Z ruiny kostela tvoří místo pospolitosti

Kostel v Pelhřimovech na Osoblažsku našel kdysi Ivo Dokoupil náhodou. Před 20 lety s partou organizoval v okolí tábory, v rámci kterých dělali v krajině oplocenky (ochranné pletivo kolem stromů – pozn. red.). Při jedné projížďce na kole narazili s účastníky tábora na kostel, jenž byl doslova zarostlý jako v džungli. Jak je možné najít u nás ještě dnes takové místo? Komunisti tu po válce po odsunu Němců zbourali celou vesnici. Nezbyl nikdo, kdo by do něj chodil.

Kostel jako sklad hnojiv

Když Němci odešli, neměl už v Pelhřimovech kdo bydlet. Jen na Osoblažsku tak zaniklo asi 10 obcí. Obecně v českých zemích to byly stovky vesnic. V roce 1949 až 1951 se Pelhřimovy doslova rozebraly na stavební materiál. Ušetřeny zůstaly jen dva domy a kostel. „Z jakých důvodů, to už asi nikdo nezjistí. Možná se báli Vatikánu, kdo ví. Kostel každopádně zůstal stát a připadl místnímu JZD, které si tam časem udělalo sklad hnojiv. Byl vyrabovaný, místní všechno odnesli, něco spálili, něco použili pro kdovíjaké účely. A v takovém stavu jsme ho našli,“ říká Ivo Dokoupil.

Sklad už tam nebyl, družstvo zkrachovalo, v roce 1990 byl kostel navrácen církvi a ta o něj nejevila příliš zájem. Stavba byla otevřená, mnoho let chátrala, ze zdí rostly stromy, čundráci si uvnitř dělali oheň, podle nového majitele tu nebylo jediné okno, dveře, všechny bylo zdevastované. Ale svatostánek přesto ještě jako zázrakem stál.

Bez dobrovolníků by to nešlo

Se stejnou partou, která církevní stavbu objevila, později začali okolí kostela prosekávat a proběhly první práce. Odstartovalo jednání s katolickou církví, která se k tomu vyjádřila tak, že o kostel nemá zájem. Podle Ivo Dokoupila to bylo pochopitelné, na místě nebyli žádní farníci. „Majetky církve jsou celkově obrovské a u některých neví co s nimi. V minulosti byly kostely plné, dnes je tomu jinak, sedí tam čtyři babičky a stavby jsou nevyužité. Obzvlášť pak takové, co jsou mimo obce, jako je pelhřimovský kostel. Takové jsou pro ně nezajímavé," konstatuje Dokoupil.

„Chtěli jsme se o něj postarat, shánět granty, ale církev se na tom nehodlala podílet. Nakonec jsme se dohodli tak, že jsme napsali žádost směrovanou na biskupa a trvalo týden, než nám kostel přiklepli. Pochopitelně měli radost, že se toho zbavili,“ vysvětluje Ivo Dokoupil a dodává: „Za korunu byl kostel náš, konkrétně Hnutí Duha Jeseníky. Byla to radost, ale na druhou stranu i danajský dar. Najednou máte kostel, jste za všechno zodpovědní, někde něco spadne, někoho to zraní a pobyt ve vězení je na dosah,“ uvádí.

První grant se Ivo Dokoupilovi podařilo získat v roce 2007. Vybavuje si, že shodou okolností byly tu zimu obrovské návaly sněhu a provalila se střecha kostela. „Paradoxně to spolku spíš pomohlo, protože když se pak fotky poslaly památkářům a na ministerstvo kultury, usnadnilo to čerpání financí. Pochopitelně se nedalo řešit všechno najednou, peníze se získávaly po částech, takže se udělal kus střechy, kus jiné práce, pak se něco zase zakonzervovalo a další rok se pokračovalo. Jen samotná střecha trvala deset let,“ připomíná Dokoupil a poznamenává, že všechny úpravy byly takzvaně na dlouhé lokte.

S obnovou kostela pomáhají Ivo Dokoupilovi dobrovolníci. Na opravu čerpá granty.

Foto: archiv Ivo Dokoupila

„Když se něco rozebralo, zjistilo se například, že strop je shnilý. Poté co byla střecha hotová, mohli jsme se pustit do interiéru kostela, oken a dveří. V kostele se od počátku prací koná každý rok tábor, na který přijíždějí lidé z celé republiky a pracují tu jako dobrovolníci. To umožní zase doplnit granty, protože když spolek dostane například jen 70 procent žádané částky, tak dobrovolnická práce pomáhá doplnit finance, které v grantu chybí,“ vysvětluje.

Záchrana fresek i hřbitova

Protože se v kostele od roku 1948 nekonaly žádné bohoslužby, byl odsvěcený. První mše proběhla opět před dvěma lety. Pořádají se v něm ale i další akce – koncerty, jóga nebo tábory. Cílem spolku je, aby místo žilo, aby se tam lidé vraceli. Z výtěžku se zaplatí aspoň pojištění nebo pronájmy pozemku. Samotná stavba je aktuálně v dokončovací akci.

„Dodělává se podlaha, což je práce tak na dva roky, vnější omítky, vnitřní jsou až na jeden malý kousek hotové, to je práce také přibližně na dva roky. Letos se dokončila okna, vsadily se dveře,“ vyjmenovává Dokoupil. Přáním spolku je dle jeho slov ještě kostel vymalovat. „Jsou tam totiž gotické fresky, o kterých na začátku neměl nikdo tušení. Po zahájení oprav nikdo nevěděl, že v ruině pod omítkou je ještě jedna vrstva, původní gotická se zbytky malby. Ty se postupně odkrývaly pomocí sond,“ popisuje zachránce církevní stavby.

Zajímavý je podle Dokoupila i osud zvonu. „Katolíci ho po válce odvezli na krnovské děkanství, momentálně se nachází v jednom kostele v obci u Krnova. Pokud jsou tam farníci, nebudou se ho asi chtít vzdát. Šance, že se vrátí zpátky, je mizivá, ale za pokus to stojí.“

Kolem kostela je i hřbitov, který by se měl v budoucnu revitalizovat. „Zatím se na jeho záchranu předkládal grant třikrát, ale ani jednou se nezadařilo. To je vždy sázka do loterie, ale ani to stále není důvod snahu vzdát,“ je přesvědčený Dokoupil.

Byznys pomáhá

Stáhněte si přílohu v PDF

Nejde všechno hladce

Ivo Dokoupil se netají tím, že opravovat kostel je obrovské dobrodružství. „Nevím, jestli bych do toho šel, kdybych jen tušil, co to bude obnášet. Překážky jsou netušené, jak ty stavební, tak ve věcech, kdy se něco nepodaří, někdo vás podvede, řemeslníci něco odbudou, dochází ale i na různé průšvihy z neznalosti,“ říká.

Přesto si myslí, že když člověk dělá něco pro ostatní, vesmír mu pomůže a přidává k dobru historku, která je toho důkazem: „Stala se taková věc, že byla špatně spočítaná výška věže. Postavilo se lešení, napsal se projekt, udělal se rozpočet, ale při realizaci se zjistilo, že nám chybí 50 metrů. Najednou zjistíte, že vám tím pádem chybí i 115 tisíc. A kde je vzít? V tu chvíli se objevil majitel stavební firmy, který řekl, že by nám pomohl. Poslali jsme mu veškeré potřebné dokumenty a on za týden zavolal, ať se stavím, že nám pokladní vydá potřebných 115 tisíc. To jsou ty malé zázraky,“ usmívá se.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Byznys pomáhá.