Příběh československé ropy a plynu začal zemědělec. Komunisté pak věřili, že můžeme být soběstační

Mnohým ocelová monstra s červenými kývajícími se hlavami připomínají koně. V angličtině podle toho dokonce ropná čerpadla dostala název (horse head oil pump). Na jižní Moravě i na slovenské přilehlé těžební oblasti mezi Malacky, Gbely a Kúty se jim však říká kozlíky a někteří u nich vidí spíše pohyby kudlanky nábožné. Po svazích se jich tady opakovaně uklánějí stovky.

Jedno z důležitých moravských ložisek ropy i plynu se rozprostírá více než kilometr a půl pod zemí poblíž vsi Uhřice. Typická jihomoravská ves obklopená vinicemi je vzdálená asi třicet kilometrů od Hodonína, který je tradičním centrem moravských naftařů. „Z většiny vrtů musíme ropu čerpat kozlíky. Z některých ale, když je v nich dostatečný tlak, dokáže ropa vytéci sama takzvaným samotokem díky přetlaku,“ popisuje vedoucí sběrného naftového střediska Uhřice-jih společnosti MND Tomáš Němec.