Miloši, Petře, nechte už těch vánočně-novoročních projevů, Miloš už je fuč!

Nejdříve abychom se v tom zorientovali. Hlava státu do loňska pronášela po vzoru Edvarda Beneše Vánoční poselství, leč tentokrát bude mít po vzoru TGM a Václava Havla novoroční projev, který dosud mívaly jedničky Senátu a Poslanecké sněmovny. Následkem toho předseda Senátu projev předsunul do adventu, předsedkyně sněmovny ho nepronese a s vánočním projevem přispěchal předseda vlády.

Už se orientujete? Já taky moc ne. Zdá se vám, že těch projevů je nějak moc? Mně docela taky.

V době, kdy byl prezidentem Miloš Zeman, se dal zájem dalších ústavních činitelů říci si na přelomu roku také svoje docela dobře pochopit. Snaha vyvážit Zemanovy desetiminutovky vánoční nenávisti byla sice naprosto marná, ale aspoň záslužná. Na Jaroslava Kuberu či pak po něm na Miloše Vystrčila bylo v Zemanově éře možné hledět s podobnou sympatií jako na Jacka Nicholsona, který ve filmu Přelet nad kukaččím hnízdem říká po neúspěšném pokusu postavit se zrůdnostem v psychiatrické léčebně: „Aspoň jsem to zkusil.“

Jenže teď je situace úplně jiná. 

Konečně máme prezidenta, u kterého nelze předpokládat, že bude o svých politických oponentech mluvit jako o opovrženíhodných nulách, demonstranty proti autoritářům označovat za primitivní hlupáky, zpochybňovat vliv člověka na klimatické změny či naše tajné služby obviňovat ze špionomanie. Máme prezidenta, od kterého lze očekávat sice nikterak rétoricky oslnivý, ale zcela jistě střízlivý (ve všech významech tohoto slova) bilanční projev, vedený upřímnou snahou dát společnost aspoň v rámci možností dohromady. V takových podmínkách není důvod něco vyvažovat, a kdokoliv se o to pokusí, bude vypadat zpozdile, rozpačitě a v některých ohledech i trochu směšně.

Hezky to bylo vidět už na adventním projevu předsedy Senátu Miloše Vystrčila, který to sice asi myslel dobře, ale dopadlo to, jak to dopadnout muselo. Vystrčil se, patrně ze setrvačnosti či nepřiznané ambice, pokusil hrát jakéhosi alternativního prezidenta. Stěžoval si, že politika je nesmiřitelná, že vláda s opozicí není schopná se na ničem dohodnout, že se pořád vzájemně urážejí a tak dále. Hezké. Jenže Vystrčilovi jaksi nedošlo, že pokud je sám aktivní součástí jednoho z táborů, které se vzájemně urážejí, je jeho apel poněkud mimózní.

To se plasticky ukázalo v momentě, kdy začal vyprávět, že populisté (tedy opozice) soustavně lidem lžou, a pro jistotu to ještě zopakoval. Aby bylo jasno – ne že by populisté nelhali. Ale člověk si musí vybrat, jestli chce hrát smírčího soudce mezi koalicí a opozicí, nebo být aktivní součástí jedné z bojujících stran. Obojí najednou prostě nelze.

Video uvnitř

Zeman ve vánočním poselství zpochybnil vliv lidí na klimatické změny a kritizoval pomalé soudy

26. 12. 2019 ▪ 4 min. čtení

Podobné to bude bohužel s vystoupením premiéra Petra Fialy, který se objeví na televizních obrazovkách v den, kdy byli masochističtí diváci zvyklí na vánoční show Miloše Zemana. Premiér je výkonná, nikoliv symbolická figura. A jako takový má k lidem promlouvat skrze zvláštní televizní projevy primárně v momentech krize, kdy je potřeba společnost ujistit, že vláda má situaci pod kontrolou a ví, co dělat. Třeba tak, jak to Fiala udělal loni v červenci v době počínající energetické krize a jak to neudělal letos, v době, kdy lidi trápila inflace, měli obavy z dopadů konsolidačního balíčku a stávkovaly tři čtvrtiny škol.

Přelom roku je – aspoň na obrazovkách mainstreamových televizí – momentem pro objektivnější reflexi dění ve společnosti a perspektiv naší země, kterou z logiky věci musí zprostředkovat institucionální figura, stojící mimo stranickou politiku. Rozhodně přelom roku není momentem pro exkluzivní obhajobu vládní politiky. Pokud už chtějí televize Fialův proslov vysílat, měla by v zájmu férovosti asi dostat stejný prostor i opozice.

Tím by ovšem byla inflace vánočně-novoročních projevů dotažena do absurdity. Takže ve výsledku by asi bylo lepší – pokud jde o politiku – vysílat vyvážené nic než vyvážené konfliktně upovídané všechno.

Jedno ocenění: Předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová vše výše uvedené pochopila a rozhodla se žádný projev nepronášet. Ukázala tím mimochodem, že ženský přístup, kdy není nutné nepřetržitě soutěžit a poměřovat si kdeco, může politice opravdu pomoci. Ani ne proto, že novoroční slohová cvičení jejího předchůdce Radka Vondráčka (ANO) byla ostudou Poslanecké sněmovny. Ale proto, že někdy je prostě lepší vystihnout moment, kdy je dobré neříkat nic a nechat lidi od politiky odpočinout.

Můžeme tedy závěrem parafrázovat film Pelíšky: Popřát halasně se projevujícím politikům hezké svátky a optat se, jestli by přece jenom příště nemohl být klid aspoň o Vánocích.