Letošní rozpočet v těchto dnech žárlí. Veškerá pozornost se teď vztahuje k tomu příštímu a přitom v tichosti, mimo záře reflektorů a neonových barev, jsme tento týden prošli magickou hranicí, kdy letošnímu státnímu rozpočtu došly peníze. Platby od státu ale přicházejí dál, nikdo si ničeho nevšiml.

Je to vlastně na tom všem to nejdivnější. Že jsme tím bodem prošli, aniž by kdokoli cokoli cekl. A to jednoduše proto, že jsme v tom bodě začali žít „na sekeru“, na dluh. A budeme tak žít až do konce roku. Stát posílá všechny platby dál, ale od tohoto bodu už nejsou kryté tím, co od nás vybere. A kryje je tím, co říká, že si vezme na našich dětech. Často ještě nenarozených nebo přinejmenším těch, které ještě nemají volební právo a nemohou se tak proti tomuto obírání bránit.

Zbývá vám ještě 80 % článku

Co se dočtete dál

  • Kdy přesně rozpočet přestal pokrývat výdaje vlastními příjmy.
  • Jaká část výdajů je kryta příjmy.
  • Jak stát pokračuje v platbách po vyčerpání příjmů.
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Máte již předplatné?
Přihlásit se

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.