Odcházení Miloše Zemana s sebou nese zajímavé úkazy. Jedním z nich je „prozření“ hradního mluvčího Jiřího Ovčáčka. Osoba, která urážela lidi na potkání, najednou dává všude možně rozhovory, ve kterých se kaje, že se stydí, že byl hrubý, že se dopustil hříchu nenávisti a podobně. Copak se mu přihodilo? A máme mu jeho lítost věřit?

Odpověď na první otázku je prostá. Když byl Ovčáček tak říkajíc u lizu, měl pocit, že má moc, povyšoval se nad kdekoho. Nyní, když o vlivnou pozici a bezpečí Hradu přichází, začíná kňourat a tvářit se jako že nic, že to tak nemyslel, že už bude hodný. Je to stejný případ, jaký všichni známe ze základní školy. Malý zmetek se přilísá k bandě, která šikanuje ostatní, a aby se kápovi zalíbil, nakonec je ze všech šikanátorů nejhorší. No a když kápo propadne a zmetek se ocitne sám, rychle přiběhne za těmi, které dosud terorizoval, a žadoní: Já to tak nemyslel, já musel, oni mě přinutili, já se tak stydím, nechcete se se mnou kamarádit?!

To je přesně Ovčáček. Pro milovníky psychopatologie představuje pravý poklad. Zmetkovitost se v jeho osobě projevila v naprosto krystalické, takřka archetypální podobě.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.