Česko na investiční křižovatce. Teď se rozhoduje, jak se Fialova vláda zapíše do historie

Premiér Petr Fiala – nebo poradce, který mu připravuje projevy či podklady pro ně – je pečlivý čtenář ekonomických zpráv. Přičemž si logicky vybírá ty, které podporují jeho tezi o návratu dobrých časů. Hodně zdůrazňuje zkrocení inflace, ač to není primárně zásluha jeho vlády, stejně jako předloni a loni nebyla tím, kdo nesl hlavní zodpovědnost za v tomto tisíciletí rekordní růst cen, i když k němu velký deficit státních financí také přispěl.

Předseda pochopitelně chce vidět ekonomickou sklenici alespoň poloplnou, a tak zdůrazňuje, že domácnosti začaly po inflací vynuceném škudlení zase více utrácet, že konečně rostou reálné mzdy a že oživuje výstavba bytů. Do projevu dokonce zařadil – nejspíš proto, že ho přednesl na konferenci Česko na křižovatce 2, které se účastnili především podnikatelé a manažeři soukromých podniků – i tak pomíjivou statistiku, jako je růst zakázek za jeden jarní měsíc. Z toho všeho Fialovi vyšlo, že loni, kdy opakovaně mluvil o roku 2024 jako o roku naděje, nebyl mimo realitu. Optimismus mu vydržel i pro bezprostřední budoucnost, pro příští rok, v jehož druhé polovině se ukáže, jak voliči vládnutí jím vedené koalice zhodnotí.

Skutečný odkaz Fialovy vlády však není závislý na aktuálním „ekonomickém počasí“, ač to samozřejmě náladu voličů hodně ovlivňuje, ale na tom, zda se jí povede nastartovat změny umožňující provádět rychle největší investice, jaké Česko potřebuje. Jde o biliony korun, z nichž velkou část musí dodat soukromý sektor. Už proto, že jinak by příliš narostl státní dluh.