Když začal střílet, právě jsem čekal na přednášku. Začal tam být rozruch, tak jsem se šel podívat ke schodišti, co se tam děje. Běželi po něm lidi, slyšel jsem střelbu, utíkal jsem pryč. Prostě jsem tak nějak instinktivně běžel co nejdál,“ líčí hrůzné okamžiky zhruba dvacetiletý student Ondřej Šulc.

Stejně jako stovky dalších jeho spolužáků byl ve čtvrtek 15 minut před třetí hodinou v hlavní budově Filozofické fakulty Univerzity Karlovy na náměstí Jana Palacha. Na místě, kde došlo k největšímu masakru Česka v novodobé historii. Útok čtyřiadvacetiletého studenta druhého ročníku magisterského studia si podle posledních informací od policie vyžádal 14 obětí a desítky zraněných.

Ulice okolo filozofické fakulty lemují ve čtvrteční podvečer červenobílé policejní pásky. Na každém rohu v tu chvíli stojí policisté a kolem půl sedmé propouští z Rudolfina také studenty, kteří byli během útoku v budově. Jedním z nich je právě Ondřej Šulc. Je ještě v šoku, na sobě má pouze zelenočernou košili a kolem sebe omotanou celofánovou deku.

Když útočník začal střílet, nacházel se asi 20 metrů od něj. Kdyby utíkal opačným směrem nebo by se jen chvíli zdržel, možná by tu už nebyl. Naštěstí se vydal s další zhruba dvacítkou spolužáků na opačnou stranu od útočníka a zabarikádoval se s nimi v kabinetu.

 „Na začátku jsem si myslel, že je to recese. Nic vážného. Po pár minutách v kabinetu jsem pochopil, že je to skutečné,“ dodává a líčí, jak se po evakuaci do Rudolfina začali všichni objímat. „Bojím se, že mezi mrtvými budou i moji kamarádi,“ říká.

Zhruba půl hodiny poté, co vyšla první rána, napsala tajemnice fakulty zaměstnancům a studentům e-mail, že se mají zabarikádovat. „Vydržte na místech, nikam nechoďte, pokud jste v kancelářích, zamkněte je a před dveře umístěte nábytek, zhasněte, střelec je pravděpodobně ve čtvrtém patře hlavní budovy na náměstí Jana Palacha, čekám na pokyn Policie ČR, která mi bude volat,“ uvedla.

Instrukce přišly i studentce prvního ročníku oboru český jazyk a literatura Květě. Ta sice byla v nižším patře, než útočník začal palbu, ale i tak během probíhajícího semináře zřetelně slyšela policejní sirény a křik. „Pak přišla zpráva, že se máme zabarikádovat a zamknout ve třídách. Byli jsme schovaní pod lavicemi a čekali jsme, co se bude dít dál.“

Květa se spolužáky a profesorkou neměli žádné informace a dozvídali se je z médií. „Vůbec jsem si neuvědomovala, co se děje, až když jsme zjistili, že jsou nějací zranění, tak to na mě dolehlo. Všichni jsme byli z toho v šoku,“ dodává studentka s tím, že zhruba po 20 minutách zaťukala na dveře policie. „Vyvedla nás ven a pak už se o nás starali. Museli jsme se identifikovat. Potom jsme museli čekat v Rudolfinu,“ dodává. 

Podobné zážitky líčí i knihovník, který pracuje v prvním patře fakulty, kde se také se studenty zabarikádoval. „Cítil jsem strach, ale i pud sebezáchovy. Kolem byli vyděšenější lidi, takže jsem se dost staral o ně,“ popisuje.

Literární historik z Ústavu české literatury a komparatistiky Jiří Holý zrovna na fakultě nebyl, shodou okolností se však střílelo právě v místech, kde probíhají jeho semináře. Ústav měl mít zároveň ve čtvrtek večer vánoční večírek, takže ve škole bylo podle něj v tu chvíli více lidí než obvykle. „Jsme všichni v šoku, psal jsem si s kolegy, ti to přežili, ale někteří naši studenti od nás zřejmě zahynuli. Je to strašná tragédie,“ uvedl Holý.

Dramatické okamžiky popsali i studenti, kteří zrovna byli v jiné budově filozofické fakulty. Policie totiž nejprve zasahovala v Celetné. „Zhruba ve dvě hodiny sem přišla policie a začala budovu evakuovat. Měla jsem tam přednášku a dost rychle nás začali vyvádět ven. Byl tam chaos, myslela jsem si, že někdo nahlásil bombu,“ líčí třiadvacetiletá studentka, která si nepřeje zveřejnit své jméno. Střelce v Celetné ale policie nenašla, i když tam měl mít zrovna přednášku. Střílet začal zhruba o 45 minut později v hlavní budově filozofické fakulty.

Přímo z místa události někteří lidé posílali i příspěvky na sociální sítě. „Žil jsem dobře, umírat se mi nechce. Slyším ho ve čtvrtém patře,“ napsal jeden ze svědků na sociální síti X. „Potichu jsme se zamkli. Jeden dělal návnadu, druzí připraveni případně se na někoho vrhnout a aspoň zabojovat. Na začátku to znělo jako, když někdo něco opravuje. Pak ale přišly velké rány a přerušila se výuka,“ líčí dál děsivé okamžiky.

Zajímají vás další kvalitní články z Hospodářských novin? Výběr těch nejúspěšnějších posíláme každý všední den večer v našem newsletteru 7 v SEDM, který si můžete zdarma přihlásit.