Z přeplněných šatníků zpátky do oběhu. Z textilního odpadu jde vyrábět dárky i stavební materiál

Oblečení dosloužilo, látka se roztrhla, tričko se okoukalo nebo vyšlo z módy. Co čeká použitý textil, když přestane sloužit ke svému primárnímu účelu? Obvykle bohužel končí ve směsném komunálním odpadu a putuje na skládky nebo do spaloven.

Podle údajů ministerstva životního prostředí představuje textil přibližně 2–4 procenta obsahu černých kontejnerů a za rok se tak v Česku vyhodí okolo 60–100 tisíc tun textilu. Šetrnějším řešením může být využití sběrných kontejnerů na textil, které v obcích umisťují firmy nebo dobročinné organizace. Sběr šatstva má sloužit k opětovnému použití nebo ekologické likvidaci. Odpadový zákon počítá se zavedením povinného třídění textilního odpadu ve všech obcích od roku 2025. V kontejneru ale problém nekončí, stěžejní je, kolik textilního odpadu vůbec vzniká a jak se s ním následně naloží.

Na charitu jde jen zlomek oděvů

I když použité oblečení vyhazujeme do sběrných kontejnerů s dobrým úmyslem věnovat ho potřebným, k charitativním účelům nakonec slouží jen malá část. Jedním z důvodů je stav a typ oblečení, které v kontejnerech skončí. Často se jedná o poškozené či jinak znehodnocené oděvy nebo o druh oblečení, pro který neziskové organizace a sociální podniky nemají využití. Druhým problémem je, že rychlost produkce výrazně převyšuje poptávku po oblečení z druhé ruky. „Toho textilu je takové množství, že ho charita neupotřebí,“ vysvětluje Stepan Vashkevich, který se věnuje materiálovým tokům a textilnímu průmyslu v Institutu cirkulární ekonomiky. Na základě svého výzkumu popisuje tuzemský model recyklace textilu jako proces, ve kterém se v první fázi sbírá a třídí vyřazené oblečení, část použitelných oděvů se věnuje k charitativním účelům, zbytek se některé podniky snaží zpeněžit prostřednictvím second handů. Obchodují však také se zeměmi globálního jihu, kde textilní přebytky z Evropy a Ameriky často končí. „To je nešťastné řešení a má to drastický dopad na ekologii i ekonomiku. Jednak tam vznikají ohromné textilní skládky a jednak to likviduje lokální textilní výrobu, která levnému oblečení z dovozu nedokáže konkurovat,“ dodává Vashkevich.

Proměnit látky v podlahu nebo lavičku

Otázka recyklace textilu je výzvou pro řadu firem, které se již dnes snaží vyrábět z něj pomůcky pro úklid, izolace nebo různé výplňové materiály. Zajímavou formou využití je třeba textilní kompozit, který je alternativou dřeva nebo plastu a dá se použít ke stavbě teras, zpevnění terénu, k výrobě městského či zahradního mobiliáře. Textil se tak může stát pergolou, zábradlím, podlahovou krytinou nebo lavičkou v parku. Inovacím v oblasti využití textilních vláken pro výrobu nových produktů ale stojí v cestě vysoké výrobní náklady. „Maržovost je nízká, protože je drahé zpracování vstupů, energeticky náročná výroba a jsou potřeba vysoké investice do nových technologií,“ vysvětluje šéf společnosti Dimatex Lukáš Killar.

HN BeNative

Cirkulární pivovar: CO₂ se rekuperuje, mláto jde zvířatům

▪ 4 min. čtení

Další překážkou je složení textilií, které jsou často kombinací různých typů vláken a ta se od sebe při recyklaci těžko oddělují. Osvětu kolem využití textilního odpadu pomáhá stylově šířit projekt FOREWEAR. Organizuje sběr nepotřebného oblečení ve firmách a z recyklovaných materiálů vytváří designové dárkové předměty, jako jsou obaly na diáře, pouzdra na dokumenty či tašky na víno. „Již jsme našli uplatnění přes 35 tisícům kilogramů nevyužitého oblečení a textilu. Nejde nám ale o množství vyřazených oděvů. Naše výrobky jsou ušité z přebytků průmyslových textilních výrob,“ říká zakladatelka FOREWEAR Markéta Brychová. Projekt získal v roce 2020 zvláštní ocenění poroty v Cenách Francouzsko‑české obchodní komory.

Existuje ale i snaha vyrábět z oblečení znovu oblečení. Daří se to například ostravské firmě Nilmore, která vznikla před čtyřmi lety jako první výrobce cirkulární módy na světě.

Odpadové hospodářství

Stáhněte si přílohu v PDF

„Díky kvalitativně bezztrátové molekulární recyklaci jsme schopni eliminovat odpad i vstupní zdroje, což jsou fáze s nejhoršími dopady na přírodu. Produkty designujeme tak, aby byly dobře recyklovatelné,“ říká zakladatel Nilmore Mikuláš Hurta.

Nestačí recyklovat, je třeba omezit výrobu

K udržitelnému textilnímu průmyslu je podle Hurty potřeba zmírnit dopady chování většiny konzumentů textilu a vytvořit uzavřené recyklační systémy. „Second handy jsou způsob, který člověka oblaží dobrou karmou, řeší však následek problému (přemíru textilu), nikoli jeho příčinu,“ zdůrazňuje. S nutností změny spotřebitelských návyků a snížení textilního konzumu souhlasí i Vashkevich: „Nejšetrnější možností je používat to, co už máme, a omezit nakupování.“ Dále radí vyměňovat oblečení v rodině a mezi známými, využívat swapy, blešáky a second handy. Když už je pořízení nového oblečení nutné, doporučuje uvědomělé nakupování v duchu „cost per wear,“ které bere v úvahu hodnotu každého kousku oblečení v závislosti na tom, kolikrát si ho člověk vezme na sebe.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Odpadové hospodářství.