Nalijme si čistého vína. Současná česká ekonomika má řadu problémů. Ty se nám začínají zároveň vrstvit a je potřeba si říct, že část z nich je pochopitelně provázaná. Některé jsou novějšího rázu, jiné jsou s námi už drahnou dobu. Mezi ty dlouhodobější patří také problém odlivu zisků u zahraničních vlastníků. To se týká především bankovního sektoru (tedy zrovna žádného inovačního „Silicon Valley“), s výrazným odstupem pak následuje automobilový průmysl a telekomunikace.
Za první tři čtvrtletí tohoto roku dosáhl odliv zisků do zahraničí hodnoty zhruba 286 miliard korun, což je o 27 procent více než minulý rok a zároveň přibližně čtyři procenta našeho nominálního HDP. Hlavními důvody byly a jsou vysoká ziskovost sektorů s většinovou zahraniční majetkovou účastí a částečně přirozeně vysoká inflace. V této statistice jsme za Lucemburskem a Irskem třetí v celé Evropské unii.
10 let stará lekce: Z deprese do euforie se ekonomika umí přepnout rychle. Češi se moc uskromňovat nechtějí
Čistá výnosnost zahraničních investic u nás navíc dosahuje přibližně 9,6 procenta a jediné Rumunsko ji má v Evropě vyšší. Kromě toho čelíme značným transferovým platbám, situaci, kdy typicky matka v zahraničí účtuje dceřiné společnosti platby za uměle předražené (většinou konzultantské) služby. Podle některých odhadů takto do zahraničí odtéká dalších asi 500 miliard korun, byť přesnou hodnotu neznáme a ta bude patrně ještě vyšší. Skutečně zde nejde pouze o jakési „mentální cvičení“, jelikož se bavíme celkem o 800 miliardách korun v čistém vyjádření.
Vládní konsolidační balíček s vypětím všech sil do veřejných rozpočtů vrátí 150 miliard během dvou let, a navíc asi částečně zpomalí ekonomiku. Pokud bude dále naše výkonová bilance takto záporná, bude to pro ekonomiku do budoucna znamenat další stagnaci nejen z důvodu nedostatku zdrojů pro investice, ale například i na mzdy. Měřit HDP je sice hezké, ale pokud tato veličina věrně nepopisuje výkon domácí ekonomiky (lépe řečeno také objem pro ni vytvářených zdrojů), pak se jedná o měřítko zavádějící.
Je to problém, na nějž je potřeba reagovat. Místo debat o zdanění „tichého vína“ a jim podobných bychom tak měli energii věnovat něčemu, co je podstatně materiálnější. Zatím to ovšem i v naší dlouhodobé hospodářské politice, včetně politiky antimonopolního úřadu, dále spíše vypadá podle hesla „psi štěkají a karavana jede dál“.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist