Finančnímu úřadu se nedaří dodanit údajné dary Nečasové. Chce 22 tisíc, víc ale platí jejím advokátům

Ve fiasko se mění snaha státu dodanit část luxusních darů, které dostávala Jana Nečasová, tehdejší milenka a nyní manželka expremiéra Petra Nečase, jemuž v té době dělala ředitelku kabinetu. Celý případ si finanční správa a soudy roky přehazují a náklady řízení jsou mnohonásobně větší než údajný daňový únik. Ten berní úředníci vyčíslili na 22 617 korun.

Poslední verdikt v tomto případu padl minulý čtvrtek. Městský soud v Praze v něm vyhověl Nečasové, rozhodnutí finanční správy o vyměření daně už poněkolikáté zrušil a případ vrátil znovu na začátek.

Na počátku stála známá razie na Úřadu vlády v červnu 2013, která vedla k pádu Nečasova kabinetu. Kromě obvinění ze zneužití Vojenského zpravodajství a korupce policie začala stíhat Nečasovou i z krácení daní. Podle státního zástupce připravila stát o 743 tisíc korun, když neodvedla darovací daň z luxusních darů v podobě kabelek, kožichů a šperků v hodnotě deseti milionů korun. A přihlásil se i finanční úřad, který jí dary dodatečně dodanil.

Právě jedním z těch darů ve výši 343 tisíc korun se finanční správa a soudy zabývají desátým rokem. Jde o svetříky, šály a další zboží, které v prosinci 2012 v prodejně Dior koupil tehdejší podřízený Nečasové Lubomír Poul.

Podle policie, která v té době Nečasovou a další aktéry odposlouchávala v souvislosti s jinými podezřeními, platili dary různí podnikatelé, aby si naklonili ženu, která podle svědectví hlídala dveře k premiérovi. Poul uvedené zboží chodil vybírat a předkládal jim účtenky. Policie pak zajistila u jednoho z byznysmenů fakturu vystavenou na Poulovo jméno a zboží na ní uvedené ztotožnila s tím, které našla při razii u Nečasové – kabelku, peněženku a několik šál a svetříků.

Dal jsem jí jen šátek, řekl šéf ČEZ při procesu s Nečasovou. Kupování drahých dárků odmítli i další svědci

17. 9. 2019 ▪ 8 min. čtení

Finanční správa vyčíslila v tomto případě daňový únik na 22 617 korun. Nečasová to ale odmítala a obrátila se na soud. Městský soud v Praze její žalobu nejdříve opakovaně zamítl. Jeho verdikt však pokaždé zrušil Nejvyšší správní soud. Naposledy kvůli tomu, že rozhodnutí o vyměření daně v roce 2015 doručoval finanční úřad Nečasové na nesprávnou adresu. Berní úředníci proto v roce 2020 zahájili nové kolo vymáhání.

Případ se tak dostal opět k Městskému soudu v Praze. Ten sice konstatoval, že doručování bylo tentokrát v pořádku, ale přišel s jinou výtkou. Nechal si předložit celý správní spis, obsahující i protokol o domovní prohlídce z června 2013 včetně fotografií nalezených věcí. Nakonec po jejich porovnání s fakturou došel k závěru, že nemohou být použity jako důkaz, že se jedná o totožné věci nakoupené zmíněnou fakturou.

„Nebyla zjištěna shoda v jakékoli věci, o které se žalovaný (finanční správa) domníval, že byly žalobkyní (Nečasovou) bezúplatně nabyté,“ uvedl senát vedený Vierou Hořčicovou a vrátil případ finanční správě k novému rozhodnutí. Podle něj navíc Nečasové žádný zákon neukládal prokázat původ věcí, které měla doma.

Finanční správu tento případ už kvůli problémům vyšel na nákladech advokáta Nečasové na více než 35 tisíc korun – tedy na vyšší částku, než jakou chce po Nečasové v rámci dodanění. Navíc to není konečná suma a nejsou v ní započítány náklady samotného státu.

Fiaskem už dříve skončilo také stíhání Nečasové za daňový únik. Protože soud ani za šest let nebyl schopen pravomocně rozhodnout, byla část obžaloby týkající se krácení daní loni na podzim promlčena. Část daní, kterých se obžaloba týkala, Nečasová už v roce 2017 dodatečně uhradila.