I po sto padesáti letech od vzniku jsou pořád tady. Dotvářejí kulisu vesnic či měst, ale teď se nad nimi smráká. Česká železnice bude v příštích letech řešit osud stovek nádražních budov. A klíčová otázka zní: zachovat, nebo zbourat? Většina z nich přitom pochází z 19. století, takže mají i historickou cenu.
Byla to vlastně scéna jako každá jiná – bagr, který nejdřív začne shazovat jeden roh budovy, pak druhý a za pár dnů je místo velkého domu jen hromada cihel, prken a suti. Obrázek, který se naskytl během dubna obyvatelům Chodova na Sokolovsku.
Výpravní budova tam stála 154 let. V tomhle dvanáctitisícovém městečku bydlí většina obyvatel v panelácích, které svírají z několika stran i těch pár starších domů, které tvoří centrum. Nádražní budova z roku 1870 tady byla skoro s jistotou jednou z nejstarších budov ve městě. Správa železnic tvrdí, že o ni radnice nejevila zájem, a tak se rozhodla bourat. Místo klasického dvoupodlažního domu vznikla opodál jen malá budova s pokladnou a symbolickou čekárnou.
Podobný projekt už na západě Čech vloni ukázala Správa železnic i v Aši. Tam šlo k zemi nádraží podstatně novější, z roku 1971. Předchozí budova byla klasická normalizační stavba, takže tady po historické hodnotě nikdo moc netruchlil. I tady místo ní vznikla mnohem menší budova ze směsi cihel a železobetonu.
Ale u staveb s architektonickou hodnotou vzniká dilema: je lepší zachraňovat, nebo bourat a stavět nové? To bude zřejmě ještě dlouho věcí široké společenské debaty. Obojí má své skalní zastánce, ale také odpůrce.
Máme tu nový fenomén doby – otázku, k čemu mají vlastně tyto objekty sloužit.
V Chodově se přidává i ekonomická otázka. Demolice budovy o zastavěné ploše 428 metrů čtverečních plus stavba nové stály 35 milionů. Stará stavba přitom sice nebyla v bůhvíjak vábném stavu, ale byla funkční a bourat se nemusela. Místo ní bude jen odstavná plocha pro autobusy při výlukách. Při podlahové ploše kolem tisíce metrů čtverečních a cenách starších domů v oblasti mohla mít pořád hodnotu kolem deseti milionů.
Lidé už pokladny nepotřebují
„Máme tu nový fenomén doby – otázku, k čemu mají vlastně takové objekty sloužit. Ve velkém se rozjela digitalizace, lidé si kupují jízdenky přes aplikace nebo rovnou ve vlaku. A to zrychluje časy pro příchod k němu,“ říká v rozhovoru pro Hospodářské noviny generální ředitel Správy železnic Jiří Svoboda.
Jenže pokladny tvořily v nádražních budovách vždycky jen malou část. Pár místností měli typicky výpravčí, ale největší část se používala jako kanceláře nebo byty. Nejdřív služební, postupně normálně pronajímané. A o tohle všechno se teď státní firma dobrovolně připravuje.
„Zájem o objekty v lokalitách okresních měst a menších je z pohledu komerčního využití čím dál menší,“ tvrdí Svoboda. Jenže to na některých místech neplatí – a přesto se má bourat.
Kladno: využívaná budova má namále
Ukázkový příklad se dá najít jen kousek od Prahy. Hlavní nádraží v Kladně má od začátku května platný demoliční výměr. I tady má jedna z nejstarších budov ve městě jít k zemi. Přitom se s ní původně počítalo, o všechna povolení žádala Správa železnic s příslibem jejího zachování. Nádražní budova je i na všech projektových vizualizacích.
Pak ale během stavby Správa železnic otočila – kvůli údajným problémům se spodní vodou. Zjednodušeně řečeno, vadil vlhký sklep. Budova je jinak staticky v pořádku a zjevně bez problémů zvládá i situaci, kdy dva metry vedle ní zeje obrovská jáma pro budovaný podchod.
Přitom byla budova do poslední chvíle před nuceným vyklizením využívaná. Dole pokladny dvou dopravců, kteří sem jezdí, vedle nich trafika a nocležna pro vlakové čety, nahoře pronajatých několik kanceláří. Jednu z nich měl v nájmu i Radek Šauer. Muž, který byl na konci 90. let průkopníkem byznysu s pronájmem lokomotiv. Zpráva o definitivním ortelu ho překvapila.
„Než se to vyklízelo, byl jsem se podívat i ve sklepích. Vypadaly celkem zachovale, krásné cihlové klenby. Vlhko tam bylo asi větší, než bývá v jiných sklepích, to ano. Ale rozhodně na mě ta budova nepůsobila, že by byl jakýkoli důvod ji bourat,“ řekl Šauer.
Záleží i na přístupu radnic
V největším městě nejlidnatějšího kraje se z toho stala politická věc: vedení radnice, které je historicky navázané hlavně na místní hokej, demolici v určité fázi začalo podporovat, opozice je naopak proti. Jako třeba Anna Gamanová – opoziční zastupitelka a kromě toho vystudovaná inženýrka architektury. „Když se na to dívám z pozice svojí odbornosti, vytýkají budově naprosto běžné záležitosti. Přitom na ní není ani teď vidět, že by byla poškozená, i když se všude kolem staví. Rozhodně není nutné ji bourat,“ řekla.
Rekonstrukce trati z Prahy do Kladna, vznosně označovaná za rychlodráhu, už v Kladně zlikvidovala malé nádražíčko Ostrovec a k nepoznání promění i zastávku Kladno město. Ale tady šlo spíš o provozní budovy, které neměly podstatnější vliv na fungování města.
Hlavní nádraží je jiné – je to dominanta svého okolí, veškerá blízká zástavba se mu za posledních 150 let podřídila. Teď by podle plánu Správy železnic mělo nádraží zmizet, nahradit by ho měl betonový podchod a u něj něco na způsob hodně prosklené autobusové zastávky.
„Chápu zboření ostatních nádražních budov tady v Kladně, nejsem žádný staromilec. Ale mělo by to být s nějakým citem,“ řekl Šauer. „Původní vizualizace se mi líbily, architekt hezky spojil starou budovu s novým. Je to obrovsky cenný kus historie. Jako Kladeňák se cítím napálený,“ dodal.
Tady Správa železnic po odporu části místních na chvíli ubrala. Budova byla už dřív zavedena v památkovém katalogu a teď je na ministerstvu kultury i návrh na její vyhlášení kulturní památkou. Právě návrh skupiny místních architektů prozatím bourání odložil.
„Čekáme, jak se k tomu podnětu vyjádří ministerstvo, do té doby ji bourat nebudeme,“ odpověděl na dotaz redakce generální ředitel SŽ.
Stáhněte si přílohu v PDF
SŽ poprvé určila hranice zachování
V podobné situaci jsou ale výhledově desítky až stovky dalších nádraží. Doteď se při rekonstrukcích stanic budovy buď opravovaly, nebo přinejhorším nechaly netknuté. Za poslední roky se ale trend změnil. Vsetín, Praha‑Vysočany a řada dalších míst o budovy přišly. Nová vize Správy železnic je taková, že nástupiště propojí s podchodem, jehož ústí přebírá i nejzákladnější funkce nádražní budovy: pokladnu a čekárnu. Když je stavba nová, může to působit hezky. Otázkou je, co bude za několik dekád náročného železničního provozu. Prostory jsou navíc jen velmi omezené.
Šéf Správy železnic nyní v rozhovoru pro Hospodářské noviny poprvé vytyčil mantinely pro podobná rozhodnutí – tedy kdy bourat a kdy zachovat. „Budeme se snažit udělat u všech potenciálních rekonstrukcí studie komerční využitelnosti. Když z ní vyplyne, že výnosy z pronájmů by neutáhly ani režii dané budovy, pak se pojďme bavit o její další budoucnosti. Co s ní dál, komu budovu nabídnout, a když se to neujme, pak teprve postavit něco pro budoucnost,“ uzavřel Svoboda.
Hranice? Podle něj může představovat zaplnění budovy z 20 až 30 procent.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Budoucnost železnice.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
