Jan Chvátal zaujatě obchází svůj dům v Dobřejovicích u Prahy. Sem tam pohladí bílou omítku ze směsi písku, slámy a vápna, aby ukázal, v čem se na první pohled liší od běžných, geometricky přesných fasád novostaveb. Charakteristická pro ni je občasná drobná nerovnost a zvlnění na povrchu. Připomíná stěny historické venkovské chalupy. „A vidíte tady dole? Není tu žádná základová deska, jen dutý prostor, protože to celé stojí na betonových pilotech,“ ukazuje Chvátal spodek svého domu, který skutečně stojí na podpěrných sloupcích, takže se pod něj dá ledacos uskladnit. Chvátal tu má například odloženou kánoi.
Nejen že dům nestojí na základové desce, ale není v něm ani jedna cihla. Celý Slamáček, jak jej jeho stavitel pojmenoval, je ze slámy, hlíny, písku a dřeva. A přesto jde o čistě pasivní dům s minimálními úniky energie, který funguje pomocí nejmodernějších ekotechnologií.
Chvátal začal Slamáček stavět v roce 2014. Jak sám říká, tenkrát byl se svým nápadem postavit pasivní dům svépomocí, a navíc ještě ze slámy, tak trochu za exota. Příliš podobných staveb v republice v té době neexistovalo, učil se hlavně z knih a internetu. „Původně jsme měli představu, že si necháme postavit dřevostavbu. Na první schůzce s naším architektem Janem Mártonem jsme ale dostali jeho knihu Stavby ze slaměných balíků. Jelikož jsme docela zaměřeni na život v co největším souladu s přírodou, zaujalo nás to,“ vzpomíná Chvátal.
Celý dům stavěl převážně sám, občas mu přijelo pomoci několik nadšenců do stavění ze slámy, ale ti zmizeli s koncem hezkého počasí. „Zhruba osmdesát procent času jsem tu trávil sám, byla to celkem osamělá práce,“ vypráví Chvátal. Kvůli Slamáčku dal výpověď v práci a jeho stavbou strávil dva a půl roku.
Dva miliony v balících slámy
Postavit Slamáček, a nikoli Cihláček, se rozhodl proto, že společně s manželkou mají velmi blízko k přírodě – oba pracovali ve středisku ekologické výchovy Toulcův dvůr, navíc Chvátal vystudoval krajinné inženýrství na České zemědělské univerzitě. Chtěli dům postavený z přírodě blízkých materiálů, který bude takzvaně dýchat.
„Navíc se nám moc líbila myšlenka, že stavíme z materiálu, jenž by jinak skončil vlastně jako odpad. Sláma se zaorává nebo se dá použít maximálně jako stelivo pod dobytek, i když v poslední době se využívá i energeticky,“ podotýká Chvátal, který dnes působí v Dobřejovicích jako místostarosta. Zájemcům o přírodní stavění a stavbu svépomocí také poskytuje zdarma poradenství.
Slaměné balíky přivezli od zemědělce z Vysočiny. Bylo prý těžké získat balíky slámy s přesným rozměrem, který byl na stavbu domu třeba. Balíky na sebe Chvátal skládal jako kostičky lega a následně slaměné zdi postupně zatěžoval vahou dalších částí domu.
Naskládat na sebe kostky slámy se mu původně zdálo jako jednoduchý úkol, nakonec se ale ukázal opak. „Byly to docela nervy. Představte si, že máte skoro dva miliony korun investované do stavby z balíků slámy, jež si ale pořád tak trochu sedají a vy nevíte, v jaké fázi se to konečně zpevní,“ směje se dnes už s odstupem Chvátal.
Dům ze slámy prošpikovaný ekotechnologiemi
Slamáček stavěl v létě ve čtyřicetistupňovém horku, ale také v dešti na podzim a v zimě. „Právě to vlhké počasí byla asi nejtěžší etapa celé stavby. Nepodařilo se nám rozestavěný dům důsledně zaplachtovat a na některých místech do balíků natekla voda a začala tam růst plíseň,“ popisuje Chvátal. Dům ale začal důsledně před vlhkem chránit a s plísní si nakonec poradil pomocí vysoušečů.
Velkým rozhodováním také bylo, jaké technologie do domu umístit. Běžně se do pasivních domů umísťují tepelná čerpadla, která se starají o výhřev vody a případně podlahového topení. Touto cestou ale Chvátal nakonec nešel. „V našem případě by to bylo zbytečné, nepotřebujeme energie tolik,“ vysvětluje Chvátal, zatímco vaří v kuchyni kávu. Kuchyně spojená s obývákem i celý interiér domu jsou laděné ve stejné filozofii jako stavba sama. Dominují tu zemité a světlé přírodní tóny, podlahu tvoří dlažba v cihlové barvě, strop zdobí dřevěné trámy, okna jsou zasazená v dřevěných rámech, nábytek je zhotoven vlastnoručně z masivního dřeva a celodřevěné schodiště nezapře kvalitní řezbářskou práci. Na vnitřních stěnách interiéru tvořených hliněnou omítkou jsou některé rohy zaoblené, což opět navozuje atmosféru vesnické chalupy.
Dům vyhřívá slunce okny
Na topení se Chvátalovi snaží spotřebovat co nejméně energie. „I když je venku minus dvacet stupňů a svítí sluníčko, náš dům nepotřebuje žádný další zdroj tepla, protože se vysvítí okny,“ podotýká Chvátal. A skutečně, jelikož je téměř celá stěna spodního patra prosklená a tepelné ztráty domu nejsou díky jeho pasivitě velké, množství slunečního svitu, které dopadá na podlahy, pohodlně vyhřívá dům zevnitř. „Ale nejsme někde v Dolomitech, kde svítí slunce 350 dnů v roce. Zvlášť v období listopadu až února, než se slunce začne trochu ukazovat, potřebujeme ještě energii dodat. K tomu máme krbovou vložku, ve které jednou za den stačí ztopit necelou přepravku dřeva a to ohřeje vodu na mytí i na vytápění na druhý den,“ přibližuje Chvátal.
Dům má navíc na střeše fotovoltaické panely, které do něj dodávají část elektrické energie a také ohřívají nádobu na teplou vodu a starají se i o teplovodní vytápění. Když svítí slunce, vyhřeje fotovoltaika tisícilitrovou nádrž na sto stupňů. Pokud se nádrž nevytopí ze sluníčka ani z krbu, je u ní umístěn elektrický ohřívač, který nádrž ohřeje elektřinou z rozvodné sítě. „Elektřinou ale dotápíme jen občas, třeba když jsme líní rozdělat oheň v krbu,“ směje se Chvátal.
Panely na střechách vyrobí zhruba 5,5 megawatthodin elektrické energie ročně. V létě Slamáček spotřebuje zhruba deset procent energie, kterou panely v té době vyrobí, a zbytek posílá do sítě. V zimě naopak, když je zataženo, panely vyrobí minimum, dům se vyhřívá dotápěním krbem. V celoročním souhrnu fotovoltaické panely na Slamáčku vyrobí stejné množství elektrické energie, jaké dům potřebuje na svůj provoz. Reálně ale panely polovinu vyrobené energie posílají od jara do podzimu jako přebytky do rozvodné sítě, takřka stejné množství pak v zimě proudí do domu od distributora.
Kromě fotovoltaických panelů a vzduchotechniky s rekuperací má Slamáček také zelené střechy na hlavní střeše, garáži i na zastřešené verandě. Má také rozvody pro dešťovou vodu, která slouží pro zalévání zahrady a splachování. „Připadalo mi zvláštní splachovat WC pitnou vodou. Tak jsem do retenční nádrže před domem dal čerpadlo, na toalety zavedl trubky pro dešťovku a bylo to. Nešlo o nic složitého ani nákladného,“ pochvaluje si Chvátal.
Zapomněli na stínění
Celkové náklady na energie pro tento šestipokojový, 160metrový, dvoupatrový dům se saunou činí zhruba tisíc korun měsíčně. Něco málo z toho dostanou Chvátalovi zpět za energii, kterou do sítě vracejí. „Hlavně teď, v době, kdy ceny energií závratně stoupají, naši spotřebu energie velmi oceňujeme,“ pokyvuje hlavou Chvátal, který tu bydlí společně s manželkou a dvěma dětmi.
Celkové náklady na stavbu Slamáčku se v roce 2016, tedy v rok dokončení, vyšplhaly na 6,5 milionu korun. Z toho půl milionu dostali Chvátalovi zpět na dotacích za pasivitu domu. Hodně také ušetřili díky tomu, že většinu fyzické práce na stavbě nedělala firma, ale Jan Chvátal osobně. Stavěl 10 až 15 hodin denně po dobu dvou a půl roku.
Jak majitel přiznává, byla to práce náročná a nic dalšího už stavět nechce. Celkově je ale s bydlením ve Slamáčku spokojený. Jediné, co by dnes udělal jinak, je chlazení, respektive stínění domu. „Když jsme stavěli, nedošlo nám, že si musíme vyřešit stínění. Především v letních měsících jsme měli problém s přehříváním horního patra. Až dodatečně jsme proto instalovali do horního patra textilní venkovní rolety, které teplo částečně mírní,“ říká Chvátal. Čidlo samo vyhodnotí, kdy už je slunce přespříliš, a rolety stáhne, i když nejsou obyvatelé doma.
Slamáček získal ekologického Oskara
V roce 2018 se slaměný dům v Dobřejovicích u Prahy stal absolutním vítězem soutěže E.ON Energy Globe Awards, známé také jako ekologický Oskar. Do soutěže jej nominoval především fakt, že si majitel postavil dům ze slámy, hlíny a dřeva, a rovněž to, že jde o energeticky pasivní dům vytápěný fotovoltaikou a dřevem, který zatěžuje životní prostředí jen minimálně. Plusové body získal také za dešťovou vodu v domě i za to, že se Chvátal aktivně podílí na sdílení svých zkušeností a zdarma pomáhá dalším zájemcům o stavbu domu ze slámy. Založil k tomu dokonce vlastní webové stránky Slamáček.cz.
Stavitelství domů ze slámy, takzvaných slamáků, je dnes už mnohem více rozvinuté než před sedmi lety, kdy se Chvátal jako jeden z prvních pouštěl do díla. Dnes po republice stojí desítky takových domů, slouží především k rodinnému bydlení. A mnoho z nich se pyšní právě pasivním standardem. Existují dokonce specializovaná architektonická studia zaměřená právě na návrhy a realizaci slamáků. Jedním z nich je například liberecké studio Nature Systems, které založil architekt Jan Márton.
Právě on pomáhal i Chvátalovým s návrhem Slamáčku. „Energetická úspornost by měla být jedním ze základních parametrů nejen staveb, ale i urbanismu jako takového. To, co se na českých školách učí a prezentuje jako dobrá architektura, je přitom odpovědné až za polovinu všech emisí a energie spotřebované ve stavitelství,“ řekl Márton v rozhovoru pro týdeník Ekonom. Jeho studio má v portfoliu rodinné stavby, které jsou ze dvou třetin vytápěné pouze sluncem. Nebo školu, kterou vytopí děti metabolickým teplem. „Dům ale musí mít vhodnou tepelnou obálku a prosklení. Mnohem zajímavější než vytápění a elektřina je však pro mě řešení vodního cyklu v domě, které se vždy odvíjí od konkrétního pozemku a situace. Pokud to lze, vždy doporučujeme jako základ vlastní studnu,“ radí Márton.
Postavit vysloveně energeticky neúsporný dům při současných cenách energie nemá smysl a vlastně už to ani nejde. Výstavba nových budov se totiž od 1. ledna letošního roku posuzuje podle přísnějších pravidel. Současné novostavby, pro které se používá zvláštní pojem – budovy s téměř nulovou spotřebou energie – se v některých kritériích blíží svým standardem známějším pasivním domům a dají se nazvat nízkoenergetickými.
Plánovat stavbu se musí na 15 let dopředu
Pokud člověk zrovna není v situaci, kdy staví nový dům, ale bydlí ve starším a chce ušetřit za energie, má hned několik možností. I většina stávajících rodinných domů má stále velký potenciál ke snížení energetické náročnosti. „Často jediným dosud realizovaným opatřením jsou totiž vyměněná okna nebo kotel, když předchozí dosloužil. Pokud má vlastník domu v plánu v něm dál bydlet, určitě musí při plánování zlepšení hledět do budoucnosti na nějakých patnáct dvacet let dopředu. Pak je i mírně vyšší investice do lepších a komplexně řešených opatření smysluplná a rozhodně ekonomicky opodstatněná,“ říká Simona Kalvoda, výkonná ředitelka České rady pro šetrné budovy.
Stáhněte si přílohu v PDF
Nejznámějšími opatřeními jsou tedy nová okna, dnes už běžně s izolačními trojskly, zateplení fasád, střechy, stropu nebo podlahy, výměna zdroje tepla na vytápění a přípravu teplé vody nebo instalace řízeného větrání se zpětným ziskem tepla, tedy s rekuperací. „To jsou nákladná opatření s delší návratností investice, na která jsou ale k dispozici dotační prostředky. Při rozhodování o takové investici by se určitě mělo brát v úvahu prodloužení trvanlivosti objektu a jeho estetické zlepšení,“ připomíná Kalvoda.
Existuje ale i řada investičně méně náročných opatření. „Typicky jde o instalaci termostatických hlavic na topných tělesech, výměnu zdrojů osvětlení za moderní úsporné LED, pohybová a stmívací čidla, regulace otopné soustavy, instalace venkovního stínění a velmi nákladná nemusí být ani zelená střecha, snižující spotřebu energie na chlazení,“ vyjmenovává Kalvoda. Dodává, že nejjednodušším opatřením, které má navíc nulové náklady, jsou opatření na samotných lidech – nepřetápět, nezapomínat zhasínat, v chladném období větrat intenzivně, ale pouze krátce.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Stavba.
Dům ze slámy prošpikovaný ekotechnologiemi
