Proč si někdy myslíme, že všemu rozumíme, a jak z nás přehnané sebevědomí dělá namyšlené hlupáky

Zkuste si takové malé mentální cvičení. Zamyslete se nad tím, jak funguje splachovací záchod, jak vzniká duha nebo co způsobuje, že se vrtulník udrží ve vzduchu. Dokázali byste na tyhle otázky fundovaně odpovědět? Jestli uvažujete jako účastníci psychologických studií, budete na začátku velmi sebevědomí. O to krutější bude následné zjištění, jak bídně na tom ve skutečnosti jste. Tahle přehnaně optimistická představa o vlastních znalostech se ve vědě nazývá „iluzí vědomostí“. S termínem přišli před 20 lety badatelé z Yaleovy univerzity Leonid Rozenblit a Frank Keil, kteří v sérii studií prokázali, jak málo víme, že vlastně nic nevíme. Účastníkům experimentu položili několik otázek z oblasti vědy a technologií – požádali je třeba o vysvětlení principu fungování splachovacího záchodu. Ještě předtím měli respondenti na stupnici od 1 do 7 označit, jak si myslí, že danému problému rozumí. Ačkoliv byli na začátku velmi sebejistí, záhy se ukázalo, jak povrchní jejich znalosti jsou. Mnozí se domnívali, že o problematice napíší celé odstavce, nakonec ale nebyli schopní podat ani to nejzákladnější vysvětlení.