Stejně jako slavný Herbert von Karajan také český dirigent Tomáš Netopil pilotuje letadlo. Tím ale podobnost mezi nimi končí. Zatímco Karajana se mnozí hráči báli a skrytě jej nenáviděli, sedmačtyřicetiletý rodák z Přerova si je dokáže okamžitě získat širokým úsměvem a neokázalým vystupováním.

Netopil pochází ze stejné líhně jako mladší Jakub Hrůša a o trochu starší Tomáš Hanus, shodou okolností také Moravané. Všechny tři učil dnes již nežijící Jiří Bělohlávek a všichni prorazili ve světě. Jakub Hrůša dnes stojí v čele Bamberských symfoniků, roku 2025 nastoupí jako umělecký ředitel Královské opery v Londýně. Hanus zahájí letošní ročník festivalu Pražské jaro s Orchestrem Velšské opery v Cardiffu, jejž vede. A Tomáš Netopil právě odpočítává poslední týdny desetiletého angažmá u filharmoniků v německém Essenu.

Právě s nimi na letošním Pražském jaru představí Pátou symfonii Antonína Dvořáka a Houslový koncert Edwarda Elgara s mimořádným sólistou, německým houslistou Frankem Peterem Zimmermannem. Na koncertě 19. května v Rudolfinu tak zazní méně prováděná díla obou slavných skladatelů, čímž podle Netopila tvoří „takový pěkný balíček“.

Jeden z nejlepších sálů

Že mu essenský orchestr přirostl k srdci, je na dirigentovi znát. Chemie, kterou považuje za základní předpoklad úspěšné spolupráce, zafungovala už při jejich prvním setkání v roce 2009. Tehdy společně nastudovali Mou vlast od Bedřicha Smetany.

O dva roky později došlo k reorganizaci v pražském Národním divadle a kromě uměleckého šéfa opery Jiřího Heřmana skončil i Netopil. Z nabídek, jež dostal, si vybral Essen. Stal se hudebním ředitelem tamního Aalto Theater a filharmonie. Při rozhodování, zda přijmout angažmá v Německu, rozhodlo několik faktorů. „Mimo jiné to byl příslib spolupráce s výborným intendantem Heinem Muldersem, s nímž jsme tvořili programy celých devět let. Teď už tady rok nepůsobí, ale tato sezona nese ještě stopy našeho rukopisu,“ vysvětluje Netopil. Svou roli při námluvách samozřejmě hrála kvalita orchestru. „A místo samo. Essen disponuje jedním z nejlepších sálů na světě. Také zdejší divadlo je akustický skvost,“ dodává.

Tomáš Netopil (47)

Narodil se v Přerově, na kroměřížské konzervatoři vystudoval hru na housle. Tehdy začal účinkovat s Talichovým komorním orchestrem a také třeba s cimbálovkou. Zdálo se, že ho čeká kariéra houslisty. Vydělané peníze však investoval do studia dirigování a sbormistrovství.

Po absolutoriu na pražské AMU, kde jej učil i Jiří Bělohlávek, studoval také u Jormy Panuly na stockholmské Královské akademii. Vítězství v několika renomovaných soutěžích ho vyneslo k dirigentské elitě, dnes je žádaný po celém světě.

V letech 2009 až 2012 vedl orchestr pražského Národního divadla, po jeho spojení se Státní operou ale na vlastní žádost odešel. Od roku 2013 je hudebním ředitelem Aalto Theater a filharmonie v Essenu, kde letos končí. Odtamtud se vrací do Kroměříže, kde má ženu i dvě dcery a intenzivně se podílí na hudebním životě města.

Spojení symfonického a operního provozu je pro německé orchestry specifické a těleso tím získává. „Je to jejich velká devíza, že jsou zvyklí hrát symfonický i operní repertoár. Mají velmi vyvinutý smysl pro vzájemné naslouchání, ucho, které je neustále nastražené směrem ke zpěvákům, stejně tak vnímá i své orchestrální kolegy. Možná také dokážou víc pracovat s emocemi a dostat je do hudby,“ zamýšlí se dirigent.

Pro essenské hráče nachází jen slova chvály. Technická vyspělost, lehkost, s jakou zvládnou i obtížná místa, usnadňuje proces zkoušení. Za deset let už se na sebe vyladili, muzikanti získali představu o estetické představě svého šéfa a dokážou mu ji splnit.

„Smlouvu v Essenu jsem prodlužoval dvakrát. Je to mé nejdelší působení na jednom místě. Loučení bude asi hodně bolestivé a smutné, ale to svědčí o tom, že máme vztah přímo senzační. Už teď, v rozlučkovém roce, jsou koncerty plné emocí,“ říká Netopil.

Závěrečné vystoupení, které chystají na červen, má být prý přímo snové. „Krásně se uzavírá, ta moje dekáda. Na programu bude samozřejmě český repertoár, Pohádka od Josefa Suka a Taras Bulba Leoše Janáčka. Končit budeme Dvořákovým Te Deum,“ vypočítává.

Koncerty s populárním hercem

Jeho programy v Německu byly celou dobu plné české hudby. „Hráči i publikum na ni od počátku reagují velmi otevřeně, zajímá je a baví, rádi ji objevují,“ je přesvědčený Netopil.
S filharmoniky prožil i dva náročné covidové roky. Dobu, kdy se kvůli zavřeným hranicím nemohl dostat do Essenu nebo zpět. Kdy orchestry opatrně začaly hrát s „abstandem“ – tedy rozestupy mezi filharmoniky v rouškách. Kultura v Essenu se z tohoto období nejen vzpamatovala, ale na rozdíl od Česka prý návštěvnost dokonce stoupla.

O publikum se Netopil s kolegy starají, nabízejí různé přístupné formáty. Například diskusi s ukázkami skladeb před večerním koncertem. Nebo nedělní matiné, při němž vybrané části symfonických děl komentuje populární německý herec. 

Pražské jaro, Essen Philharmonic
Essener Philharmoniker
Foto: Wiciok Volker

Když má zhodnotit svůj umělecký vývoj, Tomáš Netopil už je zdrženlivější. „Nedokážu to posoudit, zdá se mi, že diriguji pořád stejně, nechám hodnocení na jiných,“ poznamenává. Jednoznačně mu ale tato etapa dala možnost poznat obrovské množství různorodého repertoáru. „Skoro všechny symfonie Gustava Mahlera, Antona Brucknera, Johannese Brahmse, Dvořákova díla, skladby 20. století,“ vypočítává, co nastudoval. Každou sezonu také uváděl nové opery, včetně světových premiér. „To byl největší dar, který jsem v tomhle intenzivním ‚nasávacím‘ období mohl získat,“ konstatuje s vděčností.

Za nejnáročnější považuje fázi přípravy, která se odehrává v tichu a samotě, kdy je sám jen s partiturou. A zjišťuje, jaké záludnosti skladba obsahuje nebo co bude muset vyřešit. „Setkání s orchestrem, kdy se ty problémy řeší, to mě baví nejvíc,“ říká Netopil.

Přestože jeho rozlučková sezona v Essenu směřuje k jistě dojemnému závěru, na dirigentovi je zároveň patrná chuť do nové etapy. A stejně tak značná úleva po velkém pracovním vypětí. Možná i lehký údiv, že těch deset let tak uběhlo. Lituje jen, že posluchačům vinou covidu zůstal dlužen Janáčkovu Lišku Bystroušku, měla to být jeho poslední operní inscenace.

Rozhodnutí ukončit německou kapitolu usnadnila změna na postu intendanta. Uctívaného Heina Mulderse, který devět let sestavoval program filharmonie i opery a s nímž Netopil tvořil funkční tandem, vystřídala Merle Fahrholzová. Její představy jsou prý natolik odlišné, že se tím odchod z Essenu usnadnil.

Změna agentury

Dalším silným magnetem, jenž dirigenta táhl zpět do Česka, je rodina. Že by se tehdy do tisíc kilometrů vzdáleného města v Porúří přestěhoval s manželkou a dvěma dcerami, prý ani neuvažoval. Narodil se v Přerově, na kroměřížské konzervatoři vystudoval hru na housle, má tam kořeny i domov. Smířil se s tím, že po určité období bude tatínkem spíše nepřítomným. Teď by to rodině rád vynahradil. „Od září jsem byl doma snad jen týden,“ povzdechne si.

O další stálé angažmá momentálně neusiluje, čeká ho více různých pozvání. „To je jedna ze stinných stránek stálého angažmá: člověk tam musí opravdu být přítomen, nemá tolik možností přijímat nabídky na zajímavá hostování,“ vysvětluje. Jeho příští sezony tak budou o dost jiné. O práci se mu stará agentura. Poté, co jedna během covidu zkrachovala, jej předloni vzala pod křídla prestižní HarrisonParrott, v jejímž portfoliu se skví hvězdy Kent Nagano nebo Paavo Järvi.

Tomáš Netopil má nyní diář plný minimálně do roku 2026. Vědět, co ho čeká na několik let dopředu, jej uklidňuje. „Čím dál dirigent na své cestě je, tím spíš si může vybírat, co a s kým chce dirigovat,“ pochvaluje si svou práci. Nejvíce tíhne k pozdně romantickému reper­toáru, klasicismu a baroku. Soudobou hudbu uvádí také, ale zřídka. Nedávná světová pre­miéra opery Dogville od německého skladatele Gor­dona Kampeho podle filmu Larse von Triera byla jednou z výjimek potvrzujících pravidlo.

V nejbližší době Tomáše Netopila čekají závazky u České filharmonie, kde působí jako hlavní hostující dirigent. Společně vystoupí na Smetanově Litomyšli či Mezinárodním hudebním festivalu Leoše Janáčka, jehož je prezidentem. Ještě v této sezoně jej lze zažít na zahajovacím koncertu přehlídky Concentus Moraviae, kde bude 30. a 31. května dirigovat slavný soubor Concentus Musicus Wien na zámku v Kroměříži. Tedy městě, kde Tomáš Netopil rovněž založil letní akademii. Slibně se rozvíjí, letos se koná už popáté. „Vždycky mi přišlo, že by v Kroměříži něco takového mělo být. Je to město mládeže, středoškoláků a prostory jsou o prázdninách nevyužité. Skleník, zámek, bohatý archiv – to všechno skýtá možnosti,“ líčí energicky.

A kdyby měl nakonec přenést cokoli z Essenu do českého prostředí? „Asi jejich sál. Ten tady citelně chybí. Vždycky si to uvědomím, když do toho essenského vkročím. Procházím fantastickým zázemím, prostory na přípravu hráčů,“ popisuje. Sál by podle něj Praze a Brnu přinesl obohacení kulturního života. Nejen dirigenti se rádi vracejí na místa s dobrou akustikou a výjimečnou architekturou.

Koncert
Tomáš Netopil & Essener Philharmoniker
Rudolfinum, 19. května

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist