Mahlerova tvorba je pro její hlas jako stvořená. Bella Adamova zpívá na volné noze a žije v Praze

Pro altistku čečenského původu Bellu Adamovovou a její rodinu je ruská válka na Ukrajině jako déjà vu. V 90. letech minulého století utekli do Prahy před válečným konfliktem mezi Ruskem a Čečenskem. Tehdy jí byly tři roky. Své pocity zohlední také v programu recitálu, který jí 20. května v Anežském klášteře připraví festival Pražské jaro. Jmenuje se O krutosti a něžnosti. „Ve světě plném krutosti je důležité všímat si každodenních projevů něhy, naší vlastní podoby pozemského nebe,“ říká Bella Adamova.

Na festivalu zazpívá poprvé, a to v doprovodu německého pianisty Malteho Schäfera. Znají se už skoro čtyři roky a mají za sebou několik úspěchů, například výhru v Mezinárodní hudební soutěži Roberta Schumanna v saském Cvikově nebo druhé místo v soutěži komorní hudby nazvané Franz Schubert und die Musik der Moderne ve Štýrském Hradci. Originálně vystavěnými písňovými programy rádi vyprávějí příběhy, které odrážejí lidskou zkušenost napříč staletími a na cestě plné niterných prožitků i temného humoru odhalují nečekané souvislosti mezi zdánlivě různorodými autory.

Mahler nesmí chybět

Návštěvníkům Pražského jara představí pestrou skladbu autorů a nálad: od Pěti písní Roberta Schumanna a výběru z Moravské lidové poezie v písních Leoše Janáčka přes morbidní příběh žárlivosti a vraždy ve Třech starých nápisech dnes sedmadevadesátiletého maďarského skladatele Györgye Kurtága, který zobrazuje osudy lidí zasažených válkou, až po Třináct písní soudobého českého komponisty Miroslava Srnky.

Mladá umělkyně chce, aby recitál odrážel kontrastní nálady, jež jsou interpretačně i programově zajímavé a mají společné téma. Díla romantických autorů a skladatelů minulého a tohoto století spojují motivy lásky, krutosti i ztráty, říká. „Co se nyní děje kolem, nás nenechává klidnými. Je potřeba si toho všímat a připomínat to. Zároveň se ale musíme i dívat na věci, které jsou krásné,“ vysvětluje.

John Adams se prokomponoval do doby, kdy minimalisté přitahují skoro tolik lidí jako Mozart

28. 4. 2023 ▪ 9 min. čtení

V žádném jejím písňovém recitálu nesmí chybět oblíbený Gustav Mahler, od něhož Pražanům zazpívá výběr z cyklu Chlapcův kouzelný roh na texty ze stejnojmenné sbírky lidových písní. Právě Urlicht z této kolekce, kterou Mahler zhudebnil v letech 1887 až 1896, inspirovala pražskojarní recitál.

Mahlerovu tvorbu považuje Bella Adamova za jako stvořenou pro svůj hlas. Všechny její přednosti prý vyzdvihuje a slabosti zakrývá. Skladatel je jí blízký i svým osudem. „Prohlásil o sobě, že je třikrát bezdomovec, že nikam nezapadá a nikam nepasuje. V jeho hudbě slyším dechovku a ironii, je tak moc upřímná a hluboká a tím vším je mi blízká,“ popisuje své pocity pěvkyně, která je sama všestranná a rozkročená mezi hudebními žánry i kulturami.

Dělat, co mám ráda

Pocit vykořeněnosti se u Adamovové promítá také do života. Bude i tématem alba, jež nyní připravuje. Jmenovat se má There is Home, v češtině Domov je tam. Zpěvačka už se nikdy nevrátila do rodného města Groznyj, což je dnes metropole Čečenské autonomní republiky. Místo, o němž jí vyprávěla matka, už po těžkých zásazích z první a druhé čečenské války není jako dříve. „Často se sama sebe ptám, jakým bych byla člověkem, kdyby se toto všechno nestalo a kdybych se měla kam vrátit nebo moji rodiče se měli kam vrátit. My se do Grozného sice vrátit můžeme, ale není k čemu a ke komu,“ říká jednatřicetiletá Adamova. Připouští, že v sobě nese generační trauma svého národa.

Prahu vnímá jako svůj domov. V osmnácti letech odtud odešla studovat do Velké Británie, Švýcarska a Německa, před dvěma lety se ale do české metropole vrátila. Nemá angažmá a funguje na volné noze, což jí prý absolutně vyhovuje. „Chci se živit tím, co mám ráda, mít dost peněz na to, abych měla pohodlný život, a chci muzicírovat a dělat hudbu se skvělými muzikanty a mít uměleckou svobodu. Jsem vděčná za každé publikum, které je otevřené tomu, co dělám,“ vysvětluje Adamova.

Během studií se podílela i na spoustě oper, zejména zpívala Hermii ve Snu noci svatojánské od Benjamina Brittena a Celii v Haydnově La fedeltà premiata v německém Theater Aachen. V minulé sezoně ztvárnila Třetí žínku ve Dvořákově Rusalce, kterou inscenovalo divadlo v německém Bielefeldu. Nedávno se rovněž dostala do finále mezinárodní soutěže Cesti na festivalu staré hudby v Innsbrucku.

Původně chtěla být jazzovou zpěvačkou a sní o tom, že si založí experimentální trio. V rozmanitých polohách svého hlasu si libuje ve volné improvizaci a pohrává si s jeho akustickými možnostmi. Společná volná souhra je ostatně slyšet i na jejím prvním albu Blooming, které před čtyřmi lety vydala s německým pianistou Michaelem Geesem.

Koncert
Bella Adamova & Malte Schäfer
Anežský klášter, 20. května