Vyhozený karton od džusu se vám domů vrátí. V podlaze nebo zdi

Vyhodíte něco do kontejneru na tříděný odpad a za nějakou dobu to budete mít zpátky doma. Jen už ne v podobě krabice od mléka či starých novin s ještě nevyluštěnou křížovkou, ale třeba v podobě izolace, která pomůže snížit náklady na vytápění.

Stavebnictví patří mezi relativně konzervativní obory. Změny jsou v něm pomalé, přesto se odehrávají a kopírují trendy, které jsou viditelné i v jiných odvětvích. Zatímco ze staveb postupně mizí plné cihly, hledají se naopak materiály, které budou lépe sloužit pro účely robotizace a 3D tisku. Jejich větší využívání je ale spíše otázkou blízké budoucnosti.

Co už nyní při výstavbě rezonuje, to je využívání recyklátů, tedy druhotných surovin. Pro ně hovoří nejen ekologické aspekty, ale také nahrazování vstupních surovin, kterých již nyní není dost. „Nedostatek začíná být například v oblasti kameniv, která slouží jako vstupní surovina pro řadu dalších stavebních materiálů, od betonu přes násypy, štěrky až po maltu. Obrovský vývoj nyní probíhá právě v oblasti recyklovaných kameniv,“ říká Rostislav Drochytka, vedoucí Ústavu technologie stavebních hmot a dílců z VUT v Brně.

Stavba

Dům ze slámy prošpikovaný ekotechnologiemi

12. 4. 2022 ▪ 10 min. čtení

„Celkově lze říci, že je snaha využít veškerý odpad a přeměnit jej v druhotnou surovinu. U odpadů jsou ale tradičně velkým problémem kolísající vlastnosti, proto jsem přesvědčen, že musí být sledovány dlouhodobé vlastnosti výrobků využívajících recykláty. A o tom se možná mluví poněkud méně,“ přidává upozornění Vlastimil Bílek z katedry stavebních hmot a diagnostiky staveb z Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava.

30kilová deska z krabic od mléka

Druhotných surovin v moderních stavebních materiálech můžeme najít hodně. Ve skladbách podlah, vnitřních příčkách, podhledech, obvodových stěnách, ale i ve stavebním bednění či designových panelech se mohou objevit desky obsahující nápojové krabice od kefírů, omáček či džusů.

Tetrapak je vlastně kompozit obsahující několik vrstev střídajících se materiálů, kterými jsou papír, plast a v některých případech hliník. Ten zaručuje potravinám delší trvanlivost. „Tím, že jsou vrstvy na sebe nataveny, prolisovány a spojeny, nedostává se do nich žádná voda. Nejsou v nich žádné póry, ve kterých by se mohly množit nežádoucí mikroorganismy. Není v nich prostor, kde by mohly vyrůst,“ popisuje Radim Lovětínský, ředitel společnosti Flexibau, jež má právě na výrobu deskového materiálu z nápojových kartonů patent. Jde o jednu z výhod, která zaručuje, že se v deskách z těchto recyklátů netvoří plíseň.

Svozová služba přiveze velké slisované balíky, které jsou plné krabic od mléka a džusů. Kolem 80 procent slisovaných tetrapaků obsahuje hliník, zaručující deskám specifické vlastnosti. Na jednu desku, která váží přibližně 30 kilo, je potřeba zhruba 400 takovýchto krabic. Ve většině obcí Česka oranžové popelnice na tyto krabice nejsou, proto je obsluha na třídicích linkách musí oddělovat od PET lahví, plechovek a dalšího odpadu.

„Zrovna minulý týden jsme v jednom balíku našli zalisovanou kancelářskou židli. Někdy holt selže lidský faktor na dotřiďovacích linkách. Balíky proto dotřiďujeme ještě u nás, aby v nich nezůstaly například plechovky, lahve či kuriózní věci, jako je kancelářská židle,“ vypráví Radim Lovětínský.

Zákazníci předběhli legislativu

Po roztřídění se nápojové krabice rozdrtí a drť se nasype mezi spodní a vrchní krycí papír. Za vysokých tlaků a teplot se vše prolisuje a speče do desek. „Ty pak mají obdobné vlastnosti jako tetrapaky, tedy velmi dobře tlumí hluk a nejsou citlivé na vodu. Bobtnavost takovýchto desek je až o polovinu menší než u těch na bázi dřevěné štěpky,“ říká Lovětínský.

Než deska projde celou výrobní linkou, od drtiče přes odprašovací části linky až po lisy, ořezávací pily a stahovací zařízení, trvá to pouhé dvě minuty. Pro výrobu je klíčový vysoký tlak a teplota, naopak se při ní nevyužívají žádné chemikálie, lepidla ani pojiva. Kapacita plně automatizované výrobní linky, která zpracovává surovinu, které je v Česku nadbytek, je až 3500 tun nápojových krabic, což představuje zhruba 88 000 desek, které lze z recyklátu vyrobit.

Podle Radima Lovětínského se zájem o podobné produkty zvyšuje a legislativu, která zatím na recykláty pamatuje jen u veřejných objektů, předběhla mentalita zákazníků. „Koncoví zákazníci už začínají hodně řešit, jaké stavební prvky si do objektu zabudovávají. Zajímají se například o to, jaká je jejich skladba,“ říká. Firma nyní kromě expanze na zahraniční trhy také řeší možnosti recyklace etiket a různých polepek. V budoucnosti by se tak ve stavebních deskách mohly objevit i tyto odpadní materiály.

Bez vzduchových mezer

Dalším z trendů je zvyšování tepelného komfortu. U izolací dochází ke zlepšování tepelněizolačních vlastností. „Největší změnou v posledních letech je, že se na trhu postupně prosazuje kromě klasického bílého polystyrenu také ten šedý. Má lepší izolační vlastnosti a uplatňuje se hlavně při výstavbě nízkoenergetických a pasivních domů,“ nastiňuje vývoj pěnového polystyrenu Jiří Kudlička, jednatel společnosti Bachl, která vyrábí moderní izolační hmoty.

Vyhozený karton od džusu se vám domů vrátí. V podlaze nebo zdi

Dalších 13
fotografií

„Díky tomu, že za posledních 30 let stoupla spotřeba pěnového polystyrenu zhruba na čtyřnásobek, měli výrobci motivaci investovat do technologického zařízení. Ve výrobních procesech se čím dál více prosazuje automatizace a robotizace a snižuje se podíl monotónní a namáhavé lidské práce, čímž se také snižuje riziko chyb. To vše je pak viditelné na výrobku. Před třiceti lety bylo běžné, že desky byly hůře svařeny, mezi jednotlivými kuličkami bývaly vzduchové mezery a materiál měl horší mechanické vlastnosti,“ popisuje Kudlička materiál, který by dnes už na trhu neuspěl.

Výrobci izolací řeší také otázku recyklace, například u pěnového polystyrenu. „Jeho nespornou výhodou při posuzování aspektů souvisejících s dopadem na přírodu, velikostí uhlíkové stopy a udržitelností je to, že obsahuje 98 procent vzduchu. V daném objemu jsou tedy pouze dvě procenta pevného materiálu, který se musel někde vytěžit, přepravit, zpracovat. Navíc není u polystyrenu žádný problém s recyklací. Většina výrobců v Česku nejenže stoprocentně zpracuje svůj vlastní technologický odpad, ale také bere odpady zvenčí, tedy odpadní pěnový polystyren ze staveb a sběrných dvorů, a ten recykluje,“ říká Kudlička.

Kromě nárůstu kvality se nové materiály a hmoty používané na stavbách vyznačují vyšší životností. U krytin například zvyšuje trvanlivost povrchová glazurová úprava. „Na vlastním domě mám třicet let staré tašky, nebyly dobře vypálené, a tak se mrazem rozpadají. Dnes vám krytina na střeše vydrží klidně přes 50 let. Právě z toho důvodu, že má na sobě nějakou povrchovou úpravu,“ popisuje Rostislav Drochytka.

Moderní izolace, nic pro kuny

Kromě odpadu z oranžového kontejneru lze na stavbách najít ten z těch modrých. Stejně jako ze školního sběru, odpadů z tiskáren či z výroby knih. Takovýto odpad se vytřídí a použije při stavbě jako zvuková či tepelná izolace. Pro tepelnou izolaci se používají především staré noviny, které musí být suché a čisté. Následně se z nich vyrábějí foukané izolace, které se na rozdíl od klasických desek přizpůsobí na míru danému prostoru.

„Třeba v případě stropů se spoustou členitých detailů, trámů a různých průchodů. Ty by se s deskovými materiály daly jen obtížně izolovat, zatímco s foukanou izolací ani málo pečlivý člověk nemůže téměř udělat chybu. Foukaná izolace totiž k těmto detailům přilne a vytvoří v nich izolační celistvou vrstvu. Beze spojů a spár,“ popisuje vznik jednolité izolační vrstvy Mojmír Urbánek, ředitel výroby a vývoje ve společnosti CIUR, která se výrobou foukaných izolací zabývá.

K nanesení izolace je zapotřebí aplikační stroj. Izolace, která je dodávaná v pytlích, se do něj vsype a následně se nafouká na místo určení. Zvláště vhodný je tento typ izolace do starších rodinných domů s trámovými stropy. „Nemusí se díky ní rozebírat celý strop či provádět složitější rekonstrukce,“ vysvětluje Urbánek.

Hlavní výhodou foukané izolace z celulózy zůstává, že pochází z oběhového hospodářství. Jejím základem je papír, přesněji celulózová vlákna. Zároveň je impregnována proti škůdcům. „Nelíbí se ani kunám, proto ji často aplikujeme do objektů, kde toto zvíře řádilo,“ přidává jednu ze zajímavostí Urbánek.

Celulóza má také tu výhodu, že díky svým akumulačním schopnostem dokáže v domě vytvořit tepelnou pohodu a zároveň má, možná překvapivě, vysokou protipožární odolnost. „Za prvé do izolace přidáváme anorganické přísady, jako jsou síran hořečnatý či kyselina boritá, které zabraňují hoření nebo jej alespoň zpomalují. Za druhé samotný papír ve chvíli, kdy je vyplněný například ve stěně nebo v nějakém konstrukčním prvku, odhořívá velmi pomalu, protože je většinou chráněný nějakou sádrokartonovou deskou,“ vysvětluje Urbánek s tím, že tato izolace dává lidem při požáru stejný čas na opuštění objektu jako izolace na bázi skla nebo kamene.

„Minerální izolace jsou ale vhodnější do prostor, kde jsou vyšší teploty, celulózové naopak lépe hospodaří s vlhkostí. Takže při dodatečných zateplováních střech a stropů výborným způsobem distribuují vlhkost, která se do tohoto prostoru může dostat jak z exteriéru, tak z interiéru,“ říká Urbánek.

Beton z konopí

Při stavbách rodinných domů je vidět snaha o využívání přírodních materiálů. Staví se také ze slaměných panelů, dřeva, rákosu a hlíny. Nejvyužívanějším stavebním materiálem jsou stále betony a také v jejich případě se hledají ekologicky méně náročné varianty. Jednou z nich je přidávání konopných vláken.

Konopný beton obsahuje kromě konopí také hašené vápno, cement a vodu. Jeho výhodou je tepelná a zvuková izolace, ale také rychlá doba tuhnutí.

Petr Konvalinka z Experimentálního centra Fakulty stavební ČVUT to vidí ale jinak: „Konopný beton je podle mého názoru jen zoufalá snaha použít do betonu jakýkoliv odpad bez ohledu na výsledné parametry a jeho praktickou využitelnost.“

„Obecně lze však říci, že použití recyklovaných materiálů a odpadů z předchozí výstavby je velmi účinné a ekonomicky efektivní. Lze jimi částečně nahradit základní složky jako například cement nebo relativně drahé křemičité písky či některé frakce kameniva. Tyto materiály, které jsou tvořeny recykláty, lze ovšem obvykle použít pouze na méně exponované součásti staveb, jako jsou podkladní betony, výplňové konstrukce, podlahy, malty a omítky. V případě nosných konstrukcí je jejich využití stále omezené,“ říká Konvalinka.

Stavba

Stáhněte si přílohu v PDF

Budoucnost už dnes

Spolu s vývojem nových materiálů se zvyšuje jejich kvalita. Používají se vlákna z různých materiálů, která zvyšují pevnost a například desky se díky nim dají hůře zlomit. Čedičová a celulózová vlákna nahradila původně používaná nebezpečná azbestová, která ze staveb mizí.

I řada dalších materiálů by nyní už neobstála. Například těch, které se hojně používaly v 70. letech. „Vzpomínám, jak jsem dělal znalecké posudky na betonech z první republiky. Bylo v nich tolik cementu a byly krásně zhutnělé, že když jste do nich bouchli, úplně zvonily. Pak jsem dělal zkoušky na betonech ze 70. let a na nich byla kvalita velice špatná, nestejnoměrná. Aniž byste se museli podívat do stavebního deníku, dalo se na stavbě poznat, které betony se dělaly v pátek,“ vypráví Drochytka z VUT v Brně.

Trendem je rychlá výstavba, zvyšování tepelného komfortu, robotizace a s ní spojené hledání vhodných materiálů a recyklace. „Osobně se domnívám, že sedmdesát procent materiálů, které jsou nyní na trhu, budeme používat i za třicet let. V budoucnu se bude stavět s relativně minimálním využitím kovů a bude se zvyšovat podíl materiálů z recyklovatelných zdrojů, které by měly být i levnější,“ zamýšlí se nad budoucností stavebnictví Rostislav Drochytka.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Stavba.