Vdovce úřady nesmí při posuzování žádostí o takzvané výchovné formálně odbýt, rozhodl vůbec poprvé soud. Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) podle něj použila při odmítnutí jednoho z vdovců chybné argumenty a při rozhodování vzala v úvahu jen část důkazů. Vyplývá to z nedávného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, který mají HN k dispozici. 

„Sociálka“ se už od loňského spuštění plošné dávky za každé vychované dítě obávala, že právě skupina vdovců v důchodu by mohla spekulovat a žádat o její přiznání neprávem. Zákon počítá s tím, že nárok má ten z rodičů, který pečoval víc. A právě to je podle prvního rozsudku v této oblasti potřeba detailně zkoumat a nepřihlížet jen k tomu, kdo byl například na mateřské. Soud proto rozhodnutí správy shodil a vrátil jí věc k novému projednání. 

Pan Z. P. z Pardubicka žádal o výchovné na dva syny, protože má za to, že se o děti staral ve větším rozsahu než žena. Ta onemocněla rakovinou, když bylo mladšímu z nich necelých pět let a zemřela před jeho dvanáctými narozeninami. Pan P. podle rozsudku uvádí, že se na výchově dětí za života manželky podíleli společně, a po jejím onemocnění postupně přešla většina péče o domácnost a o děti na něj. Navíc se staral i o ženu. Prokázat zákonné kritérium, že o syna pečoval nejméně pět let výhradně on, umí ale jen u mladšího syna, u soudu se proto domáhá uznání výchovného alespoň na něj. 

Případů vdovců, kteří žádali o výchovné a úřad jejich žádost ve správním řízení zamítl, by mohly být až tisíce. ČSSZ má pouze souhrnné číslo všech zamítnutých žádostí, kterých je zhruba 11,5 tisíce. Mezi nimi jsou ale kromě vdovců i rodiče po rozchodu, kteří se o výchovné přetahují mezi sebou.

Aktuálně běží nebo již bylo rozhodnuto u krajských soudů 31 správních žalob. „Podávají je zejména právě vdovci. Argumentují zpravidla tím, že o děti pečovali v největším rozsahu, například ze zdravotních důvodů na straně matky, z důvodu výlučné péče o dítě po rozvodu, práce matky na směny a podobně,“ uvedla již dříve pro HN mluvčí úřadu Tereza Koukolová. 

Z  „hradeckého“ rozsudku je patrné, že úředníci se při rozhodování o výchovném striktně drží podkladů, které ČSSZ o plátcích sociálního pojištění shromažďuje. V nich bylo například uvedeno, že na mateřské i rodičovské dovolené byla žena pana P., a také z nich je podle úřadu možné vyčíst, že otci v době od narození do zletilosti dětí nikterak neklesla mzda.

Právě tím správa zdůvodnila, proč žadateli výchovné nepřiznala. Jako důkaz, že o děti pečoval ve větším rozsahu, by totiž podle rozsudku brala až to, kdyby mu to negativně ovlivnilo kariéru. Soud ale takovou argumentaci nepřijal. Podle něj to nic neříká o tom, kdo se o děti staral mimo pracovní dny nebo v době, kdy už byla žena vážně nemocná. 

Podmínku minimální délky péče si podle rozsudku úřad špatně vyložil. „Ustanovení o péči minimálně v rozsahu pět roků se týká pouze péče žen,“ napsal do rozhodnutí. I toto soud odmítl – podle něj to platí i pro muže. To nyní potvrzuje i ČSSZ: „Toto vyjádření bylo v odůvodnění daného rozhodnutí uvedeno nedopatřením, podmínka pěti let se vztahuje i na muže,“ uvedla mluvčí v reakci na rozsudek.

Že by zákon byl směrem k mužům diskriminační a že by byl šitý na míru pouze ženám, ale šéf ČSSZ František Boháček pro HN odmítl: „Muž o výchovné požádat může, ale pokud mu není přiznáno, není to proto, že je muž, ale protože nepečoval ve větším rozsahu než matka. To diskriminační není.“

Ne všichni odmítnutí vdovci se ale odhodlají se sociální správou soudit. Například čtyřiaosmdesátiletý pan J. K. při žádosti o výchovné uspěl jen částečně. Žena mu zemřela, když byly děti na základní škole. Předtím se o ně starali společně, pak už byla péče pouze na něm. Po zavedení výchovného ho děti upozornily, ať si o ně požádá, což udělal. 

Dostal jen na syna – u dcery mu do potřebného počtu let péče chybělo pár dnů. „Etické to tedy není, možná by uspěli s žádostí o odstranění tvrdosti u ministra práce. Ale samozřejmě už s tím nic nedělají,“ říká Marie Bílková, bývalá zástupkyně ministerstva financí v důchodové komisi, jež se oblastí sociálních věcí dlouhodobě zabývá. 

Samotná žádost o výchovné je podle důchodového poradce Martina Kohoutka zejména u vdovců citlivá záležitost. „Člověk si musí rozmyslet, jestli si to sám před sebou dokáže obhájit,“ myslí Kohoutek. „Z rozsudku je vidět, jak je úprava výchovného nedomyšlená. Teď se ještě bude zkoumat, jestli se podílel na péči o děti více muž, když jeho žena byla nemocná s rakovinou. Mně to přijde nedůstojné,“ říká poradce. 

Výchovné je částka připočítávaná ke starobnímu důchodu ve výši pět set korun měsíčně za každé vychované dítě. Nárok má ovšem jen jeden z rodičů či pečujících osob, a to ten, který pečoval ve větším rozsahu. K 1. lednu 2023 ji dostaly automaticky všechny důchodkyně, které měly děti, tedy 1,4 milionu žen. Naopak muži museli žádat aktivně sami. Od tohoto data už si musí o výchovné žádat aktivně všichni noví důchodci v rámci své žádosti o důchod.

Vedle odmítnutých vdovců řeší ČSSZ i spory mezi pečujícími o to, komu výchovné náleží. Z 525 sporů ve 440 případech dala za pravdu matce, v 89 případech otci a ve 4 případech uznala, že se o dítě v největším rozsahu starala třetí osoba, například babička. Zatím ve čtyřech případech se neúspěšní žadatelé obrátili na správní soud.

Zajímají vás další kvalitní články z Hospodářských novin? Výběr těch nejúspěšnějších posíláme každý všední den večer v našem newsletteru 7 v SEDM, který si můžete zdarma přihlásit.