Za deště, který vytrvale smáčí zalesněné svahy, vypadají mohutné hromady technického sněhu na okraji Vysočina Areny v Novém Městě na Moravě jako fatamorgána. Jenže bílá masa připomínající alpský ledovec je skutečná. Ohraničuje ji asi šest metrů vysoká stěna se stopami po lžících bagrů, které už cenný materiál naložily na korby tatrovek a poslaly na blízké tratě biatlonového mistrovství světa. Právě díky gigantickému zásobníku umělého sněhu organizátoři ujišťují, že i přes očekávané teplé a deštivé počasí šampionát zvládnou. Klání začíná ve středu.
S trochou nadsázky nejrozměrnější lednička v zemi má plochu velkého fotbalového hřiště a je jedním z největších zařízení svého druhu v Evropě. Vedle Vysočina Areny vznikla v roce 2015 po vybagrování stovek tun zeminy. Výška uložené vrstvy sněhu vyrobené okolo stojícími děly tady dosahuje až dvanácti metrů a sníh leží v zásobníku s betonovými boky i v létě.
„Vyrábíme ho předchozí zimu už pro další sezonu a skladujeme přes léto. Aby neroztál, tak se pokryje asi 70 centimetrů silnou vrstvou dřevěné štěpky, která izoluje výborně proti srážkám i slunečnímu záření. Takže z něj odtaje jen asi dvacet procent,“ popisuje Jan Skřička, výkonný ředitel biatlonového klubu v Novém Městě na Moravě, který o areál pečuje.
Kdo by se ale domníval, že okolí „ledničky“, jejíž stavba přišla na 26 milionů korun, je ideálním místem pro zchlazení uprostřed horkého léta, mýlil by se. „Na mikroklima nemá množství uloženého sněhu žádný vliv. Štěpka skutečně perfektně izoluje, jen když ji odhrabete asi dvacet centimetrů, tak je teprve chlad zespoda cítit,“ říká Skřička.
Vysočina Arena - Nové Město na Moravě
Po odhrnutí štěpky na podzim a probuzení úložiště z letního spánku ale technici ze zásobníku nezasněžují všechny tratě. „Zejména v pasážích, kde je stoupání pro tatrovky prudké, používáme, když to počasí dovolí, sněžná děla. Také na loukách, kde se letos nově pojede čtyřkilometrová trať – náklaďáky by je totiž rozjezdily. Platí to i pro samotný stadion, kde pro děla máme technické rozvody,“ vysvětluje Skřička.
Jenže při teplotách nad nulou děla ani v areálu ve výšce 625 metrů použít nelze. Zásobník je tak jedinou jistotou v případě, kdy sníh ubývá i kvůli dešti. A to se děje právě nyní. „U tratí na severní straně jsem si jistý, že je udržíme v dobrém stavu. Ohrožené mohou být ty spodní, na jihu areálu. Abychom ale mohli spustit kanony, tak by se muselo aspoň v noci ochladit. Jenže v průběhu mistrovství by se to děly stejně nestihlo, naštěstí můžeme úseky s úbytkem sněhu opravit ze zásobníku,“ říká šéf techniků areálu Tomáš Procházka.
Zdánlivým paradoxem je, že o přírodním sněhu už provozovatelé lyžařských běžeckých areálů ani nehovoří. Stálé oteplování zim a úbytek srážek je naučily spoléhat jen na techniku. „Na přírodní sníh už se vůbec nečeká, ten je dnes spíš komplikací,“ usmívá se Skřička, podle kterého základ tratí tvoří vždy technický sníh. „Je pětkrát hustší než přírodní, jeho 20 centimetrů je jak metr přírodního. Vydrží proto daleko déle, takže jako základ už se dává na tratě vždy,“ dodává.
Letos přitom v listopadu a pak i v prosinci přírodní sníh napadl. Jenže v Novém Městě čerstvou nadílku vyhrnovali, aby mohli navézt ten technický. „Lidé nám pak volají a nadávají, že jsme pitomci, že místo abychom ho upravovali, tak sníh odstraňujeme. Jenže náklaďáky nemohou jezdit po sněhu, do svahů se nedostanou,“ objasňuje ředitel.
Uznává přitom, že taková praxe působí zvláštně. „Ono by bylo jednoduché přírodní sníh urolbovat. Ale pak za týden přijde obleva a hned bychom dolyžovali,“ dodává. Ideální zima je tak dnes podle provozovatelů tratí taková, kdy na začátku sezony rozvezou technický sníh, který už vydrží, a na něj jen rozhrnují přírodní, který čas od času připadne.
„Nezvedej lyže, šoupej!“ Jak se v Česku chytly skialpy, i když škarohlídi prorokovali opak
Výroba a skladování umělého sněhu jsou ale nákladné. V Novém Městě za ně podle Skřičky ročně zaplatí kolem osmi až deseti milionů korun. A to ještě ušetří za vodu, kterou mají povolení brát s omezeními z blízkého rybníka. „Za elektřinu zaplatíme tři až čtyři miliony. Další milion až dva za rozvoz sněhu. Šest až osm náklaďáků a lidi si musíme najímat, k tomu činí náklady na naši vlastní techniku milion až milion a půl. Plus dřevní hmota až dva miliony jednou za tři roky,“ vypočítává ředitel, podle něhož se ale většina z nákladů vztahuje k významným akcím typu světový pohár nebo mistrovství světa a platí se z jejich rozpočtu. „Jen jako klub bychom na to v takovém rozsahu neměli,“ podotýká.
Vysočina Arena je přitom jen součástí trendu, kterému se přizpůsobily i ostatní významné evropské běžecké a biatlonové areály. „Když jsme s budováním zásobníku začínali, tak jsme byli jedni z prvních. Před námi ho měli už například v německém Ruhpoldingu. Nyní už je ale vybudovali všichni, jen někdy třeba několik menších,“ říká Skřička.
Zmiňuje například francouzský areál v Le Grand Bornand, kde mají technický sníh uskladněný vysoko v horách. „Tam ho dokonce vozí 12 kilometrů po úzkých cestách. Ale mají je i ve Skandinávii, v Östersundu ve Švédsku a v Kontiolahti ve Finsku. Oni chtějí otevírat už v říjnu, a proto také stříkají či navážejí umělý sníh,“ vypráví ředitel v hlavní budově správy areálu. Už ve čtvrtek se v něm zdálo vše připravené k uvítání nejlepších biatlonistů světa i diváků. Organizátoři přitom počítají s tím, že v součtu projde turnikety během mistrovství až 200 tisíc lidí.
Tratě zůstávaly bílé, příjezd už zdobily vlajky s logem šampionátu, na rozsáhlé ploše před hlavním vchodem stál kromě kaluží i obří stan, kde bude probíhat doprovodný program pro fanoušky. Stánky s občerstvením vyrostly i uvnitř arény.
Na největší sportovní akci, kterou Česko od mistrovství světa v hokeji v roce 2015 hostí, už dokonce přijely kamiony servisních týmů prvních tří zemí. Ten český s velikými fotografiemi Michala Krčmáře a Markéty Davidové stál na parkovišti hned vedle norského s podpisy celého týmu a švédského s heslem Moving the world. Podobná sestava by jistě fandům nevadila ani na stupních vítězů.
Vysočina Arena - Nové Město na Moravě
