I byznys zjišťuje, jak se Češi a Poláci mají rádi – i když se vlastně málo znají

Když v pátek polští přátelé při společném zasedání programové rady Česko-polského fóra, které jsem členem, vyplňovali formuláře k proplacení cesty, ukazoval mi polský kolega, jak funguje v telefonu uložený občanský průkaz. Po rychle stavěných dálnicích je míra digitalizace polského státu dalším důkazem, jak moc v Česku nevíme o severním sousedovi a jak moc nestíháme nejen stavět dálnice či železnice, ale tak nějak se rozvíjet obecně. Ironií je, že kus české dálnice D11, navazující na již v podstatě dokončenou polskou S3, bude stavět polská firma Budimex.

Česko-polské vztahy jsou oficiálně politicky výborné, ale v praxi zatížené mnoha praktickými problémy i letitými předsudky. Kupříkladu jásot českých liberálů nad tím, že v říjnových parlamentních volbách v Polsku zvítězila dosavadní opozice vedená expremiérem Donaldem Tuskem a že pošle konzervativní národovce do opozice, tlumí jedna věc: Pro Tuska a jeho pravděpodobného ministra zahraniční Radoslawa Sikorského nemají vztahy s Českem žádnou prioritu, ba je přímo nezajímají. To může ohrozit plány na český podíl v polském terminálu na zkapalněný plyn LNG a stavbu plynovodu Stork II, kterou podle Poláků v tuto chvíli brzdí spíš Češi.