Očima důstojníka: mobilizace, strach a loučení v úvodu první světové války

Před 110 lety zažehl atentát na rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este požár první světové války. V létě roku 1914 byl do zbraně povolán i geodet a kartograf Ing. František Mandys. Ve svých dosud nepublikovaných deníkových záznamech poutavě zachytil realitu prvních týdnů po rakousko-uherské mobilizaci – přesuny vojsk, potíže se zásobováním, ale i nejistotu a strach, které počátek války provázely. Jeho zápisky mohou působit jako ozvěna starých časů – ale také mít až tísnivě aktuální souvislosti.

„Na všech tvářích bylo pozorovati rozčílení. Kdo neprožil – neuvěří, jakou ohromnou moc na nervy má to jediné slovíčko: mobilisace,“ poznamenal si František Mandys 26. července 1914. V neděli časně ráno pospíchal nezvykle živými ulicemi na hejtmanství v Českém Brodě. Pracoval tam jako okresní „geometr“, tentokrát jej ale zapojili do šíření mobilizačních vyhlášek. Vůbec ho přitom nenapadlo, že by se jej mohly týkat. Ve svých 36 letech se považoval za „starého kozáka“ a myslel si, že válku přečká „jen jako napůl civilista a napůl voják v některé garnisoně (vojenská posádka – pozn. red.), až vojsko odejde do pole“.