na okraji zástavby při výjezdu ve směru na Měšice. „Objekt kruhového tvaru navazuje na započatý koncept celého areálu, v němž se v hojné míře vyskytuje oblouková a kruhová geometrie – pavilon Rondel prvního stupně základní školy od studia Projektil, dopravní hřiště, bludiště v parku. Poloha nového pavilonu umožňuje těsné provozní propojení mezi všemi třemi budovami školy, které je kvůli ekonomičnosti řešeno exteriérově,“ nastiňuje kontext autor návrhu David Grulich.
Za jeho přednost považuje architekt absenci vyšších pater a z toho vyplývající těsné vizuální i fyzické propojení s parterem, trávou, stromy a keři. A také páteřní chodbu, která díky kruhovému tvaru nemá konec ani začátek. Odpadají tak podle něj pocitově nepříjemná slepá ramena a konce s malým využitím ze standardních typů škol.
„Zadavatel kladl důraz především na kvalitu a udržitelnost nejenom stavby, ale i výuky. Učebny jsou řešeny velikostně nadstandardně, aby mohly plnit zároveň funkci odpoledních družin – s tím se pojí i nadstandardní rozsah úložných prostor. Tento požadavek je prozíravý z důvodu celkové vytíženosti prostor v průběhu dne a ekonomičnosti návrhu,“ říká Grulich. Dost ojedinělý je potom fakt (a zároveň požadavek obce), že návrh budovy umožňuje do budoucna celkem jednoduchou změnu na jinou funkci, například domov pro seniory.
Architektura stavby výrazně vychází z vnitřního provozu, náplně budovy, bezbariérovosti, energetické šetrnosti a hlavně z citlivého zakomponování do území. Základem je přízemní kruhová stavba s atriem a vloženou kruhovou jídelnou. Ze západní strany objekt přechází v terénní vlnu a využívá stávajících rozdílných výškových úrovní. Vzhledem k malé výšce pavilonu zůstává hlavní historická budova dominantou celého areálu.
Provozně je objekt rozdělen na dva základní celky – hlavní vstup se šatnami, centrální chodbou, učebnami a zázemím pro pedagogický sbor a dále na část objektu v návaznosti na terénní vlnu, do které je orientován provoz kuchyně a kruhová jídelna. Pavilonem prochází chodba jako „páteř“ celé budovy, na kterou jsou navázány jednotlivé prostory orientované buď do atria, nebo vně kruhu do parku. Venkovní atrium uprostřed objektu umožňuje volný pohyb dětí.
Základní škola Vřesovice
Autor: Public Atelier / Jiří Markevič, Fuuze / Jaroslav Sedlák
Dokončeno: 2019, náklady: 33 mil. Kč
Malotřídní škola ve Vřesovicích pro žáky první až páté třídy je v areálu barokní fary a farního statku. Když se před lety dohodla obec s církví na převodu těchto objektů do jejího majetku, měla církev přání, aby obec nenechala celý soubor zchátrat a aby jej využívala k bohulibému účelu. Proto od roku 2013 slouží hlavní objekt fary jako škola a o dva roky později byl v přízemí dvou hospodářských křídel zřízen denní stacionář s kuchyní a jídelnou, které využívají i školáci.
Návrh studií Public Atelier a Fuuze kladl důraz na propojení jednotlivých částí. Architekti nechtěli potlačit historickou hodnotu komplexu, ale zároveň se snažili docílit toho, aby se zde uživatelé školy i stacionáře cítili společně příjemně a svobodně užívali veškeré jeho části.
„Nově vkládané i původní historické objemy se vzájemně prolínají, nicméně jsou od sebe jasně rozpoznatelné. Historické části sjednocuje klasická omítková fasáda, červená střecha z bobrovek a měděné klempířské prvky. Jednoduchý kubický tvar, hladký povrch a výrazná barevnost naopak charakterizují části nové,“ popisují projekt jeho autoři, architekti Jiří Markevič a Jaroslav Sedlák.
Prostorové řešení školy, mísení a prostupnost výukových prostor jsou hlavní vklad obou autorů. A tak navrhli školu, která nemá děti svazovat. Důležitým momentem celého návrhu se staly hravost a svobodný pohyb. „Chybí zde dominantní, pro Česko typický prvek chodby rozdělující děti do učeben za neprůhlednými dveřmi. Přirozeně zde dochází k prolínání výukových prostorů, což je podpořeno i průhledností mezi všemi prostory,“ popisují autoři. Moderní škola v jejich pojetí nemá striktně definovaný omezený způsob užívání, ale naopak nabízí možnosti.
Základní škola Komenského, Říčany
Autor: Rusina Frei / Martin Rusina, Martin Frei
Návrh: 2017
Říčany vyhlížejí novou základní školu, která vzešla z otevřené architektonické soutěže konané v roce 2017. Porotu tehdy mimo jiné přesvědčila jasnost a čistota urbanistického řešení celého Komenského náměstí a protažení Chelčického ulice až k parkové části náměstí.
„Na školu je zpracován podrobný prováděcí projekt. V současné době město Říčany řeší financování a připravuje se na vypsání výběrového řízení na dodavatele stavby,“ vysvětluje spoluautor vítězného návrhu Martin Rusina z architektonické kanceláře Rusina Frei.
Na navržené budově je unikátní především konstrukce. „Velký důraz byl při návrhu kladen na udržitelnost výstavby. Bude se jednat o největší dřevěnou školní budovu v Česku, navíc v pasivním standardu. Montovaná dřevostavba umožňuje díky vysokému podílu prefabrikace zkrátit dobu výstavby a snížit tak její nepříjemné dopady na hustě zastavěnou oblast. Dřevo v sobě také váže vysoké množství CO₂, což je z hlediska dlouhodobé ochrany klimatu významné plus,“ popisuje architekt Rusina.
Pozemek pro školu se nachází v modernější části centra Říčan, v sousedství gymnázia a domu pro seniory, ale také v bezprostřední blízkosti bytových domů z různých stavebních období. Nová škola doplní chybějící část Komenského náměstí, na němž by měl v souvislosti s výstavbou školy vzniknout nový veřejný park.
Protože se jedná o velkou stavbu, je škola rozdělena na samostatně stojící školní budovu a tělocvičnu, mezi kterými probíhá nově vzniklá ulice. Obě budovy jsou spolu propojeny podzemní chodbou. Tělocvična, doplněná o venkovní sportoviště, tak může sloužit veřejnosti i mimo dobu vyučování. Kvůli lepší pěší propustnosti území byla plocha školního areálu omezena na nezbytné minimum a školní dvůr i zahrada se nacházejí na terasách a střechách školní budovy. „Naší snahou bylo, aby škola působila sympaticky a otevřeně. Proto jsme například prosklenou jídelnu umístili do přízemí v nároží nové budovy, kde bude mít přímý kontakt s parkem,“ dodává Rusina.
Škola má podle něj nad rámec běžného standardu umožňovat i jiné než tradiční způsoby frontální výuky. Její vnitřní řešení je proto postaveno na jednoduchém provozu, kde se tradiční učebny otevírají do velkorysejších pobytových prostor, nahrazujících dříve běžné školní chodby. Tyto haly mohou sloužit i k individuální nebo neformální výuce. Kde je to možné, jsou haly doplněny o respiria, venkovní učebny a terasy.
Základní škola Amos, Psáry, Dolní Jirčany
Autor: SOA architekti / Ondřej Píhrt, Štefan Šulek, Ondřej Laciga
Dokončeno: 2019, náklady: 420 mil. Kč
Výrazná silueta nové základní školy na okraji obce Dolní Jirčany připomíná vesnická hospodářská stavení. Navzdory své velikosti (zastavěná plocha 3834 m²) není areál od studia SOA architekti v konfliktu se stávající zástavbou a jejími přirozenými centry. Budova, navržená v pasivním energetickém standardu, a její vstupní prostranství ukončují urbanistickou osu vedoucí k návsi a dávají jí potenciál živé obecní komunikace.
Zřizovatel se rozhodl jít cestou architektonické soutěže, jedné z prvních svého druhu. „Vyslal tím signál, že základní škola je veřejná budova přesahující svým významem do života celé komunity, a v tomto smyslu formuloval i zadání,“ upozorňuje na výjimečnost projektu jeden z jeho spoluautorů, architekt Ondřej Píhrt. Pro něj a jeho kolegy to byla výzva k přemýšlení o podobě moderní školy, příležitost k odpoutání se od stereotypů zažitých z mládí. „Chtěli jsme vymyslet školu, do které bychom rádi posílali vlastní děti, a tak nějak jsme cítili, že vlastní zkušenosti a školní skripta k tomu stačit nebudou,“ dodává Píhrt. Začali se tedy zajímat o moderní způsoby výuky a jim odpovídající dispoziční uspořádání škol a výsledkem byl návrh klastrové školy s centrálním setkávacím prostorem v podobě multifunkční jídelny s venkovní terasou.
Interiér školní budovy navrhli architekti jako volně plynoucí prostor vytvářející přirozeně ohraničené zóny s rozdílnou mírou intimity podle plánovaného využití, tzv. learning landscape. Moderní škola má totiž podle nich kombinovat místa pro soustředěnou individuální práci, práci ve skupinkách i místa pro relaxaci a pohyb. Budova slouží rovněž jako zázemí pro mimoškolní aktivity, čemuž odpovídá i členění interiéru s důrazem na kvalitní společné prostory.
Srdcem školy je dvoupodlažní multifunkční prostor jídelny umístěný v centrálním objektu a volně navazující na vstupní foyer. Díky důmyslnému dispozičnímu uspořádání je možné jídelnu přeměnit na auditorium s jevištěm v přilehlé malé tělocvičně, které se do prostoru otevře velkým portálem ve stěně. Místo pro setkávání poskytuje i přilehlá venkovní terasa s pobytovým schodištěm, jež zároveň rozšiřuje výukový prostor odborných učeben v přízemí. Tělocvičny se zázemím, umístěné v severozápadní části centrálního objektu, potom společně s venkovními sportovišti představují další prostory umožňující široké mimoškolní využití.
Výukové prostory jsou umístěné v přilehlých křídlech budovy. Dispoziční uspořádání je založeno na principu klastrů složených ze dvou až tří kmenových učeben seskupených kolem společné centrální haly. Díky vizuálnímu propojení učeben s halou vzniká jasně ohraničený variabilní prostor pro výuku v mnoha formách. Klastry jsou vertikálně propojené pobytovými schodišti, každý má vlastní barevnou identitu a přístup na venkovní terasu.
Důležitá pro celkový charakter interiéru je práce se dřevem. Je použito jako konstrukční materiál nad vstupním vestibulem a jídelnou, na obkladech stěn a nábytkových vestavbách, parapetech i fasádě a dodává škole hřejivou a domácí atmosféru. Tu podporuje i orientační systém založený na principu dětské kresby.
Přístavba Katolického gymnázia v Třebíči
Autor: Ateliér Tišnovka / Miloš Klement, Petr Todorov
Dokončeno: 2019, náklady: 50 mil. Kč
Brněnský Ateliér Tišnovka dostal v roce 2016 od Biskupství brněnského jasné zadání. Investor požadoval rozšířit stávající prostory Katolického gymnázia v Třebíči o nové specializované učebny, laboratoře a kabinety: biologie, chemie, fyziky, matematiky, počítačů a jazyků.
„Přístavba gymnázia je intervencí do stávajícího areálu školy, který se nachází v budovách bývalého kapucínského kláštera v Třebíči‑Jejkově, tedy v blízkém sousedství historického jádra města. Prostorový kontext byl narušen v období socialismu jednak stavbou zimního stadionu bez odpovídajícího měřítka v těsné blízkosti kvadratury, jednak necitlivými zásahy přímo v areálu kláštera. Proto jsme se snažili maximálně uhájit a podpořit zachovalé urbanistické a architektonické charakteristiky navazujícího historického celku,“ vysvětluje okolnosti zakázky spoluautor realizace, architekt Petr Todorov.
Stáhněte si přílohu v PDF
Nová budova nahradila jednopodlažní provizorní křídlo bývalých dílen z období totality. Na jižní straně sleduje přístavba směr budov historické kvadratury, na severní straně vytváří vnitřní nádvoří pro relaxaci a oddych studentů s návazností na venkovní učebnu. Dvoutraktové dispoziční schéma otevírá v prvním patře prosklené respirium do nádvoří, ve druhém patře je chodba orientována do otevřené terasy. Učebny, laboratoře a kabinety jsou řazeny podle konkrétních požadavků školy.
Vlastní budova je postavena z kombinovaného systému nosných stěn z keramických bloků, železobetonových sloupů a stropů. Výběr použitých materiálů je záměrně podřízen koncepční dvojrozměrnosti: disponují současným charakterem a zároveň v sobě obsahují potenciál dialogu s místem. V exteriéru je použita světlá vápenná omítka na korpusu domu, vláknocementové šablony na střeše, vymývané teraco na soklu, hliníková okna a šedě lakovaná ocel na zámečnických prvcích. Kamenné zídky, vyrovnávající terénní rozdíly, jsou ze skládané rosické ruly. V interiérech je použito světlé broušené teraco na chodbách a dubové parkety v učebnách a kabinetech. Dveře, průhledy do učeben a vestavěný nábytek jsou z javorového dřeva.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Stavba.
