Kdo může za vysoké ceny potravin? Proč se za hranicemi prodává jídlo výrazně levněji? Palčivé otázky, které momentálně hýbou českým prostorem. Emil Buřič, jenž má na starosti zemědělskou sekci ve finanční skupině Ges Group, nevidí chybu jen na straně českých farmářů. Boj se zahraniční konkurencí přirovnává k nerovné fotbalové soutěži. „Trh je pokřivený a není férový. Hrajeme fotbalový zápas, ve kterém má soupeř výhodu. Nepískají se mu fauly. A to není fér vůči ostatním hráčům,“ komentuje aktuální situaci v odvětví své působnosti.

Světové ceny potravin v únoru jedenáctý měsíc za sebou klesly, v Česku je trend opačný. Kdo za vysoké ceny potravin může?

Kdyby bylo tak jednoduché určit viníka, dávno by se už růst cen vyřešil. Na vině není jeden subjekt a je třeba zkoumat komoditu po komoditě. U některých platí nějaké univerzální pravidlo, někde je třeba jít do detailu. Žádná politická debata se ale detailům nevěnuje. Nikdo neřeší, o kolik stouply v zemědělství mzdy či náklady na energie. Nikdo se například neptá, jak se zvýšily náklady producentům vajec, o kolik mají dražší energie, protože slepicím musí svítit téměř nonstop. O kolik se jim zvedly ceny krmiv, když pšenice stála dvojnásobek. V éteru pak pouze zní, jak si čeští dodavatelé mnou ruce, a ve veřejných debatách se za vysoké ceny neustále pranýřují. Okolnosti, které mají vliv na ceny dovozců, se v nich už ale nezmiňují.

Jenže zisk českého zemědělství opravdu vloni vzrostl o 142 procent, na 22 miliard korun.

Loňský rok v číslech vypadá zajímavě, děsíme se ale letošního. Stejně jako to udělali podnikatelé z jiných oborů, i zemědělci se předzásobili poté, co se stalo na Ukrajině. Nyní ale mají plné sklady drahých zásob, zatímco ceny vyšponované po loňském únoru klesají. To, co dříve stálo 20 tisíc, je nyní o polovinu levnější. Letošní rok bude v číslech odrazem toho loňského a jsem zvědavý, zda ti, kteří dnes ukazují na agrosektor prstem, s ním budou v příštím roce soucítit.

Takže odhadujete, že letos bude zisk klesat?

Stačí se podívat, co se děje s cenami všech běžných komodit průměrného zemědělce, jako jsou výkupní ceny obilovin či mléka. Vracejí se na začátek loňského roku, zatímco některé náklady zůstávají. Zemědělci mají navíc na skladech zásoby, které vloni nakoupili za tehdejší vysoké ceny. Do toho stále rostou úrokové sazby. Pokud někdo neměl dobře nastavenou úvěrovou smlouvu a šel do plovoucího kurzu, nebude vědět, co má dělat, a bude řešit, že skončí.

Zmínil jste, co se říká v éteru. Vnímáte, že se teď zhoršuje veřejné mínění o zemědělcích?

Poslední dobou ano. Zemědělci ale byli největším terčem dlouhodobě. Společnost si odvykla vnímat, jaký složitý proces je dostat potravinu na stůl. Je složený z řady komplikovaných kroků, jenže ty většina lidí nezná. Vidí někde kuře v televizi nebo na dvorku, ale už si nedokážou představit, co chov obnáší. A už vůbec nikoho nezajímá, jestli mají čeští zemědělci srovnatelné podmínky se zahraničními dodavateli.

Spotřebitel je ale také konfrontován s tím, že v Polsku či v Německu vyjdou nákupy levněji.

Ale pořád taky platí, že Německo má osmdesátimilionový trh a Polsko téměř čtyřicetimilionový. Obě země mají velké výnosy z rozsahu a daleko větší konkurenční prostředí. U nás taková konkurence není, protože řadu podnikatelů zemědělské prostředí odradí vysokými investicemi a následně malým tržním podílem. Karty jsou už nějak rozdány. Jak vypadá koncový trh obchodních řetězců, ale není chyba zemědělců.

Vysoce koncentrovaný český trh je slabinou?

Celý problém vznikl po roce 1948 a jeho výsledkem je, že tu oproti průměru EU máme daleko větší farmy. Na jednu stranu jsme už 33 let po revoluci, ale na druhou je to jen 33 let. Nyní končí svůj podnikatelský život generace, která se rozhodla podnikat v zemědělství po roce 1990, a otěže přebírají její nástupci. Až teď skutečně děláme první krok k transformaci zemědělství. Záleží ale také na národní povaze. Rakouský spotřebitel očekává, že v tamním supermarketu budou lokální potraviny, ale u nás jen koukneme do peněženky.

Kdo tedy v Česku zneužívá svoji tržní sílu?

Nikdo a všichni. Každý se snaží, co může, aby prosadil své zájmy.

Nedávno vláda schválila nařízení týkající se podmínek pro vyplácení dotací, včetně plateb, které dostávají farmáři na hektar půdy. Je nastavení české dotační politiky správné?

Chybí tu jakákoli předvídatelnost. Z roku na rok dojde u větších zemědělců ke krácení dotací. Najednou se škrtnou prostředky, se kterými jste počítali. A ano, vláda dotační podmínky schválila, ale s naprosto šibeničními termíny pro podání jednotné žádosti.

Jak se díváte na skutečnost, že větší finanční podpora poputuje malým farmářům?

Já bych chtěl vědět, co je ten hlavní důvod. Chceme se podobat Francii? Ale my nejsme Francie. Jsme v Česku a 70 let tady máme něco generačně dáno. Doplňková redistributivní platba se poskytuje všem žadatelům na maximální výměru 150 hektarů. Naprosto nereálné číslo. Podnik, který už zaměstnává nějaké lidi, má několik set hektarů. Takže jak tohle číslo vzniklo? Chybí mi odůvodněná argumentace a také mi vadí, že tu nepanuje politická shoda. A pak jsme každé čtyři roky svědky toho, jak se mění se změnou vlády zemědělská politika.

Povede pokles dotací pro střední a větší podniky k jejich existenčním problémům?

Jen v naší investiční skupině tvoří zemědělské dotace kolem 65 milionů korun a jakýkoli jejich pokles znatelně pocítíme. Zemědělci budou muset řešit, zda dají přednost nákladům, které zajistí jejich každodenní obživu, nebo zda opraví techniku, střechu na stodole. Možná bude vypsána nějaká účelová dotace, ale my potřebujeme dopředu znát její jízdní řád. Bylo by ku prospěchu věci, kdyby tu platila nějaká pravidla na delší dobu, než je jedno volební období.

Zemědělství tedy jízdní řád chybí?

Přehledný jízdní řád. Kolega zrovna nedávno četl tuzemskou agrární strategii, která měla sedm set stran. Říkal, jak tomu vlastně nerozumí, a to má vysokoškolské vzdělání v oboru a léta v něm pracuje. A jak tomu má rozumět běžný zemědělec?

Zmínil jste, že nejsme Francie. Současná politika nás nicméně k těmto evropským zemím má přiblížit. Není to v něčem i pozitivní?

Ano, akorát si myslím, že její časový horizont musí být velkorysejší. Ve Francii se trh formoval celé věky a my máme za sebou kolektivizaci, která se propsala do několika generací. Přibližujme se k těmto zemím, ale dělejme to pozvolněji. Také se mi líbí, když nás překvapí nějaká zajímavá nezávislá restaurace, malý výrobce sýrů, pochutin, pečiva. Tyhle věci jsou kořením, které naše společnost potřebuje. Ale nediktujme je povinně, protože tomu se pak říká sociál­ní inženýrství a to nikdy nedopadlo dobře.

Doplácí ještě české zemědělství na podmínky vyjednané při vstupu do EU?

To je složitá otázka. V něčem ano, v něčem jsme naopak získali.

Teď jsem narážela na polskou technologii chlazení kuřat, která je energeticky méně náročná a podle jejích odpůrců znevýhodňuje tuzemské výrobce.

Polsko je geopoliticky velká země a také obrovský agrární trh. Není divu, že si dokázalo vyjednat jiné podmínky. Trápí mě spíše jiné věci.

Jaké máte na mysli?

Vrátím se k těm vajíčkům. Představte si, že zrušíme klecové chovy a budou povinné voliérové. Co se stane, až přijede polské vajíčko na hranice a bude z klecového chovu? Vrátí se zpátky do Polska, nebo přijede do našich supermarketů? Co udělá pak český spotřebitel, až si na Velikonoce půjde koupit plato vajíček proto, aby si je obarvil slupkami z cibule? Sáhne po polském vejci za tři koruny namísto českého za šest? Samozřejmě. Jak k tomu ale přijde český producent, který má striktně nastavené zcela jiné podmínky? Na českého producenta se vyvíjí tlak, aby uzavřel klecové chovy, ale pak se budou vajíčka dovážet odjinud. Vznikne tu obrovská a neřešitelná konkurenční výhoda.

Ges Group vlastní podíly v šesti společnostech zaměřených na zemědělskou produkci a navazující obory. Jaké nejaktuálnější problémy budete muset v následujících měsících řešit?

Teď nás zaměstná řešení žádosti o dotace. Budeme se muset zorientovat v podmínkách a říct si, jak bude vypadat letošní rok i z hlediska finančních prostředků.

Zemědělství a lesnictví

Stáhněte si přílohu v PDF

Vloni jste získali majoritní podíl v českobudějovické firmě Agrozet, která se zabývá prodejem zemědělské techniky. Plánujete nějakou další akvizici?

Samozřejmě nespíme, rozhlížíme se a máme nějakou strategii, které bychom chtěli dosáhnout. Nic konkrétního ale zatím nemohu prozradit.

Kdybyste měl předvídat vývoj trhu: jaké bude podle vás zemědělství v následujícím roce?

Nervózní a nejisté. To platí nejen pro zemědělce, ale i pro prodejce zemědělské techniky. Také v Agrozetu se nyní čeká na to, jak zákazníci zareagují, když nevědí, jak to bude s dotacemi.

Jaký předpokládáte vývoj cen na českých pultech?

To je složité, protože nevím, co se stane s inflací. A je jedno, jestli to bude inflace způsobená cenami energií nebo jinou složkou. Všichni se rozhlížejí, co se kolem nich děje, a tomu se přizpůsobují. Jestliže zdražují jedni, pak i ostatní vnímají, že mají právo zvednout ceny. Tahle setrvačnost ještě nějakou dobu inflaci potáhne. Už jsme si i jako spotřebitelé zvykli, že ceny rostou. Prvotní šok je už pryč a nyní všichni s inflací ve svých úvahách pracují. Myslím si, že ještě nějakou dobu budeme svědky toho, že ceny budou nepředvídatelné a rozkolísané, ale v součtu asi rostoucí.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Zemědělství a lesnictví.