Není na škodu nechat prověřit intuitivní předpoklad exaktními údaji. Například proto, že data občas ukážou, že situace je ještě mnohem horší, než člověk očekává. A že to, s čím jsme se tak nějak smířili a naučili se s tím žít, nás ve skutečnosti vysává nad únosnou míru. A pokud s tím něco nezačneme dělat, má to potenciál rozložit hospodaření s veřejnými zdroji, důvěru ve stát i společnost jako takovou.

Řeč je o systému dotací v Česku. Víme, že se u nás často dotují nesmysly. Víme, že tam, kde dotace dávají jakžtakž smysl, jsou zoufale neefektivní. Víme i o tom, že se z dotací v obou případech často krade. Nebo to aspoň tušíme.

Ale když si přečteme aktuální výroční zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu, která se mimo jiné dotacemi v Česku zabývá, zjišťujeme, že je to mnohem horší. Že rozsah, závažnost a komplexnost problému jsou takové, že by je jako alarmující mohl nazvat pouze zarytý flegmatik. Pozdě bylo předevčírem. Dotační ekonomika nepozorovaně dospěla v Česku do takové úrovně, že začíná požírat ekonomiku reálnou, ze které prostředky na dotace pocházejí.

Zbývá vám ještě 80 % článku

Co se dočtete dál

  • 2. Dotace se často používají nesmyslně:
  • Proč státní instituce dotují bezdůvodně ústavy, které nemají žádné výsledky?
  • Proč například dotace na vyrovnání platových rozdílů mezi muži a ženami nefungují?
  • Jak je možné, že si firmy typu Agrofert na dotacích postavily celý byznys?
Vyberte si přístup na míru Předplatné Hospodářských novin
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
Máte již předplatné? Přihlaste se

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.