Debut Belcea Quartet na Pražském jaru bude jako dýchat vzduch z jiné planety

U nejlepších komorních hudebníků světa je to tak, že ať hrají jakýkoli repertoár, vždycky se zdá, že jim dokonale sedí,“ napsal v recenzi na koncert smyčcového kvarteta Belcea Quartet, který se konal loni v Chicagu, Lawrence A. Johnson, zakladatel časopisu The Classical Review. „Jednoduše řečeno, šlo o úchvatné komorní vystoupení světové úrovně. Belcea Quartet předvedl mistrovský výkon, který se stal vrcholem chicagské hudební sezony.“

Kvality Belcea Quartet dokládá nejen tato kritika, ale i tisíce koncertů odehraných po celém světě, nebývalá šíře jeho repertoáru a desítky nahrávek. Ve dvou speciálních kompletech shrnuje tři desetiletí své kariéry: na jedenáctidiskovém setu na labelu Warner Classics a na patnáctidiskovém u vydavatelství Alpha Classics. 

Soubor prošel většinou repertoárových zkoušek ohněm: natočil komplety Beethovenových, Brahmsových, Brittenových či Bartókových kvartetů, změřil síly s Mozartem a Janáčkem, Szymanowským a Enescem, řadu skladeb nahrál ve světové premiéře. Jeho koncertní diář je plný. Další velký milník na něj čeká 24. května, kdy bude debutovat na Pražském jaru v excelentní společnosti sopranistky Barbary Hannigan. „Když jsem byla malá, matka mi řekla, že pokud mám talent a vášeň, byla by škoda je promarnit, ale že budu muset neustále překonávat laťku, která bude pokaždé položena výš a výš,“ vystihla trefně v jednom ze svých rozhovorů dvaatřicetiletou pouť tohoto souboru Corina Belcea, houslistka a zakladatelka kvarteta, jenž nese její jméno.

Neměl to být žádný velký projekt

Také vás napadá otázka, jaký je průměrný věk smyčcového kvarteta? Nedávno oznámil „odchod do důchodu“ vídeňský Artis Quartet, jehož členové spolu hráli nepřetržitě čtyřicet pět let. Máme tady i jednoho rekordmana, Pro Arte Quartet, který byl založen ještě před první světovou válkou a na koncertních pódiích tak působí více než století. Jeho složení se samozřejmě několikrát změnilo, což je pro tak sehraný hodinový strojek, jakým je smyčcové kvarteto, vždy obrovská výzva. 

Stejnou proměnou si nedávno prošel i Belcea Quartet. „Když před třemi lety nečekaně odešel druhý houslista Axel Sacher, hledali jsme jeho nástupce celý rok. Měli jsme dvacet pět kandidátů, s osmi z nich jsme absolvovali koncerty. Šlo o tak obtížný proces, že v jednu chvíli dokonce vyvstala otázka, zda máme vůbec pokračovat,“ říká violista a jeden ze zakládajících členů kvarteta Krzysztof Chorzelski. „Ale takové krize jen potvrzují, že bez sebe nedokážeme žít.“ 

PRAŽSKÉ JARO

„Pro dokonalou skladbu bych prodala duši,“ říká jihokorejská skladatelka Unsuk Chin

24. 4. 2026 ▪ 7 min. čtení

Příběh Chorzelského je stejně nenápadný jako příběh celého souboru. Původně nemělo jít o žádný velký projekt. Corina Belcea, která se díky podpoře Yehudiho Menuhina dostala ze svého rodného Rumunska do Londýna, kolem sebe na Royal College of Music soustředila partu spolužáků. Chyběl jí pouze violista, a tak požádala svého přítele Chorzelského, původně houslistu, aby vzal do ruky violu. Souhlasil pod podmínkou, že to bude jen na čas, a tak je to již více než tři desetiletí. „Corina a já se možná více řídíme intuicí, instinktem, tedy obzvláště ona. Je to opravdový fenomén,“ tvrdí Chorzelski. 

Tyto dva umělce spojuje přátelství a společné hraní, v kvartetu však najdeme i soukromou vazbu: Corina a violoncellista Antoine Lederlin jsou manželé. Čtveřici pak doplňuje houslistka Suyeon Kang, která nahradila Axela Sachera. To, že do kvarteta skvěle zapadla, dokládá mimo jiné recenze koncertu Belcea Quartet v newyorské Carnegie Hall, ve které autor speciálně vyzdvihl „citlivou a virtuózní interpretaci“ Suyeon Kang ve smyčcovém kvartetu A Little Book of Prayers australského skladatele Bretta Deana. Skladba vznikla na památku Laury Samuel, historicky první sekundistky Belcea Quartet, která zemřela v roce 2024.

Barbara Hannigan

Foto: Marco Borggreve

„Tajemstvím toho, proč spolu ještě stále vystupujeme, je, že jsme si blízcí, a to nejen po hudební stránce. Náš vztah je založený na hlubokém lidském porozumění a důvěře,“ říká Chorzelski. Koření jejich spolupráci podle něj dodávají i občasné osobnostní a názorové střety. „Například Antoinův přístup – francouzská violoncellová škola se zvláštní kulturou zvuku a poněkud chladnějším pohledem na partituru – někdy vzbuzuje můj nesouhlas. Ve skutečnosti nám ale právě tyhle rozdílné přístupy dávají obrovskou tvůrčí svobodu a sílu, protože věříme, že ten druhý přinese to, co nám chybí. Jde o dokonale harmonické soužití.“

Dalším tajemstvím Belcea Quartet je neustálý posun v interpretaci. „V našem hraní není žádná rutina. Máme potřebu objevovat věci znovu a znovu,“ vysvětluje Chorzelski. „Když se vracíme k dílu, které jsme hráli před třiceti lety, jsme připraveni zpochybnit své zvyky, což dělá ze zkoušek přímo životodárný zážitek.“ Jak se kvarteto, jeho zvuk a vize postupem času změnily, si můžete ostatně sami ověřit porovnáním dvou nahrávek Kreutzerovy sonáty Leoše Janáčka na dvanáctém a patnáctém disku kompletu vydavatelství Alpha Records.

Hudební klenot

Možná právě tato potřeba neustále „refreshovat“ interpretační vize je důvodem, proč Belcea Quartet rád navazuje spolupráce s největšími uměleckými osobnostmi naší doby, například s Piotrem Anderszewským, Bertrandem Chamayou, Tabeou Zimmermann nebo Jean-Guihenem Queyrasem.

V této sezoně poprvé spolupracuje s rezidenční umělkyní letošního Pražského jara, charismatickou Barbarou Hannigan. Kanaďankou, která na koncertním pódiu často spojuje dva živly: zpěv a dirigování. „Barbara působí jako zjev z jiné planety. Ta její až neslýchaná expresivita. Jakmile vystoupí na pódium, celým svým bytím buduje umělecký obraz, neoddělitelně spjatý s tím, co zpívá,“ popisuje Chorzelski zážitek z jejich prvního společného vystoupení v březnu tohoto roku v londýnské Wigmore Hall. Když hovoří o jiné planetě, odkazuje rovněž na slova Stefana Georga, která zpívá sopranistka v Schönbergově Smyčcovém kvartetu č. 2. „Vzduch z jiné planety“ zde symbolizuje nejen dramatický zvrat v životě skladatele, jehož manželka navázala milostný vztah s jejich společným přítelem, malířem Richardem Gerstlem, ale také proměnu hudebního jazyka, osvobozeného od romantické expresivity a vstupujícího do revolučního 20. století. 

Hannigan a Belcea Quartet také společně uvedou cyklus Melancholie Paula Hindemitha na verše Christiana Morgensterna, dílo, kterým je Hannigan fascinována již několik let a nazývá jej „hudebním klenotem“. Má pravdu. Stačí si poslechnout třetí část Dunkler Tropfe, aby se člověk přesvědčil, jak skvělý příklad zvukomalby tato skladba nabízí. K tomu se Belcea Quartet představí i samostatně v překvapivém spojení skladeb Pět vět op. 5 Antona Weberna a Smyčcového kvartetu č. 19 C dur s přízviskem „Disonantní“ Wolfganga Amadea Mozarta. „Nechci prozrazovat, proč jsme spojili zrovna tato dvě díla, ale jsem si jistý, že až je publikum uslyší, bude velmi překvapeno,“ slibuje Chorzelski. 

Barbara Hannigan & Belcea Quartet

Mozart, Hindemith Schönberg, Webern

Rudolfinum, 24. května