Není na škodu nechat prověřit intuitivní předpoklad exaktními údaji. Například proto, že data občas ukážou, že situace je ještě mnohem horší, než člověk očekává. A že to, s čím jsme se tak nějak smířili a naučili se s tím žít, nás ve skutečnosti vysává nad únosnou míru. A pokud s tím něco nezačneme dělat, má to potenciál rozložit hospodaření s veřejnými zdroji, důvěru ve stát i společnost jako takovou.

Řeč je o systému dotací v Česku. Víme, že se u nás často dotují nesmysly. Víme, že tam, kde dotace dávají jakžtakž smysl, jsou zoufale neefektivní. Víme i o tom, že se z dotací v obou případech často krade. Nebo to aspoň tušíme.

Ale když si přečteme aktuální výroční zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu, která se mimo jiné dotacemi v Česku zabývá, zjišťujeme, že je to mnohem horší. Že rozsah, závažnost a komplexnost problému jsou takové, že by je jako alarmující mohl nazvat pouze zarytý flegmatik. Pozdě bylo předevčírem. Dotační ekonomika nepozorovaně dospěla v Česku do takové úrovně, že začíná požírat ekonomiku reálnou, ze které prostředky na dotace pocházejí.

Zbývá vám ještě 80 % článku

Co se dočtete dál

  • 2. Dotace se často používají nesmyslně:
  • Proč státní instituce dotují bezdůvodně ústavy, které nemají žádné výsledky?
  • Proč například dotace na vyrovnání platových rozdílů mezi muži a ženami nefungují?
  • Jak je možné, že si firmy typu Agrofert na dotacích postavily celý byznys?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.