Česká republika bude letos rozhodovat o přezbrojení svého letectva. V diskusi o tom, kterou platformu zvolí, hraje ústřední roli pojem stíhacího letounu 5. generace. Co tento pojem vlastně znamená a jak zapadá do aktuálního rámce vedení války, v rozhovoru vysvětluje bývalý testovací pilot švédského výrobce letadel Jussi „Miyagi“ Halmetoja.
Kde se vlastně vzaly „generace“ stíhacích letadel? A proč Saab neoznačuje nový Gripen E také jako letoun 5. generace? Protože není „stealth“?
Pojem „letoun 5. generace“ se v dnešním rychle se vyvíjejícím technologickém prostředí skutečně stává zastaralým. Převládající myšlenku definování generací letadel představil už na počátku 90. let 20. století Dr. Richard P. Hallion, a to především na základě aerodynamických výkonových charakteristik. Ve světle vedení moderních konfliktů se však celé dělení stíhaček na generace stává podle mě čím dál méně relevantní.
Můžete to upřesnit? Proč dělení letounů na generace ztrácí svůj význam?
Za vším hledejme peníze. Z mého pohledu dnes totiž už z velké části jde o pojem marketingový. S rozvojem technologií se definice generací letadel staly subjektivními a jsou ovlivněné marketingovými strategiemi. Když se koncem 90. let objevily letouny s technologií stealth, stal se atribut nízké pozorovatelnosti synonymem pro stíhačky nové generace. Nebyl však jediným kritériem pro definici páté generace. Například společnost Lockheed Martin zpočátku definovala stíhací letoun páté generace jako letoun se schopností stealth a zároveň se schopností supercruise (schopnost letadla dlouhodobě letět nadzvukovou rychlostí bez použití přídavného spalování – pozn. red.). Všimněte si, že když na scénu přišla F‑35, která schopnost supercruise postrádá, byla marketingová definice páté generace upravena F‑35 na míru a zaměřila se pouze na radarový stealth.
Takže se termín „pátá generace“ stal synonymem pro stealth.
Přesně tak. Postupem času se „5. generace“ v podstatě stala zkratkou pro „stealth“ a již nezahrnuje soubor absolutních charakteristik, jak bychom očekávali. Tento termín byl silně propagován, dokonce se objevily pokusy o jeho registraci jako ochrannou známku. Tento marketingově řízený přístup rozmělnil skutečný význam a důležitost generačního rozdělení. Navíc, a to považuji za stěžejní, nikde neexistuje jednotná definice toho, co představuje stíhačku šesté generace. Průmysl a vojenští plánovači stanovili různé požadavky, ale neexistuje žádná jednotná definující charakteristika.
Jak to ovlivňuje operační význam technologie stealth? Jako testovací pilot můžete přinést jistý kontext.
Operační význam stealthu se nepochybně snižuje. Pokrok v radarových a senzorových technologiích, zpracování signálu, výpočetním výkonu a rozšířených síťových schopnostech výrazně snížil výhody radarového stealthu. Tato schopnost tak již není atributem pevně zakotveným v operační realitě. Navíc požadavky kladené technologií stealth, jako jsou vysoké pořizovací náklady a náklady na údržbu, omezené možnosti výzbroje a zhoršené schopnosti elektronického boje, mohou ve skutečnosti úspěchu mise naopak bránit.
V opozici tradičního stealthu pak stojí chytrá řešení, která považuji za skutečný „game changer“ dnešní doby. Letouny Gripen přímo vynikají svým systémem vzdušného boje, který nespoléhá pouze na technologii stealth. Zaměřujeme se na celkovou výkonnost, včetně dostupnosti, podporovatelnosti, nasaditelnosti a schopnosti přežití. Gripen využívá pokročilou fúzi senzorů, systémy elektronického boje a širokou škálu zbraňových možností. Díky mistrovství společnosti Saab v konstrukci bojových systémů poskytuje kompletní 360° přehled o bojovém prostoru. Přizpůsobivost, flexibilita a kooperativní taktika letounu Gripen umožňují účinně čelit strategiím A2/AD (anti‑access/area denial, vojenská strategie pro řízení přístupu do operačního prostředí a v něm. Vztahuje se k akcím a schopnostem, které mají zabránit nepřátelským silám ve vstupu do operační oblasti – pozn. red.).
Můžeme tedy říci, že tento celostní přístup letounů Gripen přesahuje omezení generačních definic?
Rozhodně. Systém Gripen představuje technologický skok, který překračuje zastaralé generační definice. Odmítáme se nechat omezovat marketingovým jazykem nebo dodržovat kompromisy, které nám diktuje technologie stealth. Gripen je ukázkou toho, jak může stíhací letoun disponovat vynikajícími operačními parametry, aniž by musel obětovat jiné kritické schopnosti nebo vynaložit nadměrné náklady s nejistou návratností této investice. S tím, jak se svět posouvá kupředu, je důležité zaměřit se na neustálý technologický pokrok a bez přestávky plynule definovat, co je u moderních bojových letounů skutečně důležité.
Stáhněte si přílohu v PDF
Dokázal byste namátkou zmínit nějaký konkrétní příklad, aby si čtenář mohl vše lépe představit?
Za všechny bych zmínil systém „Human Machine collaboration“. Víte, moderní vzdušný boj je hlavně bitvou informací. Kdo rychleji generuje, analyzuje a hlavně využije důležitá data, vyhrává. A právě v tom Gripen jednoznačně nemá konkurenci. Na celém letounu naleznete nejrůznější senzory, které sbírají obrovské kvantum dat. To samo o sobě ještě není tak neobvyklé, jde ale o způsob, jakým se s daty dále pracuje. A právě zde nastupuje zmíněný „Human Machine Collaboration“ systém, který letadlo doslova spojuje s pilotem v jeden organismus.
Můžete to, prosím, upřesnit? Jak mohou být stroj a člověk jedním organismem?
Celý systém je založen na vysoce výkonném informačním podpůrném systému, který má každý pilot Gripenu k dispozici. V minulosti pilot často dostával protichůdné informace, které si musel sám analyzovat ve zlomcích vteřin. Nyní se může opřít o neustále aktualizovanou, precizně zabezpečenou, a zejména extrémně přesnou podpůrnou síť. A to je výhoda, která má zásadní vliv na úspěšnost mise a návrat pilota i letounu na domovskou základnu. A pokud jde o mě, vždycky jako pilot upřednostním chytré řešení před vzletnou marketingovou proklamací.
Článek vznikl ve spolupráci se společností Saab. Text nevyjadřuje názor redakce.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Letecký průmysl.
