Česká politika je pořád na cestě do Evropy. I když euroskepticismus spíš umírá

Když se na podzim roku 2008 blížilo první české předsednictví v Evropské unii, tak jsem měl pocit, že jsem se neplánovaně stal jeho přímou součástí. Do Hospodářských novin tehdy postupně zavítalo několik skupin novinářů ze západoevropských zemí, kteří byli zvědaví na to podivné zvíře z východu: zemi, která má šéfovat něčemu, v co – alespoň podle vyjádření politiků a průzkumů veřejného mínění – nevěří.

Diskuse s nimi téměř vždy skončila u snahy vysvětlit západním kolegům základní paradox české veřejné debaty o Evropě. Ten spočíval v tom, že premiér a později prezident Václav Klaus, který podával přihlášku ke členství v unii, později se svými euroskeptickými názory veřejný prostor naprosto ovládl. A nikdo se stejnou politickou a mediální vahou se mu nepostavil a neargumentoval ve prospěch českého členství v unii, neřkuli aby hájil evropské společenství jako ideu.