Oblečení dosloužilo, látka se roztrhla, tričko se okoukalo nebo vyšlo z módy. Co čeká použitý textil, když přestane sloužit ke svému primárnímu účelu? Obvykle bohužel končí ve směsném komunálním odpadu a putuje na skládky nebo do spaloven.
Podle údajů ministerstva životního prostředí představuje textil přibližně 2–4 procenta obsahu černých kontejnerů a za rok se tak v Česku vyhodí okolo 60–100 tisíc tun textilu. Šetrnějším řešením může být využití sběrných kontejnerů na textil, které v obcích umisťují firmy nebo dobročinné organizace. Sběr šatstva má sloužit k opětovnému použití nebo ekologické likvidaci. Odpadový zákon počítá se zavedením povinného třídění textilního odpadu ve všech obcích od roku 2025. V kontejneru ale problém nekončí, stěžejní je, kolik textilního odpadu vůbec vzniká a jak se s ním následně naloží.
Na charitu jde jen zlomek oděvů
I když použité oblečení vyhazujeme do sběrných kontejnerů s dobrým úmyslem věnovat ho potřebným, k charitativním účelům nakonec slouží jen malá část. Jedním z důvodů je stav a typ oblečení, které v kontejnerech skončí. Často se jedná o poškozené či jinak znehodnocené oděvy nebo o druh oblečení, pro který neziskové organizace a sociální podniky nemají využití. Druhým problémem je, že rychlost produkce výrazně převyšuje poptávku po oblečení z druhé ruky. „Toho textilu je takové množství, že ho charita neupotřebí,“ vysvětluje Stepan Vashkevich, který se věnuje materiálovým tokům a textilnímu průmyslu v Institutu cirkulární ekonomiky. Na základě svého výzkumu popisuje tuzemský model recyklace textilu jako proces, ve kterém se v první fázi sbírá a třídí vyřazené oblečení, část použitelných oděvů se věnuje k charitativním účelům, zbytek se některé podniky snaží zpeněžit prostřednictvím second handů. Obchodují však také se zeměmi globálního jihu, kde textilní přebytky z Evropy a Ameriky často končí. „To je nešťastné řešení a má to drastický dopad na ekologii i ekonomiku. Jednak tam vznikají ohromné textilní skládky a jednak to likviduje lokální textilní výrobu, která levnému oblečení z dovozu nedokáže konkurovat,“ dodává Vashkevich.
Proměnit látky v podlahu nebo lavičku
Otázka recyklace textilu je výzvou pro řadu firem, které se již dnes snaží vyrábět z něj pomůcky pro úklid, izolace nebo různé výplňové materiály. Zajímavou formou využití je třeba textilní kompozit, který je alternativou dřeva nebo plastu a dá se použít ke stavbě teras, zpevnění terénu, k výrobě městského či zahradního mobiliáře. Textil se tak může stát pergolou, zábradlím, podlahovou krytinou nebo lavičkou v parku. Inovacím v oblasti využití textilních vláken pro výrobu nových produktů ale stojí v cestě vysoké výrobní náklady. „Maržovost je nízká, protože je drahé zpracování vstupů, energeticky náročná výroba a jsou potřeba vysoké investice do nových technologií,“ vysvětluje šéf společnosti Dimatex Lukáš Killar.
Další překážkou je složení textilií, které jsou často kombinací různých typů vláken a ta se od sebe při recyklaci těžko oddělují. Osvětu kolem využití textilního odpadu pomáhá stylově šířit projekt FOREWEAR. Organizuje sběr nepotřebného oblečení ve firmách a z recyklovaných materiálů vytváří designové dárkové předměty, jako jsou obaly na diáře, pouzdra na dokumenty či tašky na víno. „Již jsme našli uplatnění přes 35 tisícům kilogramů nevyužitého oblečení a textilu. Nejde nám ale o množství vyřazených oděvů. Naše výrobky jsou ušité z přebytků průmyslových textilních výrob,“ říká zakladatelka FOREWEAR Markéta Brychová. Projekt získal v roce 2020 zvláštní ocenění poroty v Cenách Francouzsko‑české obchodní komory.
Existuje ale i snaha vyrábět z oblečení znovu oblečení. Daří se to například ostravské firmě Nilmore, která vznikla před čtyřmi lety jako první výrobce cirkulární módy na světě.
Stáhněte si přílohu v PDF
„Díky kvalitativně bezztrátové molekulární recyklaci jsme schopni eliminovat odpad i vstupní zdroje, což jsou fáze s nejhoršími dopady na přírodu. Produkty designujeme tak, aby byly dobře recyklovatelné,“ říká zakladatel Nilmore Mikuláš Hurta.
Nestačí recyklovat, je třeba omezit výrobu
K udržitelnému textilnímu průmyslu je podle Hurty potřeba zmírnit dopady chování většiny konzumentů textilu a vytvořit uzavřené recyklační systémy. „Second handy jsou způsob, který člověka oblaží dobrou karmou, řeší však následek problému (přemíru textilu), nikoli jeho příčinu,“ zdůrazňuje. S nutností změny spotřebitelských návyků a snížení textilního konzumu souhlasí i Vashkevich: „Nejšetrnější možností je používat to, co už máme, a omezit nakupování.“ Dále radí vyměňovat oblečení v rodině a mezi známými, využívat swapy, blešáky a second handy. Když už je pořízení nového oblečení nutné, doporučuje uvědomělé nakupování v duchu „cost per wear,“ které bere v úvahu hodnotu každého kousku oblečení v závislosti na tom, kolikrát si ho člověk vezme na sebe.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Odpadové hospodářství.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist