Podle předběžných dat Artplus.cz sběratelé utratili v loňském roce za vydražená díla a artefakty zhruba 1,4 miliardy korun, což je o 15 procent méně než v dosud nejlepším roce 2022. Tento trend je patrný i ve světě, předloňská top stovka prodejů vyšla investory a sběratele na 4,1 miliardy dolarů, v loňském roce se stovka nejdražších děl prodala za 2,4 miliardy dolarů.
„Myslím, že se nějaká korekce trhu dala očekávat. Ostatně pokles obratu českých aukcí není až tak významný, uvědomíme‑li si, že podstatnou část rozdílu mezi loňským a předloňským obratem má na svědomí jediné dílo, a to Staropražský motiv Bohumila Kubišty,“ říká Valérie Horváth, art specialistka z J&T Banky.
Obraz od jednoho ze zakladatelů české moderní malby se totiž v květnu 2022 vydražil v aukční Galerii Kodl za 123,6 milionu korun, v loňském roce byla nejdražším vydraženým dílem Toyenina malba Monte Carlo, za kterou dražitelé zaplatili 64,8 milionu korun včetně provize, tedy téměř o polovinu méně.
V kurzu je současné a poválečné období
Nižší obrat na loňských aukcích je způsoben kombinací několika faktorů. „Do nabídky se obecně dostalo méně děl než v předchozích letech, zejména těch mimořádně cenných. Méně se také přihazovalo, ačkoliv i oproti předcovidovým rokům zůstal loni rozdíl mezi vyvolávacími a konečnými cenami pořád dost vysoký,“ říká Valérie Horváth.
„Procentuální prodejnost na aukcích ale byla vysoká. Zdá se, že prodejci vyhodnotili situaci tak, že mezi sběrateli a investory není dostatečná kupní síla na to, aby se vyplatilo prodávat, a tak raději vyčkávali,“ míní Horváth.
Trh s uměním netvoří pouze aukce, byť je to jediná část trhu, kterou dokážeme bezpečně datově pokrýt. „Veškerá čísla, která máme k dispozici, popisují jen výsek trhu. A v něm se navíc, v případě českého prostředí, současné umění objevuje prozatím velmi málo. Galeristé a další prodejci specializovaní na současné umění se ale shodují, že se o něj sběratelé a investoři začínají zajímat stále více,“ zdůrazňuje Valérie Horváth.
Podle art specialistky z J&T Banky stabilně roste zájem i o poválečné umění, které bylo trhem dlouho neprávem opomíjené, a teprve v posledních letech se díla z tohoto období dostávají na aukcích na opravdu významné částky odpovídající jejich kvalitě.
„A to i v loňském roce, který možná nevykazoval rekordní celkové obraty, ale padla v něm řada rekordů právě v tomto segmentu,“ vysvětluje Valérie Horváth.
Aktuální pokles aukčního trhu se dá investičně využít. „Přiznám se, že v souvislosti s uměním na taktické vyčkávání moc nevěřím. To má význam spíš pro prodejce, pro které je samozřejmě výhodný trh plný dychtivých kupců. Sběratelé by se ale podle mého názoru měli orientovat podle jiných faktorů. Nelze to samozřejmě úplně paušalizovat, i tak si ale troufám tvrdit, že české umění má v sobě ještě ohromný potenciál,“ říká Valérie Horváth.
Investice do umění nejde úplně srovnávat s jakoukoli jinou investicí, jako například akcie nebo komodity. „Vždy tvrdím coby sběratel umění: nakupujte více srdcem než rozumem. Díla samotná by nás měla obohacovat především duševně. Na druhou stranu každý sběratel má radost ze zhodnocení děl ve své sbírce. Těch příkladů zajímavých investic můžeme v historii dražeb aukčních děl najít velmi mnoho. Například obraz malířky Toyen Cirkus, který byl v roce 2001 vydražen za 2,5 milionu korun, se vrátil na aukční trh v roce 2021 a dosáhl takřka 80 milionů,“ zdůrazňuje majitel aukčního domu Tomáš Hejtmánek.
Úspěšnost aukcí v Arthouse Hejtmánek se v minulém roce příliš nelišila od výsledků v minulých letech. Rok 2023 byl v akčním domě druhý nejúspěšnější co do počtu prodaných děl a celkový obrat byl podobný jako v roce 2021. Navíc zásluhou online aukcí v Arthouse Hejtmánek přibylo mnoho nových klientů, a to i z řad mladších ročníků.
Současný trh s uměním zhodnocuje Tomáš Hejtmánek jako mírně klidnější, zároveň připomíná, že pokud se objeví zajímavá díla, dosahují na aukčním trhu velmi vysokých cen.
„Stále můžeme sledovat úspěchy české moderny 20. století, ale co mě velmi těší, je i zájem o výjimečná díla autorů starší generace minulých století. Přestože staří mistři a díla z 19. století zaznamenávají všeobecný pokles prodejů, můžeme se pochlubit rekordním prodejem obrazu Karla Vítězslava Maška Hra slunečních skvrn, který se vydražil za 7,6 milionu na naší Zahradní aukci v loňském roce. Příležitost pro investice vidím právě u starých mistrů, kde jsou nyní ceny velmi příznivé, nebo naopak v dobrém výběru mezi současnými autory,“ říká Tomáš Hejtmánek.
Ubylo jednorázových investorů
Také v roce 2023 padla řada autorských rekordů. Světového maxima dosáhl například olej na plátně Moravany jedné z nejvýznamnějších osobností slovenského moderního umění Ľudovíta Fully, který se z vyvolávací ceny sedm set tisíc korun vydražil za 5,4 milionu korun.
Na aukční maxima si v loňském roce sáhli také Alois Wachsman, Zdeněk Burian, Ladislav Sutnar, Albín Brunovský, Zora Ságlová a řada dalších.
„I přes ochlazení trhu s uměním nedochází ke ztrátě jeho hodnoty. Obecně se dá říct, že špičkových uměleckých děl je a vždycky bude méně než lidí, kteří si je chtějí a mohou koupit. Možná nepadají aukční rekordy, ale když se podíváme na vybrané domácí autory, získat jejich dílo je i dnes malý zázrak. Umělci jako Daniel Pitín, Jan Poupě, Michael Rittstein, Theodor Pištěk, Josef Bolf a další jsou na trhu dlouhodobě nedostatkovým zbožím a jejich cena stabilně roste,“ říká René Rohan, spoluzakladatel investičního fondu Artefin, zaměřeného na investice do současného umění, který v loňském roce dosáhl zhodnocení 8,8 procenta.
Například Josef Bolf se po loňské aukci v Arthouse Hejtmánek ocitl poprvé v klubu milionářů, když se jeho obraz Osamělý večer II vydražil za 1,054 milionu korun. „Michael Rittstein zase vloni vyprodal výstavu v Museu Kampa, přestože i on už prodává za částky přes milion. Nestor české umělecké scény Theodor Pištěk je momentálně nejdražším domácím současným umělcem a jeho díla se prodávají dokonce za desítky milionů,“ říká René Rohan.
Podle spolumajitele Artefinu se v loňském roce snížil počet jednorázových investorů a klientů, kteří nepatří k horním deseti tisícům. „Lidé s vyššími příjmy, kteří si jen chtěli udělat radost a pořídit si umělecké dílo v řádu nižších stovek tisíc, teď mnohem více uvažují, jestli jim to v domácím nebo firemním rozpočtu nakonec nebude chybět. Na druhou stranu je teď ideální doba nakupovat. A ti, kteří se v oboru pohybují a nouzí netrpí, mají větší šanci získat kvalitní umění za rozumnou cenu,“ radí René Rohan.
Mince a starožitné šperky táhnou
Zatímco v roce 2021 a 2022 trh s uměním trhal rekordy, pro obchody se starožitnostmi toto období rekordní nebylo. Kamenné obchody, z nichž některé nepořádají aukce a nemají e‑shopy, byly v období covidu uzavřeny, neprodávalo se.
„To vše se nakonec vrátilo k normálu, některé obchody ukončily činnost, ale ty, které se udržely, se musely velmi snažit o restart. Na druhou stranu přestali nakupovat turisté, jejichž složení se po pandemii jak věkově, tak národnostně změnilo. V důsledku války na Ukrajině navíc došlo k naprostému odlivu tuzemské ruské klientely a částečně i asijské, která měla starožitnosti ráda a vyhledávala je,“ říká Simona Šustková, viceprezidentka Asociace starožitníků a majitelka obchodu se starožitnostmi Alma Antique.
Stáhněte si přílohu v PDF
„Prodáváme hlavně tuzemským zákazníkům střední třídy, objevují se i noví, a dokonce mladší sběratelé. S pandemií nám zákazníci v kamenných obchodech nepřibyli, tak jako se to stalo v aukcích, rekordy nepadaly, takže proces u nás probíhá spíše tak, že se zákazníci vrátili a občas se objeví někdo nový,“ popisuje aktuální trh se starožitnostmi Simona Šustková a dodává: „Většina z nás sází dlouhodobě hlavně na tuzemskou klientelu. Poslední rok bylo znatelné oživení zájmu o starožitnosti právě v této skupině. Lidé i s drobnými přebytky financí se rozhodli investovat do věcí, které jim udělají radost a zároveň jsou nositeli nějaké hodnoty do budoucna. Loňský rok přinesl zvýšení zájmu, i když nejsme na předpandemické úrovni.“
Podle viceprezidentky Asociace starožitníků je dlouhodobě vidět ochlazení u starožitného nábytku. „Na trhu se objevuje mnoho drobných kusů, cenově velmi podhodnocených, které by se hodily i do menších bytů a šly by dobře kombinovat s moderním interiérem. Protipólem jsou mince a zlaté šperky. Tady jsme v posledních letech sledovali rostoucí investiční i sběratelský zájem. Zlaté starožitné šperky s přidanou hodnotou uměleckého řemesla mají cenu jak zlata a kamenů, tak umělecké ruční práce. Dají se nosit, poměrně snadno převážet, zpětný prodej je realizovatelný kdekoliv na světě,“ vysvětluje.
Simona Šustková radí investovat do starožitností a šperků. „Cena drahých kovů dlouhodobě roste a starožitné šperky jsou mnohdy levnější než ty nové. Momentálně se určitě vyplatí nakupovat například i porcelánové plastiky, jídelní a nápojové servisy či autorské sklo. Cena se ještě zdaleka nedostala na původní úroveň před pandemií, ale poptávka sběratelů už roste,“ dodává.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Investice do umění.
