Jaderná budoucnost Česka: Delší provoz, nové bloky a malé modulární reaktory

Česko chce budoucnost své energetiky postavit na jaderné energii a obnovitelných zdrojích. Nejde však jen o budování nových elektráren. ČEZ modernizuje obě tuzemské jaderné elektrárny, aby zůstaly v provozu co nejdéle. Životnost starší elektrárny Dukovany byla původně plánována na třicet let, nyní směřuje k 60 letům. A Bohdan Zronek, člen představenstva skupiny ČEZ a ředitel divize Jaderná energetika, nevylučuje ani delší životnost, byť rozhodnuto zatím není.

ČEZ také nyní finišuje jednání o nahrazení dodávek ruského jaderného paliva do Dukovan. „Jednáme se společnostmi Westinghouse a Framatome. Předpokládáme, že bychom minimálně s jednou z nich mohli podepsat kontrakt v řádu několika měsíců, a další bude následovat,“ říká Zronek. Pro Temelín už ČEZ dodavatele vybral. Od roku 2024 nahradí ruský TVEL právě dvě zmiňované společnosti.

Nakolik je reálné, že se podaří prodloužit provoz současných jaderných bloků, ať už v Dukovanech, nebo v Temelíně? Jak dlouho by mohly fungovat?

Sázka na malé modulární reaktory. Klasické nenahradí, ale budou je doplňovat

28. 3. 2023 ▪ 8 min. čtení

Prodlužování provozu jaderných elektráren je trend na celém světě. Naše jaderné elektrárny mají podle atomového zákona licenci na dobu neomezenou. Každých deset let ovšem musíme udělat periodické hodnocení bezpečnosti a v jeho rámci mimo jiné prokázat, že zařízení i personál jsou připraveni na další etapu provozu. Pochopitelně to zároveň musí dávat smysl i ekonomicky. Ve světě je nyní obecným trendem prodlužování životnosti na 60 let, ale řada států jde i za tuto hranici. Finsko nedávno oznámilo, že elektrárna Loviisa směřuje na sedm­desátiletý provoz. A některé elektrárny v USA mají dokonce licenci na 80 let provozu.

Bylo by takové prodloužení reálné i v Česku?

Pochopitelně o tom přemýšlíme. Ale jdeme krok za krokem, musíme plánovat s nějakou mírou jistoty a znalosti stavu zařízení. Dnes je pro nás racionální jít na 60 let, na to jsou nastavené investiční plány. I v Dukovanech máme ještě několik let na investice do šesté dekády provozu. Až za pár let budeme schopni s jistotou říci, že dává smysl i další prodloužení životnosti. Máme na to dost času, důležité je s tou možností počítat a nezavřít si dveře.

Co může prodlužování životnosti nejvíc zkomplikovat, kde mohou nastat problémy?

Jde hlavně o životnost klíčových komponent. Musíme mít jistotu, že nám dlouhodobý provoz umožní tlakové nádoby reaktorů. Jejich případná výměna by nedávala smysl. Dnes u nich nevidíme žádný problém, ale musíme si dávat pozor, abychom si ho sami nezpůsobili. Třeba nevhodnou konfigurací paliva v aktivní zóně, což by mohlo životnost tlakových nádob zkracovat. Podobně se musíme starat i o další těžko vyměnitelné komponenty, například v Dukovanech jsme loni odstartovali čištění parogenerátorů. A s ohledem na další provoz děláme dlouhodobé investice, jako je třeba postupná výměna kabeláže a rozvaděčů v Dukovanech.

Může situaci zkomplikovat skutečnost, že reaktory jsou původně ruské technologie?

Nejsme na tom závislí. Máme dostatečnou znalost na to, abychom mohli udělat modifikaci nebo záměnu jakéhokoliv zařízení v elektrárně. Elektrárny jsou sice postavené podle původně ruského projektu pro jadernou část, ale více než 90 procent komponent je vyrobených v Česku nebo na Západě.

Řada českých firem v oblasti jaderné energetiky však – hlavně kvůli nedostatku zakázek – skončila. Měl by to tedy případně kdo udělat?

Trh se mění, ale je tu stále řada firem, které umí zajistit dodávky do jádra. Tato situace byla také důvodem loňské akvizice Škody JS. Jsme nyní jejím stoprocentním vlastníkem a umíme díky tomu vyřešit téměř cokoliv v jaderné části elektrárny. Pro zbytek můžeme hledat dodavatele kdekoliv ve světě.

Na kolik peněz vyjde příprava na prodlužování životnosti bloků?

Jsou to investice, které zahrnují běžnou údržbu, standardní řízení životnosti i investice do dalšího provozu. Úhrnem jde řádově o jednotky miliard korun ročně. Letos to bude do obou elektráren kolem pěti miliard korun. Podobným tempem chceme pokračovat i do budoucna.

V obou elektrárnách jste postupně navýšili výkon reaktorů. V Dukovanech u jednoho bloku z projektovaných 440 na nynějších 510 megawattů. Jeden temelínský blok měl původně 981 megawattů, dnes má přes 1100. Bude možné navyšovat výkon bloků dál?

Rozlišujme navýšení výkonu bloků a navýšení výroby. Výkon se dá zvednout zvýšením výkonu zdroje, tedy reaktoru, nebo hledáním cest, jak využít zařízení s lepší účinností, případně jak omezit únik energie, kde to ještě jde. Třeba řízením provozu chladicích věží ve vazbě na počasí a spotřebu cirkulačních čerpadel můžeme získat až jednotky megawattů. A podobných příkladů je víc. Většinou jde o zvyšování výkonu po drobných krůčcích, za minimální náklady. A stále ještě existují projektové rezervy i u samotných reaktorů, aniž bychom atakovali bezpečnost provozu. Například v Dukovanech tak připravujeme zvýšení výkonu každého bloku zhruba o deset megawattů.

A co zmiňované navýšení výroby?

Právě dokončujeme projekt prodloužení palivových cyklů. Sice nezvyšujeme výkon reaktorů, ale prodloužíme dobu, kdy jsou v provozu. Dnes jsou pravidelné odstávky po 12 měsících. Nově to bude v Dukovanech 16 měsíců a v Temelíně 18 měsíců. Tyto delší cykly jsou ve světě standardní, v některých elektrárnách je dokonce cyklus 24 měsíců. Kromě vyšší výroby je výhoda i v tom, že méně často rozebíráme zařízení, což pomůže z hlediska jeho životnosti.

Proč se tedy tyto delší rozestupy mezi odstávkami nepoužívaly už při spuštění elektráren?

Zjednodušeně řečeno, pro prodloužení palivové kampaně je třeba konfigurovat jiným způsobem palivo v reaktoru. A každou odstávku musíme zároveň umět poskládat ve vazbě na další modifikace zařízení i na všechny předepsané kontroly a revize v daných cyklech. Dříve to ekonomicky nedávalo smysl, ale přehodnotili jsme způsob provozu a přípravy odstávek, protože se protahovaly kvůli nově doplněným kontrolám. Během odstávek se kromě výměny paliva a kontrol provádějí také investice do postupné obnovy komponent, proto předpokládáme, že stávající délku odstávek zachováme.

Temelín bude od roku 2024 odebírat palivo od americké společnosti Westinghouse a francouzské Framatome. Nahradí ruského dodavatele TVEL. Počítáte s jeho nahrazením i v Dukovanech?

Kontrakt se společností TVEL dobíhá. Věříme, že dojdeme až na jeho konec. Podobně jako v Temelíně, i v Dukovanech jednáme s oběma dotčenými, tedy společnostmi Westinghouse i Framatome. Předpokládáme, že bychom minimálně s jednou z nich mohli podepsat kontrakt v řádu několika měsíců, a další bude následovat.

A chcete i v Dukovanech mít více dodavatelů?

Chceme minimálně dva dodavatele, abychom se nedostali do jakékoliv jednostranné závislosti, jako byla ta předešlá.

Je palivo od různých dodavatelů kompatibilní, můžete ho používat současně?

Provoz směsných zón je v západních elektrárnách běžný, francouzská společnost EDF dokonce využívá na některých blocích tři typy paliva současně. Technicky to není problém, musíte pochopitelně provoz podložit bezpečnostními analýzami, propočty a celkovým hodnocením. V Temelíně máme podepsaný kontrakt a nyní nás čeká licencování paliva včetně směsných zón, abychom mohli postupně přecházet na palivo od nových dodavatelů, případně provozovat dva typy paliva současně.

Jak dlouho ještě budete využívat ruské palivo od společnosti TVEL? Skončíte s ním v Temelíně v roce 2024?

Kontrakt umožňuje přivézt ještě další palivo, abychom si udrželi určitou bezpečnostní zásobu. Od roku 2024 už jsme díky novému kontraktu do Temelína schopni vozit palivo od nových dodavatelů. Pro Dukovany by to v případě nouze šlo od roku 2025. Do té doby tam máme zásoby a ani případné náhlé přerušení dodávek by nás nepostihlo. Pro nás je základem mít alternativy a být připraveni na přerušení dodávek čehokoliv, nejen paliva. Využití stávajících kontraktů až do jejich konce nám dává prostor projít bez problémů celým licenčním procesem u nového paliva a udělat přechod co nejoptimálnější. V případě nouze by se přechod dal urychlit, ale bezpečnostní posouzení a licencování je nutností.

Nedávno jste uspíšili jeden z termínů harmonogramu přípravy nového jaderného bloku v Dukovanech. Bude možné posunout dopředu i celý harmonogram?

Posunuli jsme se v prvotním posouzení nabídek a začali jednání s trojicí potenciálních kandidátů. Ti budou mít větší prostor na vypracování finální nabídky. Ale termín na vyhodnocení tendru neposouváme. Platí, že do konce letošního roku chceme předat výsledky vládě. Pokud bude probíhat všechno, jak je naplánováno, tak harmonogram, včetně uvedení nového bloku do provozu v roce 2036, je reálný.

Byly ty nabídky špatné, že teď mají více času na přepracování? Hodláte například některého z kandidátů vyloučit, jak se to stalo během později zrušeného tendru na Temelín?

Nabídky vůbec nemohu komentovat. Diskuse o nich běží se všemi kandidáty. Všechny nabídky vyhodnocujeme z pohledu naplnění našich požadavků a případné odchylky hodnotíme prostřednictvím rizik, která se pak promítají do výsledné ceny. Aktuální tendr nemá žádná vylučovací kritéria.

Jakou vidíte pravděpodobnost uplatnění opce, tedy možnost, že vítěz postaví vedle jednoho bloku v Dukovanech i další a k tomu ještě dva v Temelíně?

To je otázka spíše na stát. Současný investiční model vychází z jednoho bloku. A pokud bychom měli uvažovat o uplatnění opce, budeme muset najít vhodný investorský model, abychom si mohli dovolit budovat více než jeden blok. Diskuse se bude odvíjet od aktualizace státní energetické koncepce.

Dávalo by smysl, aby i případné další bloky stavěla stejná společnost?

Z pohledu technika je vždy lepší, když provozujete dvě stejná zařízení. A při výstavbě se dají využít synergie a slevy z množství. Ale pořád je to otázka státu, který si musí říct, co v jaderné energetice chce.

Měl by stát už teď připravovat nějakou záložní variantu, plán B, pro případ, že se dukovanský blok nestihne postavit včas nebo vůbec?

Nemluvil bych o záložním plánu, ale spíš o komplexním řešení, které nebude závislé na jediné variantě. V Evropě obecně se do energetiky s výjimkou obnovitelných zdrojů téměř 30 let skoro neinvestovalo. Ať chceme, nebo ne, budeme muset investovat do obnovitelných zdrojů, do jádra, i do dalších zdrojů, které budou dávat smysl. Je otázkou, zda to bude plyn a v jaké míře. Možností na výběr ale moc není. Musíme hledat řešení, které bude brát do úvahy, že musíme být do značné míry soběstační ve výrobě. A to nejen elektřiny, ale i energie obecně.

Jaderná energie

Stáhněte si přílohu v PDF

Myslíte, že bude dříve v provozu malý modulární reaktor, nebo připravovaný velký konvenční reaktor?

Nechci tipovat. Pokud se podaří pokračovat v pilotním projektu modulárního reaktoru v Temelíně, kde bychom mohli zároveň nějakou formou spolupracovat s majitelem designu, máme šanci řadu let ušetřit tím, že bychom byli součástí řešení. Je šance, že v první polovině 30. let bude modulární reaktor v provozu. Platí to pro Temelín, kde už je připravená lokalita, a ušetříme tak několik let jen sledováním a hodnocením lokality. Uzavřeli jsme partnerství se sedmi firmami, které malé modulární reaktory vyvíjejí. Uvidíme, kdo z nich bude mít největší šanci tu stavbu reálně dotáhnout.

Už se něco rýsuje?

Od všech máme detailní informace, letos uděláme užší výběr. Chtěli bychom do konce roku vybrat partnera, který má mimo jiné nejlepší předpoklady dotáhnout realizaci modulárního reaktoru a je těsně před koncem nebo v pokročilé fázi licenčního procesu. Osobní preference prozrazovat nechci. Z veřejných zdrojů je vidět, že někteří dodavatelé jsou dále, u některých už běží licenční řízení. Někteří mají podepsané smlouvy o spolupráci, někteří už dokonce o realizaci. Ale pořadí se postupem času může měnit.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Jaderná energie.