Vila s kouzelným stromem a chatou na střeše

Těsně za Prahou, na břehu Berounky se rozprostírá městečko Černošice. Do hlavního města je odtud dobrá dostupnost a obec leží v malebné krajině. Sousedí s Českým krasem a zdejší jižní svahy nabízejí výhledy na lesnaté brdské Hřebeny. Proto jsou už dlouho vyhledávaným místem pro bydlení. A tak zde vyrostlo mnoho krásných vil.

K nim se nedávno přidala jedna nová. Architekti z pražského kaa studia ji usadili do zahrady mezi staré stromy, tak aby z původní zeleně zachovali co nejvíc. Pozemek si tím zachoval část původního genia loci a stromy obyvatelům poskytují cenný stín i výhled do zeleně. Dům nám představily architektka a majitelka domu.

Potkali se na trajektu

Majitelé dřív bydleli v řadovém domě v pražských Jinonicích. Ve městě jim chyběla příroda, proto si na víkendy našli krásný pozemek v Černošicích, který se jim dlouho líbil – tajemnou zahradu s výhledem na kopce. „Ale zjistili jsme, že nám nevyhovuje užívat ho jen na ‚hodinové‘ návštěvy jako zahradu s chatkou, ve které se ani nedá přespat. Zároveň jsme si uvědomili, že se za dalších 10–15 let už nebudeme chtít pouštět do stavby domu,“ vypráví majitelka, která si přála zůstat v anonymitě.

Černošice nabízely vše důležité pro pohodlný život – občanskou vybavenost dosažitelnou pěšky, dopravu vlakem, řeku a zalesněné kopce. Proto se s manželem rozhodli, že si tu pro sebe a dvě děti vybudují nový domov.

Rozhodnutí stavět s architekty Kamilou a Antonínem Holubcovými z kaa studia vyplynulo náhodou. Znali se ze školky, kam obě rodiny vodily děti. A pak se jednou nečekaně potkali na cestách. „Při setkání na trajektu slovo dalo slovo a po návratu se rozjel dvouletý maraton společných schůzek nad tím, jak bude náš dům vypadat,“ říká majitelka domu.

Co nejvýš!

S partnerem si přáli dům hodně odlišný od kancelářského prostředí. Chtěli ho členitý, aby nabízel intimní prostory i pocit bezpečí, a plný přírodních materiálů. Zadáním pro architekty byla též finanční hospodárnost stavby i provozu a vedle stínění ve dne také omezení světelného znečištění z interiéru do okolí v noci.

„Manžel chtěl hlavně včleněnou terasu, zastřešené zápraží a krb. Pro mě bylo důležité logické uspořádání místností a kuchyň v srdci domu,“ popisuje paní domu. K hlavním plánům patřilo i vybudování prostor pro děti tak, aby byly oddělitelné od hlavní části domu a v budoucnu se mohly přeměnit na pokoje pro hosty.

Architekti vyšli z pozemku, jeho orientace a okolí. Snažili se, aby vila jemně zapadla mezi okolní domy, získala dostatečně velkou zahradu, co nejlépe využila možnosti výhledů, energetických zisků ze slunce a zastavitelnosti pozemku. A zároveň se zachovala většina stromů.

Z uvedených podmínek spolu s požadavky na interiér vzešel obdélník 19x10 metrů. Ten se architekti snažili kvůli výhledu umístit na parcelu co nejvýš, ale tak, aby nechali odstup od severní hranice. „Je tu kontaktně postavený sousední dům, bylo zde třeba nechat vůli. A roste zde nádherný ořech a několik statných jehličnanů,“ přibližuje architektka Kamila Holubcová.

Dvě zahrady z jedné

Stavba dostala dlouhou jižní fasádu kvůli prohřívání sluncem v topné sezoně. Stínění jižního slunce v létě autoři zajistili tím, že je prosklené průčelí mírně zapuštěné. „Klíčové je stínění předokenními žaluziemi. Jsou umístěny na okraji terasy, takže stíní i celé zápraží. Samozřejmostí jsou i žaluzie na východní a západní straně,“ upřesňuje majitelka. Dům tak může fungovat s nízkou spotřebou energie i bez technologií pro pasivní domy, kterým architekti Holubcovi moc nefandí.

Pozemek stavba rozdělila na dvě zahrady. Ta jižní je slunná a má reprezentační charakter, zadní část zarostlá lesními stromy je soukromá a stinná. „Myšlenka rozdělení pozemku byla geniální a funguje naprosto fantasticky. I díky našemu zahradníkovi, panu Škopkovi z Dejvických zahrad, který udržel charakter zahrady, tak aby fungovala – vypadala hezky, potřebovala přesně tolik péče, kolik jí chceme dávat, a ladila s okolím,“ pochvaluje si majitelka.

Vila s kouzelným stromem a chatou na střeše

Dalších 11
fotografií

Pro vstup do domu by podle architektky Holubcové byla ideální severní strana, aby bylo možné nechat tu jižní celou prosklenou a otevřenou do zahrady. Kvůli přístupu z ulice však bylo nutné umístit dveře na jižní průčelí, což architekti brali jako výzvu. A vypořádali se s ní se ctí. Jižní, společenskou polovinu domu rozdělili na pět přibližně stejně velkých sekcí a jednu z nich věnovali vchodu se vstupní halou.

Přízemí navrhli z keramických tvárnic plněných izolací a zastřešili ho betonovým stropem. Tím obyvatelům dodali pocit bezpečí. Střechu přízemí pojali jako zahradu – louku s motýly. A na ni umístili lehké dřevěné horní patro. „Horní část, které říkáme chata, je jen pro děti a přístupná schodištěm ze zadní chodby. Uvnitř jsou dva pokoje, společná střední hala, toaleta, koupelna a vlastní soukromá střešní zahrada,“ popisuje Kamila Holubcová.

„Zpětně musím vyzdvihnout, jak trpělivě si architekti pohrávali s vnitřními dispozicemi bez toho, aby se zpronevěřili původní myšlence,“ kvituje majitelka vily. Krok za krokem se upravovaly a vylepšovaly nákresy budoucího domu, aby vše plynulo a ladilo a aby se v něm dobře bydlelo. „Což platí do puntíku. Prověřili jsme to poměrně intenzivně během pandemických lockdownů. První uzávěra škol přišla čtyři měsíce po nastěhování,“ hodnotí paní domu.

Trable s klempířem

Pozemek byl původně hodně zarostlý. Chata posloužila dělníkům při stavbě a majitelé pak využili její základy a sklep k vybudování zahradního domku se saunou. I když byla snaha zachovat co nejvíc stromů, domu musela ustoupit vysoká třešeň.

Na stavbu si majitelé najali generálního dodavatele a velmi se jim to osvědčilo. Stavitel odvedl solidní práci, a navíc chtěl vše dotáhnout do konce, nic nenechávat na později. „A měl pravdu, ukázalo se jako výhodné dokončit celý projekt najednou před nastěhováním, dokud byly na pozemku stroje a dělníci, protože s dodělávkami je otrava – těžko se plánují, trvají déle a stojí více,“ hodnotí majitelka.

Na stavební firmu si udělali výběrové řízení, vytipovali ji podle ceny, zkušeností, historie a osobních vazeb. Zvlášť řešili jen dodávku oken a dveří, u nichž měli vyšší požadavky na design. Dodatečně dodělávali obložení, terasu zahradního domku a upravovali část plotu, aby ze zahrady neutekl pes.

Jako úskalí se při stavbě ukázalo jen oplechování střechy. „Tonda Holubec (architekt – pozn. red.) ho vymyslel krásně a do detailů, ale problém byl s kapacitou klempíře. Architekti, stavitel i všichni kolem nasadili všechny páky a my jsme si mohli nehty ukousat, než se konečně asi po měsíci podařilo a klempíř dorazil oplechování udělat. Za pár dnů bylo hotovo – přesně podle Tondových nákresů,“ nastiňuje majitelka domu.

Stavba trvala 18 měsíců. Původně to mohlo být méně, ale investoři se na poslední chvíli rozhodli dům částečně podsklepit. Do suterénu umístili technické zázemí, aby v přízemí získali úložný prostor. „Byla to drahá volba, ale rozhodně se vyplatila,“ hodnotí majitelka.

Podobnost s chrámem královny Hatšepsut

Návštěvník domu natrefí nejprve na nízkou garáž. I ona má pochozí zelenou střechu, takže při pohledech z domu splývá se zahradou a rozšiřuje její plochu. „Zelené střechy jsou přínosem pro okolí, nepřehřívají se a udržují přirozenou vlhkost na pozemku,“ rozebírá architektka Holubcová. Vedle garáže je druhé parkovací místo, naznačené dlaždicemi v trávníku. Od garáže a branky vede k domu hadovitý chodníček dlážděný kameny.

Černošice jsou plné slavných vil, ale architekti se žádnou neinspirovali. „Řešili jsme spíše kontext bezprostředního okolí, které je charakteristické rozmanitými stavebními styly. Určitě jsme ale chtěli, aby dům působil důstojně,“ podotýká Kamila Holubcová. Členění hlavního průčelí na pět částí s využitím sloupů a odskočené horní patro vyvolávají dojem podobnosti se starověkými stavbami – antickými chrámy, terasovitými stavbami Babylonu či egyptským chrámem královny Hatšepsut. Žádnou takovou přímou inspiraci architekti nepřiznávají. „Obecně ale máme rádi klasické stavby, stavby, které jsou tektonické, architektonicky pravdivé a nadčasové,“ říká architektka.

Dům obklopují stromy, které už leccos pamatují. Majitelé je nechávají dožít, ale část je na konci životnosti. Vloni musel zahradník skácet višeň a další dřeviny budou zřejmě následovat. Jejich místo hned zaujímají mladé stromky. „Hlavně jsme rádi, že zatím drží náš Kouzelný strom – jabloň, na kterou lezly děti, když byly menší a dokud to stav větví umožňoval. Pojmenovanou ji máme podle dětských příběhů britské spisovatelky Enid Blytonové. Ostatně nový člen rodiny, chodský pes Han, také leží nejraději pod ní,“ přibližuje majitelka.

Terasa je do domu vsunutá jako nika

Po vstupu do domu návštěvníky přivítá prostorná hala s vestavěnými skříněmi. Vpravo za ní se dá vstoupit do místnosti, kterou majitelka využívá ke cvičení a jako zimní pracovnu. Z ní vedou dveře do ložnice v zadní části domu.

Nalevo s halou sousedí jídelní kout. Za ním následuje kuchyň s velkým ostrůvkem, který korunuje krb. U stěny naproti krbu zbylo místo na posezení s pohledem do plamenů, krb je však dobře viditelný i z jídelny a obývacího pokoje. Ten je poslední místností v jižní polovině domu. Z něj pak vedou dvoukřídlé dveře do pokoje v severní části stavby – slouží pro hosty a jako stinná letní pracovna.

Z obývacího pokoje a jídelny je možné posuvnými dveřmi vstoupit na zahradu a přes kryté zápraží se dostat na terasu, vsunutou jako velká nika do jižní strany domu. „Venkovní prostor o velikosti místnosti byl touhou investora, který během roku rád pobývá venku za každého počasí,“ vysvětluje architektka Holubcová.

Terasa slouží jako venkovní jídelna i k dalšímu využití, jako je třeba sušení bylin. „Poskytuje závětří a nastavuje se celý den slunci. Kafíčko se na ní dá vychutnat od časného jara do pozdního podzimu,“ pochvaluje si obyvatelka vily. Menší dveře na zahradu má také jižní pracovna.

Celá přední část přízemí je hodně otevřená. Jídelnu, halu a pracovnu však lze oddělit velkými posuvnými dveřmi z překližky. Tímto materiálem nechali majitelé obložit i většinu stěn. „Obklady měly být původně prkenné, aby korespondovaly s venkovním obložením a taky trochu chatařským geniem loci. Investor si však nakonec přál něco jemnějšího,“ přibližuje architektka.

Nová stavba se vzrostlou zahradou? Jako by tu stála odjakživa

Koupelna a toaleta jsou v severní části domu. Lemují úzkou chodbu, umístěnou naproti vstupní hale, z níž se dá vyjít do zadní zahrady a odkud vedou schody do horního patra. Naopak schodiště ze suterénu s technickým zázemím ústí dveřmi do kuchyně.

Z obou dětských pokojů v dřevěném patře se dá francouzskými okny vyjít na terasu. Na ní je ostrůvek ze štěrku obklopený pochozí zelení, druhově odpovídající místním loukám. Zelená střecha je takzvaná extenzivní, ale s větší mocností substrátu. „To aby se na ní dařilo i vyšším kvetoucím bylinám. Měla by být oázou pro motýly,“ uvádí Holubcová. Architekti zde původně projektovali i závlahový systém, ale investoři od něj upustili.

Stavba

Stáhněte si přílohu v PDF

S rozdělením domu na jižní společenskou část, severní soukromou a horní patro „dřevěné chaty“ jsou obyvatelé domu velmi spokojení. Stavba dobře funguje také energeticky, i v horkých dnech je uvnitř příjemně. Náklady na energie jsou velmi nízké. Za vytápění a teplou vodu platí rodina méně než v zatepleném, 10 let starém řadovém domku, který měl poloviční velikost.

Dům prý funguje na jedničku, žije se v něm krásně a obyvatelé by nic neměnili. „Měli jsme velké štěstí na lidi, kteří náš dům plánovali, projektovali a stavěli. Stavba i dobře ladí s okolím. Pravidelně se nám stává, že se nás lidé ptají, kdy jsme ho vlastně postavili. Protože natolik zapadl do okolí a je obklopený vzrostlou zahradou, až vyvolává pocit, že je tam už dlouho,“ říká majitelka. Jako jedinou nevýhodu života v Černošicích vidí často zpožďované vlaky. Doufá však, že po dokončení renovace trati z Prahy do Berouna se vše zlepší.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Stavba.