Bez kojeneckých ústavů se obejdeme. Chudoba by neměla být argument pro odebírání dětí

Spousta dětí se dostává do ústavní péče ze socioekonomických důvodů nebo kvůli takzvaným nízkým rodičovským kompetencím. Jde o rodiny, které například nemají vyhovující bydlení nebo se neumí o dítě dobře postarat, což vůbec neznamená, že ho nemají rádi. Jen se té péči třeba neměli od koho naučit. Takové problémy by se mohly a měly řešit přímo v rodině ještě předtím, než dítě skončí v dětském domově, vysvětluje Barbora Křižanová, manažerka projektu 8 000 důvodů, který usiluje o systémové změny v oblasti péče o ohrožené děti v České republice. Navazuje tím na předchozí kampaně Odsouzeni a Hledáme rodiče, které podporovaly rozvoj náhradní rodinné péče.

Foto: Shutterstock

Biologická rodina na prvním místě

„Každé dítě má právo vyrůstat v rodinném prostředí. Nejlepší je samozřejmě původní biologická rodina, pokud to nejde, tak rodina náhradní. Ústavní péče je z našeho pohledu až poslední variantou a nemělo by se jednat o velký dětský domov, ale spíše o pobytovou službu komunitního typu, která se co nejvíce přibližuje rodinnému způsobu života,“ shrnuje problematiku dětí z nefunkčních rodin Křižanová. Tento žebříček priorit je postavený na logické konstrukci. Odpovídajícímu postupu však v Česku brání nedostatek prevence a neefektivní vynakládání finančních prostředků. „Podle údajů ministerstva práce a sociálních věcí jde největší podíl peněz do ústavní a náhradní péče, tedy do řešení následků. Mnohem účinnější by přitom bylo investovat do toho, aby se problémům předcházelo. Do prevence jde ale méně než deset procent financí,“ upřesňuje Křižanová. Proto iniciativa 8 000 důvodů prosazuje změny, které mají péči o ohrožené děti v Česku zlepšit. A s jednotlivými kraji spolupracuje na jejich uskutečňování.

Nadace J&T

Marie Oktábcová,
ředitelka Nadace J&T

1. Kam se posunula firemní filantropie za posledních 10 let?

Více firem bere pomáhání jako součást své filozofie a strategie a tomu také odpovídá koncepčnější přístup. Firmy se dnes více zamýšlí nad udržitelností a dlouhodobostí jejich pomoci. Kromě finanční podpory patří mezi oblíbené formy pomoci také poskytování služeb, pracovníků či dobrovolnictví. Firma například poskytne neziskové organizaci experta, který jí pomůže svými zkušenostmi. V posledních letech vidíme, že narůstá obliba využívat pro dárcovství různé online platformy. Stále se však ještě setkáváme s jakýmsi intuitivním výběrem. Firma si v takovém případě často neudělá hlubší studii, zda projekt, do kterého chce investovat, skutečně efektivně pomáhá, protože se zamiluje do pěkně zabaleného a představeného produktu. A takový nápad pak lidé jen těžko opouštějí.

2. Podle jakého klíče si vybíráte oblast podpory?

Nadace byla založena s cílem pomáhat rodinám s dětmi, které aktivně čelí nepřízni osudu. Od té doby se cíl a oblast podpory zásadně nezměnily. Samozřejmě dochází k drobným změnám zohledňujícím vývoj, aktuální situaci a problémy, které se mohou objevit nečekaně. Takovým příkladem může být například pomoc rodinám s dětmi z Ukrajiny, které byly kvůli válce nuceny uprchnout z domova.

Foto: archiv Marie Oktábcové

V Moravskoslezském kraji například pomohla vypracovat analýzu pěstounské péče na přechodnou dobu. Kraj díky tomu získal relevantní informace o situaci přechodných pěstounů, zjistil, s jakými problémy se potýkají a co by jim jejich práci mohlo usnadnit. V jiných krajích zase vznikají prostřednictvím projektu 8000důvodů pracovní skupiny, jejichž společným cílem je vytvoření strategie systému péče o ohrožené děti v dané oblasti. „Není na to žádný univerzální recept, protože v každém kraji je situace jiná. My jim hlavně pomáháme zmapovat tuto oblast a podpořit systémové změny, jako je například transformace dětských domovů. Nebo jim pomůžeme zjistit, jaké jsou nejčastější důvody odebrání dětí a jak by se jim dalo předcházet,“ doplňuje Křižanová. Kraj potom může zacílit své následné kroky na sociální služby, které odpovídají skutečným potřebám.

Změna napříč republikou

Na celorepublikové úrovni se iniciativě podařilo spolu s dalšími organizacemi podpořit novelu zákona o sociálně‑právní ochraně dětí, která mimo jiné zakazuje umisťování dětí do 3 let do kojeneckých ústavů. Výjimku mají jen děti s postižením a sourozenecké skupiny. Na počátku roku 2022 již bylo v těchto zařízeních jen 138 dětí, což je o 303 dětí méně než v roce 2018. Z letošního výzkumu ministerstva práce a sociálních věcí vyplývá, že pokud by tento trend pokračoval, dostal by se počet dětí ve věku do tří let umístěných v ústavech už v roce 2024 na nulu. Projekt 8000 důvodů pak usiluje o to, aby se věková hranice ještě navýšila a do ústavů se přestaly umisťovat děti do sedmi let věku. Upřednostňovat se má namísto toho podpora původních nebo náhradních rodin.

Chudoba není argument

V současné době pracuje tým projektu 8000 důvodů na studii, která se zabývá souvislostí sociálních problémů ve vyloučených regionech s mírou odebírání dětí. „V oblastech, kde je větší chudoba, lidé řeší dluhy a exekuce, mohou být děti zbytečně odebírány z rodin, kterým by šlo pomoci jiným způsobem, například prostřednictvím sociálně aktivizačních služeb,“ vysvětluje Křižanová. Takové služby jsou podle ní zásadní, protože preventivně pomáhají rodinám, ve kterých hrozí kvůli sociálním podmínkám nějaká forma zanedbávání péče o dítě. Aktuálně jsou však tyto služby podfinancované a nemají dostatečné personální kapacity, aby se této práci mohly účinně věnovat. Zvlášť naléhavé je toto téma v současné situaci, kdy kvůli inflaci hrozí, že počet sociálně ohrožených rodin do budoucna poroste. Podobné analýzy pak slouží jako podklady pro jednání o budoucí novelizaci zákona o sociálně‑právní ochraně dětí.

Byznys pomáhá

Stáhněte si přílohu v PDF

Jedním z pilířů projektu 8000 důvodů je také osvěta. V sekci „Darujte“ na webu projektu návštěvníci nenajdou číslo účtu pro finanční příspěvky, ale nečekanou prosbu: „Nechceme peníze. Darujte nám svou pozornost, ochotu dozvědět se víc a informace sdílet.“ Podle Křižanové existuje řada rozšířených mýtů, které pomoc ohroženým dětem brzdí. Patří mezi ně podvědomý pocit, že děti v dětských domovech jsou problémové, že jsou to nějaké zlobivé nebo nezvladatelné děti. Také pěstounství na přechodnou dobu je ve společnosti stále ještě často nepochopené. Objevují se předsudky, že to pěstouni dělají pro peníze nebo že tato forma péče dítěti ubližuje. „Péče o ohrožené děti se v Česku postupně zkvalitňuje, hodně věcí se změnilo k lepšímu, ale ten proces ještě zdaleka není u konce a máme tady ještě spoustu kostlivců ve skříni,“ uzavírá Křižanová.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Byznys pomáhá.