Nechejte se inspirovat a nenechte se odradit, pokud máte pocit, že tohle pro vás není. Vše by měl zvládnout i průměrně zdatný jedinec. O nic extrémního se nejedná. Pokud jste však v oboru úplní nováčci, pro klid v duši si najděte instruktora nebo horského vůdce. Jestli ale víte, oč tu běží, a máte odpovídající výbavu, zvládnete to bezpečně sami.
1. Horolezectví v Českém ráji: hřeben Suchých skal
Celodenní lezení po skalním hřebeni je v Česku rarita. Poskytuje ho pouze bizarní pískovcový výchoz Suchých skal nad Jizerou u Turnova. Už více než sto let se jim říká „české Dolomity“. Zdejší horolezectví se tomu italskému trochu podobá, jen měřítko je oproti dolomitským obrům poněkud kapesní.
Kámen je pevný, odolává nešikovným nováčkům i špatnému počasí. Proto je častým cílem nejen samostatných družstev, ale také výprav s horskými vůdci. Přelézt Suché skály od západu na východ trvá průměrnému horolezci celý den. K tomu si užívá daleké rozhledy a dlouhou lehkou túru v obtížnostní škále 3 UIAA (klasifikační stupnice volného lezení; stupeň tři odpovídá střední obtížnosti – pozn. red.).
Málokteré družstvo stihne přelézt celý hřeben. Zkrátit túru lze vynecháním pískovcových věžiček na začátku. Obvykle se míjí také poslední samostatná věž Baba. Výhodou je, že prakticky z každého místa lze slanit pomocí lana na pevnou zem a ukončit tak lezení, kdykoliv budete mít pocit, že si potřebujete odpočinout, případně když vám pokračování neumožní průtrž mračen či bouřka.
2. Lezení v Labských pískovcích: bouldering na Modřínu
Intenzivnímu sportovnímu lezení bez lana se říká bouldering neboli lezení po kamenech. Nejlepší oblast pro tento sport je Modřín nedaleko Děčínského Sněžníku. Na zdejších pískovcových kamenných blocích a balvanech si můžeme vybrat z více než tisícovky lezeckých směrů.
Leze se těsně nad zemí a lezci si pod sebe pokládají tlusté matrace. Pokud nevylezou až nahoru a spadnou, padají do měkkého. Nepotřebují tedy s sebou nic jiného než speciální lezecké boty zvané lezečky a matraci zvanou bouldermatka.
3. Ferraty v Polabí: Slánská hora
Slánská hora je dominantou města Slaný. České středohoří zde v dávné minulosti vyvřelo poslední sopku směrem do polabské roviny. Svahy jsou porostlé lesem, ale na severním a západním úbočí vystupují čedičové skály s několika puklinovými jeskyňkami, které poukazují na běsnění vulkánu.
Sedm krátkých ferrat a dva lanové mosty vedou na skálu vysokou sotva 40 metrů. Každý výstup zabere zkušenějšímu lezci čtvrthodinu. Z vrcholu seběhneme po pěšině.
Systém zdejších ferrat nabízí všechny stupně obtížnosti od lehkých, vhodných pro děti a začátečníky, až po nepříjemné převisy, které dají zabrat i silným a zkušeným ferratistům. Slánská hora tak nabízí nejen sportovní vyžití v přírodě, ale také výborný trénink na delší alpské ferraty. Navíc samotný kopec je perfektním místem s vyhlídkou daleko k soutoku Labe a Vltavy.
4. Podzemí v Moravském krasu: jeskyně v Ostrově
Speleoferrata v Ostrově u Macochy ukazuje syrový podzemní svět. Nedalekou Macochu všichni známe. V jeskynním systému se chodí po chodníčcích, pluje na lodičkách, všude září umělé osvětlení. V Ostrově čeká na návštěvníky jen bláto, vlhko a úzké průlezy. Průchod usnadňují jen lana, žebříky a kramle ve skále. Každý amatérský jeskyňář má na hlavě nasazenou helmu, svítí si čelovou lampičkou jako horník a na sobě má navlečený nepromokavý mundúr.
Hlavní atrakcí je sestup do čtyřicetimetrové vápencové kaskády a malá jezírka na jejím dně. Nejužší plazivka má rozměr pouhých 35 × 61 centimetrů. Teplota v jeskyních a propastech nedosahuje ani 10 stupňů Celsia.
Do podzemí se lze vydat jen s certifikovaným průvodcem. Děti mladší 10 let mají vstup zapovězený. Sestupu by se ve svém zájmu neměli účastnit ani lidé se špatnou tělesnou kondicí a hlavně klaustrofobici, kteří mají strach ze stísněných prostor. Celá speleologická exkurze trvá dvě hodiny.
5. V korunách stromů na Vysočině: lanový park Křemešník
Významný vrch Křemešník nedaleko Jihlavy má snad všechno, co si může návštěvník přát – poutní kostel, rozhlednu, hotel, hospodu, sjezdovku, zázračnou studánku, turistické cesty a také lanový park.
K čemu jsou lana zavěšená vysoko v korunách stromů dobrá? Určitě ne pro výcvik horolezců nebo sportovní vyžití. Jde spíše o adrenalinovou zábavu. Zároveň ovšem podporují sebedůvěru, zlepšují komunikaci v týmech nebo dvojicích, učí překonávat strach a stres. Proto je také poprvé začali před sto lety využívat angličtí vojáci pro trénink psychické odolnosti. Od nich to po druhé světové válce převzali skauti a další organizace zaměřené na výchovu a pobyt v přírodě. Teprve v posledním dvacetiletí se z vysokých lan stala komerční záležitost.
K jištění se používají ocelová lanka, nosná lana jsou propletena normovaným způsobem mezi kovovými stožáry a hřiště poskytují instruktorům dokonalý přehled o pohybu všech klientů. Bez svolení instruktorů a kontroly povinného bezpečnostního vybavení není možné vstoupit do světa vertikální zábavy.
Lanový areál Křemešník je rozdělený na okruhy pro děti nízko nad zemí, junior park a vysoký překážkový okruh obsahující obtížné prvky včetně lanovek.
6. Divoká voda u Prahy: peřeje na Sázavě
Dolní Sázava kandiduje na nejhezčí řeku Čech. Svižně teče hlubokým kaňonovitým údolím, do cesty se jí staví devět jezů a několik peřejí. Podél řeky jsou otevřené hospody. Na začátku i na konci je možné přespat na tábořištích. Říčním kaňonem jezdí lokálka, která vozí nejen turisty, ale i vodáky.
Většina vodáků splouvá na kanoích a je to pro ně horní hranice obtížnosti. Peřeje mnoho z nich obrátí. Zábavnější a také náročnější je plavba v kajaku.
Sázava má pro rekreační vodáky ještě jednu nespornou výhodu: na začátku splouvané trasy v Týnci si mohou ráno půjčit loď a dole v Pikovicích ji k večeru vrátit.
7. Vodácké putování v českosaském Švýcarsku: rychlé Labe
120 kilometrů Labe z Ústí nad Labem do Míšně krásně teče! Mohutný proud se sune rychlostí 3–5 kilometrů za hodinu. Když vezmeme v úvahu, že řeku nezpomalují žádné jezy, příroda tady vodákům opravdu hodně pomáhá. Pluje se tu přibližně dvakrát rychleji než ve středočeském Polabí výše na toku. Zvláště když se pádluje v dlouhých a štíhlých mořských kajacích místo pomalých bachratých kanoí. Do nich se vejde veškeré vybavení na táboření. Každý večer zastavíme v kempu, postavíme stan, ráno ho sbalíme a pádlujeme dál. Celá vzdálenost se dá ujet za tři až pět dnů.
My Češi řece pod Střekovem říkáme Dolní Labe. Němci ho označují za Ober Elbe, tedy Horní Labe. To, co teče z Krkonoš až do Ústí nad Labem, označují za Labe v Čechách.
Pod posledním labským jezem ve Střekově se řeka nadechne a voda se rozeběhne. Teče sice stále regulovaným korytem, ale v něm proudí po svém. Mění směr i sklon. Teče v rovině, ale okolo se začínají zvedat kopce. Skrze Ústí nad Labem je to ještě industriální tok. Před Děčínem zbystří a vyčistí se. V Děčíně majestátně vteče mezi strmé útesy. Kaňon Labe proráží pískovcové skály. Obrovské údolí je na české straně chráněno jako Národní park České Švýcarsko a na německé straně jako Nationalpark Sächsische Schweiz.
V Pirně se Labe valí z kopců do roviny. Proteče Drážďany, kde je řeka široká 100 metrů. Před Míšní ještě naposledy prorazí pohoří Spaargebirge. Za tímto historickým městem pomaličku klesá do Severoněmecké nížiny a do Severního moře.
Labe je vodní cesta, na které platí plavební předpisy. Pro nás v kajaku to znamená jediné: kliď se z cesty, když jede něco většího – ať už loď, jachta, člun, nebo přívoz. Plavební dráha, kudy lodě jezdí, je vyznačena bójemi v řece. Směrem po proudu jsou po levé straně umístěné zelené bóje a po pravé straně červené bóje.
8. Jachting na Šumavě: Lipno je české moře
Pod nejvyššími vrcholky zalesněných šumavských hor se rozlévá největší česká vodní plocha, které se říká šumavské moře. Pravidelně se zde konají mezinárodní regaty plachetnic, windsurfingových prken a kitesurfingových draků.
Nádrž lipenské přehrady má rozlohu téměř 50 kilometrů čtverečních. Vodní plocha se táhne do délky 44 kilometrů a v nejširším místě je 6 kilometrů široká. K zadržení masy vody slouží přehradní hráz o výšce 26 metrů.
Lipno je díky své velké ploše a častému větru nejlepší jachetní revír v Česku. Centrum všeho jachtařského dění je Marina Lipno v přístavu vlevo před hrází ve stejnojmenném městečku. Další přístavy jsou ve Frymburku, u přívozu v Dolní Vltavici, v Černé v Pošumaví, Hrdoňově a Horní Plané. Všude se dají půjčit plachetnice různých tříd, motorové jachty, elektrické motorové čluny a windsurfy. Buď s kapitánem, nebo i bez něj, pokud se prokážete potřebným oprávněním.
Jestliže nemáte dost sil na ovládnutí windsurfingového prkna s velkou plachtou ani kapitánské zkoušky na plachetnici nebo motorovou jachtu, na Lipně se pořádají kurzy kiteboardingu neboli kitesurfingu. Jezdce na kiteboardu táhne malý řiditelný padák, se kterým lze nejen jezdit po větru, ale také s ním křižovat hladinu proti větru.
9. Wakeboarding v Krušných horách: umělé jezero Matylda
Umělé jezero Matylda vzniklo na okraji Mostu zatopením uhelného dolu Vrbenský. Slouží rekreaci, vodnímu motorismu a také wakeboardingu. Vedle vodních skútrů se na hladině prohánějí motorové čluny, které za sebou táhnou chlapíky a holky, kteří na léto svlékli snowboardové oblečení a brázdí na boardech vodní hladinu místo sněhobílé pokrývky.
Wakesurf bez vázání vypadá jako zmenšený mořský surf. Wakeboard s vázáním připomíná malý snowboard. Jezdec skočí do vody, chytí se lana s hrazdičkou, člun se pomalu rozjede a on se elegantně vyhoupne na vlnu. Pouští hrazdičku a jede na vlně. Kdyby nebylo v okolí tolik vybagrovaných dolů a nepracovala tu velkorypadla, připadali bychom si jako na Havaji.
Pokud se necháme vléci na laně za člunem, vydržíme na hladině dlouho. Jestliže se ale pokoušíme o triky pouze na vlně, musíme počítat s častými pády do vody.
10. Vodní lyže na Vltavě: za motorovým člunem v Davli
Na mnohých přehradách a jezerech jsou instalované vleky, které táhnou vodní lyžaře a wakeboardisty po předem určené dráze. Je to levné. Po nějaké době se to ale omrzí. Daleko zábavnější je jízda za motorovým člunem.
Dachstein: ledovec
Nejbližší ledovce je možné zdolat na úbočích Dachsteinu. Ze „střechy Rakouska“ se plazí ledové masy daleko do severních údolí. Oblíbená je třídenní okružní trasa. Umožňuje v případě dobrého počasí odskočit na samotný vrchol (2997 m n. m.). Spí se na horských chatách Simony a Adámek. Můžeme si vybrat horní variantu okruhu ve vyšší nadmořské výšce, na které překonáváme ledovce a ferratové úseky. Nebo nižší variantu, kde se jde jen po skále a suti, ale několika zajištěným úsekům se stejně nevyhneme.
Gerlach: skála
Výstup na Gerlachovský štít, nejvyšší horu Vysokých Tater, je možné absolvovat pouze v doprovodu horského vůdce. Tak jsou nastavené slovenské zákony. Jde o náročnou turistickou túru s občasným lezením po skále. V několika místech usnadňují pohyb vzhůru i dolů kovové kramle a stupačky. Vůdci obvykle naplánují setkání s klienty u horského hotelu Sliezsky dom. Poté se pěšky stoupá úchvatnou horskou scenérií celý den na vrchol (2655 m n. m.) a zpět.
V Davli na soutoku Vltavy a Sázavy je vodní lyžování umocněno zajímavým okolím v hlubokém říčním údolí. Lyžování má zde kouzlo i proto, že se tu do cesty nepletou plavci a téměř žádné velké lodě. Lyžuje se na hladině přehrady Vrané.
Začátečníci absolvují své první jízdy na dvojici lyží, které vypadají jako tlusté a dlouhé lyže na sníh. Pokročilí přecházejí na jedinou monolyži. Pokud chtějí časem závodit, mají na výběr několik disciplín: slalom (podobá se obřímu slalomu na sněhu), figurální jízda (předvádí se triky jako v krasobruslení) a skok (soutěží se v délce letu stejně jako na lyžařských můstcích).
11. Skoky na lyžích a snowboardu pod Orlickými horami: Acrobat park Štíty
Sportovní areál zaměřený na letní trénink skoků na lyžích a snowboardech postavil tehdejší olympijský vítěz ze Salt Lake City 2002 v akrobatickém lyžování Aleš Valenta.
Raketově stoupající obtížnost a s tím související výška skoků na sněhu vyžaduje tvrdý trénink na suchu. Tedy přesněji do vody. Místo na tvrdou zemi se doskakuje do napěněné vody.
V Acrobat park Štíty je k dispozici bazén, kam se doskakuje z několika různě vysokých a tvarovaných můstků. Pro koordinační cvičení jsou připravené trampolíny. Nic tak komplexního nefunguje nikde na světě.
K dispozici jsou trenéři, zdravotní dohled a potřebné vybavení. To tvoří hlavně plovací vesta a přilba.
12. Traily v Jeseníkách: Rychlebské stezky
Bikeparky a trailová centra jsou v Česku oborem, který směle konkuruje nejlepším světovým lokalitám pro horská kola. Legendární jsou Rychlebské stezky v Černé vodě na úpatí Jeseníků. Nejezdí se tady po asfaltu nebo hlíně na loukách, ale především po kamenitých stezkách v hlubokých lesích.
Pokud rádi na horském kole brázdíte přírodu po úzkých pěšinách prošpikovaných skoky, lávkami, serpentinami a dalšími specialitami, jste v Rychlebech na správném místě.
Trasy v celkové délce přes 40 kilometrů vedou mezi obrovskými žulovými balvany a místy i přes ně, protáhnou nás skrze suťová pole i přes brody, někde nás čekají rychlé klopené zatáčky a jinde technický průlet po kameny vyskládané pěšince. Bez celoodpruženého kola bychom tady byli ztraceni.
Rychlebské stezky nabízejí pestré traily pro dospělé, ale i jednoduché trasy pro děti a rodiny. Vše začíná a končí u informačního centra, kde se dá opravit vlastní kolo nebo půjčit letošní model z půjčovny. Sídlí zde biková škola i školky, dá se tu najíst a napít, případně dokoupit vybavení v cyklistickém obchodě.
13. Létání nad Středohořím: paragliding na Rané
Kopec Raná u Loun je kolébkou československého plachtění. Už v roce 1932 se zde začala psát slavná historie tohoto sportu. Konal se tu první a druhý národní plachtařský závod. Ústřední plachtařská škola na svazích hory Rané vyškolila v letech 1933 až 1938 převážnou většinu československý plachtařů pilotů‑instruktorů. Mnozí z nich pak sedli do bojových letadel za 2. světové války.
I dnes se na ideální leteckou horu sjíždějí vyznavači plachtění. Dominantní jsou zde letci na padákových kluzácích neboli paraglidisté. Zároveň na Rané působí paraglidingové školy. Bez jakéhokoliv školení je také možné se odtud nechat snést na tandemovém kluzáku. Pilot si nás připne před sebe do postrojů na břicho, společně se rozeběhneme a skočíme. Potom už budeme jenom vychutnávat tichý let, jako bychom letěli na ptačích křídlech.
Není ovšem lepší létat sami? Samozřejmě! Základní kurz, který končí pilotními zkouškami, trvá týden. Instruktoři učí nejen řídit padák, ale především probírají se svými žáky bezpečnost, meteorologii a také nezbytné zákony. Základní povinné znalosti o létání mají totiž amatérští paraglideři stejné jako profesionální piloti dopravních letadel.
K létání na padákovém kluzáku jsou zapotřebí obdobné doklady jako k řízení motorového vozidla: pilotní průkaz, pojištění odpovědnosti a technická kontrola kluzáku.
14. Padání do Krušných hor: tandemový parašutistický seskok v Mostě
Letiště Most pod Krušnými horami slouží především amatérským sportovcům. Startují odtud ultralehká letadla, malá soukromá letadélka, větroně a hodně se tady skáče padákem.
Parašutismus je zde provozován také komerčně v tandemu. Krátké školení, oblečení do postrojů, nástup do letadla a skok v závěsu na břiše instruktora. To vše se odehraje během pár desítek minut.
Není k tomu nic potřeba. Kombinézu si klient půjčí na místě a padák bere s sebou do letadla instruktor. Proto poukázka na skákání slouží často jako zážitkový dárek pro dobrodružně laděné příbuzné nebo kamarády.
Pokud se vydaří počasí, užije si klient tandemového parašutismu nejen adrenalin, ale také zajímavé výhledy na krajinu kontrastů – na severu se zvedají idylické Krušné hory, na jihu překrásné Středohoří, pod nohama je vidět zničená krajina, hnědouhelné doly, paneláková i historická města, ale také pomalu zatápěný a zarůstající region.
15. Dlouho a daleko pěšky: Stezka Českem
Mnohadenní putování pěšky a spaní ve stanu je pro mnohé větší adrenalin než co jiného. Dálkové turistické trasy vlastně nejsou nic nového.
Stáhněte si přílohu v PDF
Vyznačená stezka Blauer Kammweg všemi sudetskými horami byla založena již roku 1902 ve Varnsdorfu a vedla od Durynských hor, přes Krušné, Lužické a Jizerské hory, Krkonoše do Jeseníků. Měřila tehdy 800 kilometrů. Cesta hrdinů Slovenského národního povstání protíná od roku 1956 většinu pohoří našich východních sousedů a z Dukly k Děvínu měří 770 kilometrů.
Aktuálně je nejpopulárnější Stezka Českem, která má dvě větve, obě o délce 1000 kilometrů. Severní trasa se přidržuje německých a posléze polských hranic, jižní trasa jde podél německých, rakouských a slovenských hranic. Začínají na nejzápadnějším bodě České republiky pár kilometrů za Aší v Českém lese a končí na nejvýchodnějším bodě za Jablunkovem v Beskydech.
Stezka Českem se dá projít mnoha způsoby. Nejdrsnější je to na jeden zátah a se spaním venku pod širákem. Lze ovšem postupně vyzobávat nejhezčí víkendové etapy. Vybrat si nejzajímavější úsek na dovolenou. Spát venku, v kempech, ale i penzionech nebo hotelech.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Dovolená nejen v Česku.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
