Česko dusí jedna věc, na které se většina shodne, že je skvělá. A ano, jde o prachy

Není na škodu nechat prověřit intuitivní předpoklad exaktními údaji. Například proto, že data občas ukážou, že situace je ještě mnohem horší, než člověk očekává. A že to, s čím jsme se tak nějak smířili a naučili se s tím žít, nás ve skutečnosti vysává nad únosnou míru. A pokud s tím něco nezačneme dělat, má to potenciál rozložit hospodaření s veřejnými zdroji, důvěru ve stát i společnost jako takovou.

Řeč je o systému dotací v Česku. Víme, že se u nás často dotují nesmysly. Víme, že tam, kde dotace dávají jakžtakž smysl, jsou zoufale neefektivní. Víme i o tom, že se z dotací v obou případech často krade. Nebo to aspoň tušíme.

Ale když si přečteme aktuální výroční zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu, která se mimo jiné dotacemi v Česku zabývá, zjišťujeme, že je to mnohem horší. Že rozsah, závažnost a komplexnost problému jsou takové, že by je jako alarmující mohl nazvat pouze zarytý flegmatik. Pozdě bylo předevčírem. Dotační ekonomika nepozorovaně dospěla v Česku do takové úrovně, že začíná požírat ekonomiku reálnou, ze které prostředky na dotace pocházejí.