Kuchyň, dítě, kariéra. Plat jako chlapi nečekejte, ale samozřejmě všechno nejlepší k MDŽ!

Asi jste všichni tu ujetou politickou reklamu viděli. Žena v manažerském kostýmku stojí v kuchyni u sporáku. V pravé ruce drží dítě zjevně zvažující, zda se má rozeřvat za pět, nebo až za deset vteřin. V levé ruce pak třímá telefon, do kterého udílí komusi byznysové pokyny. Slogan: Rodina a kariéra už nejsou tabu! Vaše KDU-ČSL. Dárek k Mezinárodnímu dni žen jaksepatří.

Bylo by ale laciné si z lidovců dělat legraci. Mysleli to jistě dobře, jen to dopadlo jako vždycky. Když je pro někoho vrcholem rovnoprávnosti ženská práce na tři směny ve stylu „dítě–kuchyň–firma“, a pokud možno ještě všechno naráz, tak ho nepředěláte.

Podstatnější je ale otázka, jestli náhodou touhle lidoveckou mentalitou netrpí celé Česko. Tedy jestli se o rovnoprávnosti a rovných šancích jen nemluví, ale nakonec to v praxi neskončí přinejlepším karikaturou.

Asi tušíte, že odpověď moc lichotivá nebude. Když se podíváme, jak si u nás stojí ženy na pracovním trhu a co se reálně dělá, aby se jejich situace zlepšila, spatříme stav blízký mezinárodní ostudě. Rozdíl v příjmech mezi muži a ženami je u nás stále mezi šestnácti a dvaceti procenty. Patříme v tomto směru k nejhorším zemím EU. Polovina problému přitom spočívá v tom, že ženy dostávají méně peněz za úplně stejnou práci. Počet žen ve vedoucích pozicích ve firmách se v Česku sice zvyšuje, ale pořád je na pouhých sedmnácti procentech. Lichotivá není ani nabídka částečných úvazků, které usnadňují ženám návrat ke kariéře po rodičovské dovolené. Využívá je jen desetina žen – průměr EU je skoro 30 procent.

V rovnosti pohlaví je Česko na chvostu Evropy. Podle odborníků chybí politikům vůle problém řešit

2. 12. 2023 ▪ 4 min. čtení

Změní se to konečně? Bohužel asi moc rychle ne, protože chlapi vládnou nejen ve firmách, ale i v politice. Zastoupení žen ve sněmovně je čtvrtinové, ve vládě vedou chlapi dokonce 16 : 2. A vzhledem k tomu, že představa řady z nich o ženských právech a kariérách zhruba odpovídá v úvodu popsané reklamě lidovců, těžko se bude hledat k zajištění skutečné rovnoprávnosti, jak se roztomile říká, „politická vůle“.

Poctivě je ale třeba říci, že od dob socialismu, kdy patřilo k dobrému tónu se na MDŽ zlít jako mužik a praštit doma manželku karafiátem, jsme se značně posunuli. Asi by už nikoho, dokonce ani průměrného lidovce, nenapadlo přát ženám to, co jim přál v 80. letech herec Radovan Lukavský: „Přál bych ženám, aby bylo pro ně snazší nakupování a shánění základních potřeb, aby jim zbyl čas na návštěvu kina nebo divadla.“

Nakoupit si muži už většinou umí sami. Takže buďme přece jen optimisty. Zhruba do padesáti, sta let bychom možná mohli coby společnost zvládnout i ten zbytek.