Pobouření na sociálních sítích vyvolaly poslední protesty části klimatických aktivistů. Videa s mladými lidmi, kteří lijí rajčatovou polévku na obrazy od Vincenta van Gogha či píší vzkazy na stěnu galerie vedle děl Francisca Goyi, aby se vzápětí přilepili k rámu obrazu, se setkaly s většinovým pohoršením. „Vandalství! Co to má společného s bojem proti změně klimatu?!“ znělo.

Přidal jsem se i já, když jsem v nadsázce na Twitteru napsal, že bych dotyčné aktivisty nechal v galeriích za trest nějakou dobu přilepené, protože primitivním vandalismem jen diskreditují boj proti klimatickým změnám. Tweet měl stovky lajků a souhlasných komentářů, takže jsem si připadal málem jako vykladač obecného mínění. Jenže když jsem se podíval na reakce podrobněji, zjistil jsem, že lajkující byli převážně lidé podobného věku jako já. Ti mladší naopak často upozorňovali, že žádná škoda obrazům nevznikla, protože byly za sklem, a ptali se, jestli bychom se místo pohoršení nad akcí neměli soustředit spíše na podstatu toho, co ji vyvolalo. Tedy na hrozící klimatickou katastrofu.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se