Příležitosti Green Dealu budou obrovské, proměna čeká dvě třetiny ekonomiky

Česko musí projít transformací, která se bude týkat dvou třetin tuzemské ekonomiky a nečekaného množství pracovníků, upozorňují experti z konzultační společnosti McKinsey, jež veřejně vystupuje výjimečně. Ve své studii, kterou exkluzivně poskytli Hospodářským novinám, se zabývají dopady Green Dealu, jenž má do roku 2050 udělat z Evropy první uhlíkově neutrální kontinent. Zároveň sledují dopady automatizace, která ve světě nabírá na rychlosti a změnu v Česku ještě zesílí. „Musíme se hlavně naučit vytvářet úplně nové byznysy. Nejen transformovat a adaptovat současný průmysl,“ upozorňují Daniel Svoboda a Viktor Hanzlík z McKinsey.

HN: Kde vidíte pro Česko příležitosti a hrozby Green Dealu?

Daniel Svoboda: Především jsme si potvrdili, že dekarbonizace bude pro Česko obří ekonomická změna a odhadli jsme, jak velká bude a kde se odehraje. Celosvětově se bude pravděpodobně jednat o největší přesun kapitálu v dějinách lidstva. Obzvlášť pokud se máme dostat k uhlíkové neutralitě v roce 2050. A zároveň dojde během deseti let k vytvoření nových velkých trhů a k exponenciálnímu škálování řady technologií. A obří přesun kapitálu a nové trhy znamenají také obří příležitosti. Pokud tyto příležitosti nevyužijeme, překlopí se na hrozby.

HN: Na co konkrétně jste se ve své studii zaměřili?

Daniel Svoboda: Na klíčové faktory úspěchu pro český byznys při zelené tranzici. Když si spočítáme procento našeho HDP, projdeme jednotlivé obory ekonomiky a zaměstnanosti, tak dopady Green Dealu budou obrovské. Obzvlášť když k nim připočteme ještě digitalizaci a automatizaci, což je další důležitý trend a nutnost pro tuzemskou ekonomiku. Sečteno dohromady, soukromé sektory, které pokrývají dvě třetiny naší zaměstnanosti a ekonomiky, budou do roku 2030 muset být radikálně transformované anebo transformaci alespoň začít. To je velmi brzo!

HN: Jak velký díl toho půjde na vrub Green Dealu?

Daniel Svoboda: Když se podíváme na HDP, tak samotný Green Deal přímo ovlivní 25 až 40 procent ekonomiky (tj. 1,5 až 2,4 bilionu Kč). Minimálně čtvrtina ekonomiky a zaměstnanců tedy bude muset projít výraznou transformací.

HN: Jakých oblastí se ta transformace bude například týkat?

Daniel Svoboda: Velké části naší ekonomiky. Příkladem hluboké transformace jsou ocelárny. Ty s klasickými vysokými pecemi a konvertory budou muset zavést nové technologie. Nebo automobilky, které se budou muset zbavit klasických aut s fosilním pohonem. A to není vše. Když připočteme dopad na odvětví, která se musí transformovat nepřímo (například stavitelství nebo výroba, která potřebuje emisně náročné suroviny jako vstup), a očekávaný dopad automatizace, vychází nám, že polovina až dvě třetiny práce v zemi budou ovlivněny transformací. Jeden skandinávský investiční manažer říká, že pokud jako firma nemáte patřičné klimatické ambice a plán, tak nemáte byznys (myšleno v budoucnosti). Ačkoliv ne všichni projdou hlubokou transformací, každá firma a investor musí o dopadech zelené tranzice přemýšlet.

HN: Jak rychle bude podle vás postupovat automatizace?

Daniel Svoboda: Odhadujeme, že během dekády lze očekávat automatizaci u čtvrtiny současné práce. Už nyní existují technologie, které by dokázaly zautomatizovat padesát procent všech prací. A zavedení velké části z těchto technologií už se i ekonomicky vyplatí. Tato práce je ale rozprostřená přes více než padesát procent zaměstnanců. Vyšší míra automatizace tedy bude vyžadovat přeskupení současných profesí. A teď je jen otázka, do jaké míry je to hrozba s dopadem na zaměstnance a do jaké míry příležitost, která zvýší naši produktivitu práce včetně přesunu lidí k práci s vyšší přidanou hodnotou.

Viktor Hanzlík: Když se podíváme více na makro pohled, zjistíme, že přibližování české společnosti k prosperitě na Západě v poslední dekádě zpomalilo. Růst produktivity naší práce nebo atraktivita České republiky pro investice se ve srovnání se západní Evropou za tuto dobu výrazně zhoršily. Produktivita naší práce je stále zhruba o 46 procent menší, než je ve starých členských zemích EU.

HN: Co z toho plyne?

Daniel Svoboda: Je nutné, abychom začali hledat nějaký nový zdroj prosperity. Přitom možnosti, které vytváří zelená tranzice, jsou obrovské. V globálním měřítku podle našich výpočtů vychází, že nové produkty, služby a ekosystémy mohou představovat příležitost i více než 10 procent světového HDP. Bude se vytvářet něco, co zatím vlastně neexistuje nebo je jen v začátcích. Ale už vidíme směr. Patří do toho například elektromobily, tepelná čerpadla nebo nové technologie v zemědělství. V podstatě ve většině sektorů existují nové zdroje růstu a hodnoty a my je musíme objevovat.

HN: Jak se má česká ekonomika přizpůsobit? Navíc něčemu, co jak říkáte, vlastně ještě neexistuje?

Daniel Svoboda: Musíme se hlavně naučit vytvářet úplně nové byznysy a nejen transformovat a zachraňovat současný průmysl. Pro některé sektory a firmy platí, že nejlepší obrana je útok. To je hlavní poselství našich analýz.

Viktor Hanzlík: Zároveň máme ekonomiku, která je velmi energeticky náročná. Například proti Švýcarsku na jednotku HDP spotřebujeme skoro třikrát víc energie. Oproti Německu potřebujeme o polovinu více energie a oproti Polsku o třetinu. A přestože potenciál pro obnovitelné zdroje i u nás bude velký, jsme země, která nemá v porovnání s ostatními výhodné přírodní podmínky pro obnovitelnou energetiku, chybí nám pobřeží a oproti jihu Evropy u nás taky moc nesvítí. Nebudeme mít tedy možnost, s výjimkou jaderné energie, stavět náš průmysl na energeticky náročných technologiích.

HN: Na čem bychom tedy mohli stavět?

Viktor Hanzlík: Musíme stavět na kreativitě, inovacích a šikovnosti našich lidí. Celkově na chytřejší ekonomice.

HN: Bude nutné náš energeticky náročný průmysl omezit? Bude se muset výroba přesunout někam jinam?

Viktor Hanzlík: Pokud hovoříme o budoucnosti let 2040, 2050, tak do nějaké míry ano. Energeticky náročný průmysl se v Česku rozvinul do značné míry díky tomu, že jsme měli levné uhlí. Do budoucna v něm přežijí jen ti, kteří budou schopni vytvářet něco navíc a nebudou jen spoléhat na levnou energii.

HN: Ceny energií v Evropě jsou ale všude víceméně stejné, tak to asi nebude hlavně o nich, ne?

Viktor Hanzlík: Ano i ne. Například dekarbonizovat portugalskou ekonomiku bude oproti té naší mnohem snazší. Mají tam spoustu slunce i spoustu větru, tedy ideální podmínky pro fotovoltaické a větrné elektrárny. Navíc tam díky teplejšímu klimatu není potřeba tolik topit. Vedle toho vidíme, že tím, jak je v Evropě čím dál víc obnovitelných zdrojů, tak přestože česká energetická soustava je velmi dobře propojená na mnoho stran, pokud například v Německu bude rozvoj obnovitelných zdrojů pokračovat, ty ceny se už na horizontu roku 2030 mohou odpojit. Německo na tom bude s cenami lépe než my, obzvláště díky větrným farmám na moři.

HN: Kritici a skeptici podotýkají, že je sice fajn mít možná příležitost ve velikosti deseti procent HDP, zároveň s tím ale hrozně moc současného průmyslu zmizí.

Viktor Hanzlík: Ta transformace je svou velikostí srovnatelná s tím, čím si česká ekonomika prošla od roku 1990 až do současnosti. Také šlo o kompletní změnu toho, na co jsme byli zvyklí, a přesto naše ekonomika posílila a životní úroveň se přiblížila vyspělé Evropě.

Daniel Svoboda: Tyto hlubší dopady například na těžký průmysl se ale mohou projevit až kolem roku 2040, nebavíme se o zítřku. Jestli ten průmysl zmizí a jak moc zmizí, je také o tom, jak chytře transformaci uděláme. Dám vám příklad. Poptávka po oceli poroste. To bude příležitost. Ale ocel se bude vyrábět v elektrické obloukové peci. Máme tedy příležitost být mezi prvními. Ti, kteří udělají dekarbonizaci této výroby rychle, například s použitím EU zdrojů, budou mít výhodu. Získají dlouhodobé zakázky, dočasně prémii za zelenou ocel a hlavně přežijí. Ti, kterým to bude trvat déle, přežít nemusí.

HN: Jaké sektory budou ze zelené tranzice či digitalizace nejvíce prosperovat nebo naopak trpět?

Viktor Hanzlík: U zelené tranzice je to nakonec průmysl na obou stranách mince. Firmy, jež nenajdou způsob, jak se transformovat, budou trpět. Firmy, které si najdou svůj podíl na už zmíněných 10 % budoucího HDP v zelených technologiích a trzích, budou prosperovat. Důležité je si uvědomit, že výrobní sektory dnes z hlediska produktivity v průměru zaostávají za zbytkem EU nejvíce. Množství peněz, které celosvětově do zelené tranzice půjde, je obrovské a ty firmy toho mohou využít. Když zachráníme smysluplné sektory a vytvoříme nové, tak z toho můžeme vyjít jako vítězové.

Daniel Svoboda: V ekonomice zároveň bude pokračovat přesun směrem k službám. Jeden příklad: existují takzvané globální sdílené služby, např. sdílená personalistika, nákup či účetnictví a finance pro nadnárodní firmy, ale především také pokročilé IT služby, které se dělají z jednoho místa pro celý svět. To je sektor, který se v Česku za posledních pět let zdvojnásobil. Jen loni vyrostl zhruba o 13 procent a pracuje v něm kolem 130 tisíc lidí. Jejich produktivita a platy jsou výrazně nadprůměrné. Takže vedle transformace průmyslu máme třeba potenciál rozšiřování tohoto sektoru. Říci ale přesně, kde konkrétně do budoucna ty příležitosti jsou, není vůbec jednoduché.

HN: Přesto, můžete dát pár příkladů pro to, kde lze růst v průmyslu?

Daniel Svoboda: Největší hodnota je v dopravě a dopravních prostředcích, kde hraje největší roli elektrifikace. V rámci elektromobility tvoří třicet až padesát procent hodnoty elektromobilu baterie. Určitě je tedy potřeba se postavit k tomu, kde v celkovém řetězci baterií chceme a můžeme hrát. Známý příklad je výroba, ale také vývoj baterií. Pro Česko méně známou a zřejmou příležitostí jsou vzácné kovy jako nikl, kobalt, lithium, bez kterých se baterka nevyrobí. Ačkoli je netěžíme, máme tu firmy, které dodávají příslušné komodity a technologie těžebnímu průmyslu. Ty se nově mohou snažit o to, aby začaly dodávat také analytické služby v kombinaci s pokročilou chemií a tím radikálně zvyšovaly efektivitu a ekologičnost těžby. Mohly by se takto stát globálním hráčem na světové úrovni. Toto není teoretický příklad. Jedna česká firma se přesně o toto snaží skutečně v globálním měřítku. Něčím takovým například prošla firma John Deere. Ta nejprve vyráběla jen traktory, teď ale nabízí i analytické a jiné služby a je pro efektivnější a udržitelnější zemědělství. Jsme nejprůmyslovější země v Evropě a já osobně věřím tomu, že můžeme velice dobře prosperovat, pokud se přeorientujeme. Musíme si ale vybrat, v jaké části řetězce chceme hrát svou roli. Zda vytvářet přidanou hodnotu, nebo výrobky spíše montovat a dodávat. Skvělé inspirace již v Česku máme.

Viktor Hanzlík: Zajímavá může být lokalizace dodavatelských řetězců a snižování závislosti na Číně. Například italský Enel investuje s podporou Evropské komise do výroby solárních panelů na Sicílii. Velké množství příležitostí bude také v budovách a ve všem, co souvisí se snižováním jejich energetické náročnosti.

Rozhovor

Že za vysoké ceny energií může Green Deal? Na to zapomeňte. Rusko si připravovalo páku dlouho, říká šéf burzy

1. 9. 2022 ▪ 10 min. čtení

HN: Máte na mysli zateplování a změny způsobu vytápění budov?

Viktor Hanzlík: Ano, nejde ale jen o to, jedná se o celý management energetického hospodářství budov. Česko si musí udělat úvahu, kde chce v budoucnu hrát svou roli.

HN: Kdo by měl tu úvahu udělat?

Daniel Svoboda: Myslím si, že by to měli udělat firmy a investoři a měli by v tom být skutečně aktivní a přemýšlet na mnoho let dopředu. To obnáší velký mentální přerod. Firmy sice často říkají, že je potřeba, aby pro to stát vytvořil lepší prostředí, což je zcela jistě pravda, ale myslím si, že často důležitější je jejich přístup. Vyhledávat nové trhy, a dokonce je i vytvářet, je složité, obzvláště pokud se vám velmi daří a necítíte tlak svůj byznysmodel měnit. Stát by měl určitě k inovacím, budování, stavění a škálování vytvářet přívětivější prostředí.

HN: To zní dobře. Pak ale narazíme na reálnou ekonomiku, v níž je hodně velkých zahraničních firem, kterým vyhovuje levná česká ekonomika. Co s tím?

Daniel Svoboda: Je to tak. Z dlouhodobého hlediska bude záležet na tom, jestli tady dokážeme vybudovat nové šampiony z lokálního kapitálu a vlastnictví, ale také v rámci nadnárodních firem. Z krátkodobého pohledu jsem optimista. Vidím tu novou generaci generálních ředitelů zahraničních firem v Česku, kteří v některých věcech dokážou přejít do ofenzivy a nehrají už jen roli „cash cows“ svých matek. Dokážou si vyjednat vyšší investice a kompetence a jsou inovátory. Co se týče lokálních firem, vidíme novou vlnu start-upů a také již úspěšných firem, které jsou v ofenzivě a budují ekonomiku s větší přidanou hodnotou. Další výzvou bude jejich škálování. A pak další reinvestice úspěšných hráčů zpátky do české ekonomiky.

HN: Vychází z vaší analýzy nějaké poselství pro české politiky? Co by měli dělat?

Daniel Svoboda: Z hovorů s byznysmeny je například jasné, že jakákoli nová výstavba v Česku je složitý proces. Stát musí vytvořit lepší prostředí pro toto budování. Česko je malý trh a musí vzít na vědomí, že když se zahraniční investoři dívají na to, kam budou ve střední Evropě investovat, tak spíš půjdou do Polska, už jen kvůli tomu, že je to tam větší trh. To znamená, že v přívětivosti prostředí musíme vynikat, nikoliv zaostávat.

Stát může pomoci také v oblasti školství. Už tam můžeme začít budovat více podnikavého ducha. Bohužel nejsme podnikavý národ. Už děti bychom tedy měli vést k podnikavosti, tak jako je to například ve Spojených státech.

A v neposlední řadě stát může pomoci v přitahování rizikového kapitálu (venture capital) i v pokročilejších fázích růstu firem. Jinak nám úspěšné start-upy budou utíkat do ciziny. V tomto je role státu standard již v řadě zemí, nejenom ve známém příkladu Izraele, kde za méně než deset let zpadesátinásobili investice rizikového kapitálu.

HN: Kromě Green Dealu jste se zabývali automatizací. Jaké u ní předpokládáte dopady?

Daniel Svoboda: Jak už jsem zmínil, již nyní existují technologie, které umí automatizovat polovinu veškeré práce. U čtvrtiny práce se to do roku 2030 nejspíše skutečně stane. 

HN: Mají se tedy lidé bát o práci, když tvrdíte, že se do deseti let čtvrtina práce zautomatizuje? Jak se na to mají připravit?

Daniel Svoboda: Nemusí se bát, pokud společně zvládneme dva úkoly. Zaprvé musí zaměstnavatelé chytře investovat, aby modernizovali svůj provoz. Zároveň musí inovovat své byznysmodely a tím nacházet nové uplatnění pro své zaměstnance. Ten druhý úkol je apel na nás samotné. Lidé budou muset víc přemýšlet nad tím, jak se dál vzdělávat a přeškolovat. Mnoho našich dětí bude pracovat v profesích, které zatím neexistují. Poločas rozpadu dovednosti a profesí se zrychluje. Existuje výzkum, který říká, že polovina dovedností, které se dnes lidé naučí, nebude během pěti let potřeba.

HN: Těžko se to ale vysvětluje ve společnosti, kde je nejnižší nezaměstnanost v Evropě.

Daniel Svoboda: To je pravda. Dosud se naší ekonomice a firmám dařilo výborně. Udržitelné to ale není. A už vůbec ne, máme-li dále zlepšovat svou životní úroveň. Proto teď mají důležitou roli všichni byznysoví lídři, aby na to lidi připravili. I nynější krize je pro společnost bolestivá, měli bychom si z ní proto vzít poučení a uvědomit si, že když se netransformujeme, tak nás možná čeká ještě větší a bolestivější krize.

HN: Jak se díváte na současnou energetickou krizi?

Viktor Hanzlík: Hlavní příčinou současné energetické krize je Rusko a jeho agrese na Ukrajině. Rusko zemní plyn používá jako ekonomickou zbraň proti Evropě. K tomu se ale v Evropě sešlo několik dalších událostí, které k energetické krizi přispěly. Je to například omezení výroby francouzských jaderných elektráren. Dále kvůli velkému suchu v Evropě vyrobily vodní elektrárny v první polovině roku o 20 procent méně elektřiny než loni. Zároveň ve Spojených státech explodoval jeden z hlavních terminálů na export LNG. Tedy i dodávky LNG se omezily. Velkou roli hrálo i rychlé obnovení poptávky po energiích po covidu. To vše vedlo k nárůstu cen plynu a tím i elektřiny.

HN: Nestojí za energetickou krizí i chybná rozhodnutí evropských politiků, kteří Green Deal příliš uspěchali bez toho, aby měli záložní zdroje?

Viktor Hanzlík: Může za to hlavně naše závislost na Rusku. Přímo s Green Dealem bych to ale nespojoval. Na Green Dealu se dohodly hlavy států na konci roku 2020. Stále jsou to ale jen závazky na papíře a neměly zatím velký vliv na reálný stav energetiky. Rozhodně za to ale může přílišná sázka na dodávky zemního plynu z Ruska a obecně na fosilní paliva, která v Evropě nemáme a musíme je dovážet. Teď proto musíme pálit mnohem víc uhlí, než jsme čekali. Krize ovšem také zvýšila poptávku po solárních panelech a tepelných čerpadlech.

HN: Evropa vsadila na plyn jako na přechodný zdroj k obnovitelným zdrojům. Nepovede současná energetická krize k tomu, že toto stadium přeskočíme a o to rychleji půjdeme k obnovitelným zdrojům?

Viktor Hanzlík: V horizontu let 2025 až 2026 by měl být v Evropě dostatek LNG kapacity, která pokryje potřebnou poptávku. Samozřejmě LNG je dražší, než na co jsme byli zvyklí u zemního plynu dodávaného potrubím, ale nebude to desetkrát dražší, jako jsme zažívali nyní. Každopádně plyn si ještě nějaký čas svou důležitost zachová, byť jeho role bude slábnout. Určitě ho nejde úplně přeskočit.

HN: Myslíte si, že bude energetická krize akcelerovat Green Deal, nebo ho naopak zpozdí?

Viktor Hanzlík: Podstatné je, že s Green Dealem nesmíme zapomenout na naši energetickou bezpečnost. Lokální výroba včetně té z obnovitelných zdrojů energetickou bezpečnost posiluje.

Daniel Svoboda: Doufáme, že jak covidová krize, tak i ta nynější energetická povedou k tomu, že to některým firmám a státům dodá odvahu se transformovat. Věřím a doufám tedy, že to dobré, co Green Deal a celkově transformace mohou přinést, se kvůli současné krizi urychlí.