Rok 1992 znamenal pro ves Sidonii, obklopenou malebnou scenerií Bílých Karpat, nečekaný otřes. Začínalo být jasné, že Československo se rozpadne, a lidnatou osadu, vinoucí se podél historické hranice zemí Koruny české a Uher, měla rozetnout hranice mezi dvěma novými samostatnými státy, Českou republikou a Slovenskem. Domy před potokem Vlárkou, což byla větší část vsi, měly zůstat na Moravě, obydlí za bystřinou pak na Slovensku.

„Je pravda, že potok byl hranicí mezi Moravou a Slovenskem celé roky. Brali jsme to ale na lehkou váhu, nikdo nevěřil, že dají hranici doprostřed dědiny. Mysleli jsme, že ji posunou, jak to bylo za protektorátu, kdy byla až za naší zahradou,“ vzpomíná důchodkyně Marie Poláčková, jejíž dům se v noci ze silvestra 1992 na Nový rok 1993 ocitl přímo na nové státní hranici, ale už na slovenském území. Nejen proto prožívala bývalá dělnice a prodavačka rozdělení státu těžce.

„Hrozně jsem rozpad obrečela, stále jsem věřila, že se stát nerozdělí, že to lidé nedovolí. Ale začalo to pomlčkou a pak už se vše stupňovalo. Dávám to za vinu i Havlovi,“ říká žena, která, i když si s manželem postavila dům na slovenském území, se vždy hlásila k Moravě. „Byli jsme přece jeden stát, ves bral každý jako moravskou, nikdo se tím nezabýval. Jen když jsme chalupu stavěli, tak jsme museli žádat v Trenčíně,“ popisuje v kuchyni svého jednopatrového rodinného domu.

 

Zbývá vám ještě 80 % článku
Předplatné za 40 Kč na 4 týdny
  • První měsíc za 40 Kč, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se