Jednou z firem, které v Česku dodávají a implementují robotické technologie, je společnost Milkservis, která se specializuje na dojicí a chladicí zařízení pro chov skotu, ovcí a koz. Zároveň však nabízí i stájové technologie pro automatizaci a robotizaci krmení, robotické sběrače kejdy a automatické zastýlací systémy. „Lidí, kteří by chtěli v živočišné výrobě pracovat, ubývá a nám nezbývá nic jiného než najít pro naše zákazníky řešení, které má co nejmenší nároky na lidskou sílu a zároveň je komfortní i pro zvířata. Zakládáme si na tom, že zvíře a jeho pohodlí je pro nás to nejdůležitější. Spokojená je kráva, spokojený je farmář a následně pak i my,“ říká jednatel společností Milkservis a Milkservis – Fullwood JOZ, Oliver Kiška.
Začínali jste v roce 2016 jako malá rodinná firma s několika zaměstnanci a pár desítkami zákazníků. Co se od té doby změnilo?
Na úvod jen malé upřesnění. Společnost Milkservis sice vznikla v roce 2016, ale servisu a montáži dojicích, chladicích a stájových technologií se věnujeme již od roku 1993. Pokud se týká změn, těch se od té doby událo poměrně hodně, hlavně v posledních letech. Největší z nich je pravděpodobně to, že jsme se z regionálního obchodního zastoupení společnosti Fullwood JOZ pro západní Čechy stali obchodním zastoupením pro celé Česko a Slovensko. Srdcem společnosti i nadále zůstává hlavně rodina, ale samozřejmě na sebe postupně nabalujeme i další kolegy. Aktuálně se staráme o 230 farem v Česku a 40 farem na Slovensku.
Kdo jsou vaši zákazníci? Jsou to spíše malé farmy, nebo velké zemědělské společnosti?
Firma Fullwood JOZ se v Česku orientuje především na vetší farmy, ale máme mezi zákazníky i několik menších farmářů.
S kým spolupracujete, kdo jsou vaši další obchodní, respektive servisní partneři?
V Česku zastupujeme několik opravdu velkých firem, jako je Fullwood JOZ, Afimilk, které se řadí mezi největší hráče v oblasti dojicích technologií. Co se týče chlazení, tak tam spolupracujeme se společností Mueller. Dodáváme i stájové technologie od společností Hetwin a Wassebauer. V případě servisních partnerů spolupracujeme s několika společnostmi, které například v případě společnosti Fullwood JOZ servisují tyto technologie již od počátku jejího působení v Česku. Mimo Milkservis se dnes o námi dodávané technologie stará více než 60 lidí. A rád bych zdůraznil, že navzájem nejsme jen obchodními či servisními partnery, ale i přáteli.
Stáhněte si přílohu v PDF
Velkým tématem je v poslední době automatizace a robotizace zemědělských provozů, a to především v souvislosti s efektivitou a snižováním nároků a nákladů na lidské zdroje. Co v této oblasti nabízíte?
Robotizovat malou farmu, která se stará přibližně o 200 zvířat, nepředstavuje už několik let žádný problém – od krmení, přihrnování, zastýlání a robotického dojení až po automatické řízení klimatu ve stájích. Můj osobní poznatek je, že na menších farmách k velké úspoře lidských zdrojů sice nedošlo, ale neuvěřitelně se zvýšila efektivita jejich chodu. V loňském roce jsme vstoupili na trh s řešením pro středně velké a velké farmy. Nabízíme nejen největší autonomní krmné roboty vybavené nejnovějšími technologiemi, ale také robotické dojírny Meridian, kde k podojení tisícihlavého stáda stačí dozor jediného člověka. Letos dobíhají poslední testy na dojicích robotech pro dojírny typu Side by Side, které je možné instalovat i do starších dojíren. Zároveň připravujeme pokročilé řešení určené pro snižování uhlíkové stopy, kdy budeme schopni snížit podíl emisí organického dusíku až o 80 procent, a zároveň také výrazně zmenšit podíl emisí čpavku a metanu.
Je v současné době možné zcela automatizovat provoz farmy?
Ano, dnes je možné plně automatizovat provoz téměř jakékoliv farmy, a to velmi efektivně.
Existuje taková plně automatizovaná farma i u nás v ČR?
V Česku je takových farem již několik. My se například můžeme pochlubit automatizovanou farmou v Lišicích u Přeštic, v západních Čechách, a v současné době pracujeme na zprovoznění několika dalších podobných provozů.
Článek vznikl ve spolupráci se skupinou Milkservis. Text nevyjadřuje názor redakce.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Zemědělství a lesnictví.
