Jak si těžký průmysl poradí s dekarbonizací? Pro tento sektor jde o historickou výzvu

Sektory těžkého průmyslu – zejména výroba oceli, cementu a chemikálií – se podílejí na emisích skleníkových plynů Česka zhruba z jedné pětiny. V rámci veřejného prostoru a médií je jim ovšem věnována nedostatečná pozornost s ohledem na jejich význam pro české hospodářství.

Dekarbonizace těchto sektorů představuje zásadní problém hned z několika důvodů. Při výrobě produktů těžkého průmyslu vznikají emise nejen jako výsledek spalování fosilních paliv, nýbrž také jako výsledek chemických reakcí, které při výrobě probíhají. Pro snížení emisí tedy nestačí jen nahradit fosilní elektřinu obnovitelnými zdroji, nýbrž zcela změnit výrobní procesy, jejichž princip se nezměnil od doby jejich objevení před dvěma staletími.

Zároveň je potřeba většinou nahradit stávající technologii zcela novou a není možné postupovat po menších krůčcích, jako je tomu například u výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů nebo elektromobility. Taková investice je pochopitelně velice kapitálově náročná a nezralost použitelných technologií znamená značně zvýšené riziko, které firmy nemohou financovat pomocí standardních komerčních produktů.

Povolenky zdarma pokrývají často celé výrobní emise

Nová dohoda o revizi EU legislativy přijatá v rámci českého předsednictví přidává enormní tlak na rychlou dekarbonizaci. Souběžně se zaváděním mechanismu CBAM (Carbon Border Adjustment Mechanism), které je často nazývaný jako „uhlíkové clo“, se firmám v těžkém průmyslu začne od roku 2026 snižovat množství zdarma přidělovaných emisních povolenek.

V tuto chvíli pokrývají povolenky zdarma často celé emise z výroby a podniky tak nemusí platit za vypouštění emisí. Pokud se jim nepodaří zásadně snížit emise, může být dlouhodobě ohrožena jejich konkurenceschopnost na zahraničních trzích. V případě krachu poměrně dobře dekarbonizovaných evropských výrobců by jejich produkce byla nahrazena emisně značně intenzivnější výrobou v jiných regionech. Přímým následkem ekologické legislativy unie by tak bylo sice snížení emisí v prostoru Evropské unie, ale naopak jejich zvýšení na celosvětové úrovni (tzv. únik ­uhlíku).

Je třeba vytvořit státní průmyslovou strategii

Dekarbonizace těžkého průmyslu tedy vyžaduje zvýšenou pozornost a úsilí, přitom se zdá, že doposud ho získává podstatně méně než jiné segmenty jako energetika nebo doprava. I proto Mezinárodní centrum pro udržitelné finance (ISFC) vydalo studii Dekarbonizace českého těžkého průmyslu, která analyzuje možné kroky v oblasti vládních politik a dostupné veřejné i soukromé zdroje financování k dosažení klimatických cílů v roce 2030 na cestě k úplné uhlíkové neutralitě v roce 2050.

Na této cestě hrají enormně důležitou roli vládní respektive veřejné politiky a strategie. Ačkoliv nezávazné, dávají firmám, bankám, veřejnosti i dalším hráčům v ekonomice jasný signál, jakým směrem veřejný sektor uvažuje o budoucnosti těchto sektorů a jaké stimuly nebo naopak omezení lze očekávat. Důležitý je nejen obsah, ale také způsob vzniku strategií, aby byly výsledkem diskuse se zástupci průmyslových firem a asociací.

Udržitelné finance

Stáhněte si přílohu v PDF

Aktualizace Státní energetické koncepce, Politiky ochrany klimatu a Národního energeticko‑klimatického plánu, ke kterým se schyluje mj. v reakci na Zelenou dohodu pro Evropu a na balíček opatření Fit for 55, jsou nejbližší příležitostí. Pro zvýšení transparentnosti investičního prostředí by také bylo vhodné vytvořit průmyslovou strategii, jež bude obsahovat měřitelné cíle v oblasti dekarbonizace průmyslu a způsoby jejich dosažení.

Dále je potřeba zvýšit kvalitu žádostí do dotačních programů ze strany českých firem. Pohled na zatím nízký objem čerpaných prostředků z Modernizačního fondu a Inovačního fondu indikuje prostor pro zintenzivnění dekarbonizačního úsilí v sektorech těžkého průmyslu v Česku.

Dekarbonizace těžkého průmyslu není oříškem nikterak měkčím než u jiných odvětví. Její důležitost by tedy neměla být opomíjena na úkor jiných odvětví, u kterých naopak nehrozí riziko úniku uhlíku. Tento úkol si můžeme značně zjednodušit důslednou spoluprací mezi ministerstvy a průmyslovými asociacemi. Vytvoření státní průmyslové strategie, která bude akceptovaná a spolehlivá pro zástupce průmyslu a je velkým krokem ke snížení rizik spojených s dekarbonizací. V úspěšné dekarbonizaci teď leží hlavní globální konkurenční výhoda, kterou by si Česko nemělo nechat uniknout.

Text nevyjadřuje názor redakce.

Článek vyšel ve spolupráci s firmou ISFC.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Udržitelné finance.