V pondělí došly státu peníze. A nikdo si ničeho nevšiml

Letošní rozpočet v těchto dnech žárlí. Veškerá pozornost se teď vztahuje k tomu příštímu a přitom v tichosti, mimo záře reflektorů a neonových barev, jsme tento týden prošli magickou hranicí, kdy letošnímu státnímu rozpočtu došly peníze. Platby od státu ale přicházejí dál, nikdo si ničeho nevšiml.

Je to vlastně na tom všem to nejdivnější. Že jsme tím bodem prošli, aniž by kdokoli cokoli cekl. A to jednoduše proto, že jsme v tom bodě začali žít „na sekeru“, na dluh. A budeme tak žít až do konce roku. Stát posílá všechny platby dál, ale od tohoto bodu už nejsou kryté tím, co od nás vybere. A kryje je tím, co říká, že si vezme na našich dětech. Často ještě nenarozených nebo přinejmenším těch, které ještě nemají volební právo a nemohou se tak proti tomuto obírání bránit.