Hráze, nebo přírodní opatření? S povodněmi nám pomůže obojí, říkají odborníci

Ničivé povodně v Česku opět otevřely debatu o potřebě výstavby nových vodních nádrží a přehrad. Zatímco jedni volají po jejich dalším budování, jiní upozorňují na to, že je lepším řešením dát víc prostoru přírodě. Nechat řeky klikatit se volně krajinou a dopřát jim prostor pro rozlévání se. Takový přístup vede k lepšímu zadržování vody v krajině i zmírňování povodní. Navrácení velké části řek přírodě požaduje i letos přijaté evropské Nařízení o obnově přírody. Za cíl má obnovit 25 tisíc kilometrů toků jako volně tekoucích řek. „I díky tomuto nařízení bychom v Česku do roku 2030 měli zpřírodnit několik stovek kilometrů dříve nevhodně zregulovaných toků,“ říká František Pelc, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Například v případě zatopeného Krnova a Opavy ale Povodí Otavy i ministerstvo zemědělství upozorňují, že kdyby na horním toku řeky Opavy byla vodní nádrž, nemusela se tato dvě města ani evakuovat. Konkrétně jde o Vodní nádrž Nové Heřminovy, jejíž výstavbu vláda schválila už v roce 2008, dodnes ale nestojí. Nesouhlasí s ní obec, kterou by částečně zaplavila, a ochránci přírody. Každá přehrada je totiž významnou překážkou na řece pro pohyb vodních organismů, jako jsou například ryby.

Proti vodním organismům jsou ale na miskách vah lidský majetek a životy. Proto vodohospodáři upozorňují, že někde to bez přehrad nejde. Příkladem mají být právě Nové Heřminovy. „Pokud by dnes přehrada stála, Krnov i Opava by byly ochráněny, škody by nebyly takové, jaké jsou teď,“ uvedl ministr zemědělství Marek Výborný (KDU‑ČSL). Od roku 2023 má přehrada územní rozhodnutí, kvůli jeho napadnutí účastníky řízení je ale zahájení výstavby stále komplikované. Ministr proto nyní na všechny apeloval, aby přestali výstavbě bránit. Pak by se mohlo začít stavět v roce 2027.

Podle Hnutí DUHA ale tato ekologická organizace výstavbu přehrady neoddálila ani o den. „Naprostou většinu času spotřebovala protahující se příprava projektu a složité výkupy pozemků,“ upozorňuje organizace. Jako řešení navrhuje místo jedné masivní nádrže Nové Heřminovy stavbu takzvané odsazené hráze v Branticích, Zátoru a v Krnově.

Hnutí dodává, že ve dvacátém století Česko ztratilo napřímením českých řek a potoků 160 tisíc kilometrů jejich délky. To se pak projevuje i při povodních.

Vodní nádrž Nové Heřminovy je navržena ke zmírnění stoleté vody na vodu pětiletou. Tato povodeň podle Povodí Odry prokázala, že technická opatření, jako jsou přehrady, fungují. „Jasně se ukazuje, že přírodě blízká opatření a drobná doprovodná opatření v povodí nemohou podstatně přispět ke zvládání extrémních povodňových situací. Jejich efekt je do desetileté povodně,“ tvrdí generální ředitel státního podniku Povodí Odry Jiří Tkáč.

Nádrže upustily vodu včas

Podle řady odborníků vodohospodáři obecně s přehradami při letošních povodních odvedli dobrou práci. Včas v nádržích vytvořili dostatečnou volnou kapacitu. V minulosti tomu tak vždy nebylo. Podle hydrologa Tomáše Hrdinky z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka jim to umožnila nejen skvělá a jasná předpověď meteorologů, díky které nebylo pochyb o tom, že extrémní deště přijdou, ale také konec vegetační sezony.

„Teď už naše hospodářství nepotřebuje tolik vody z vodních nádrží jako v teplé části roku. Nehrozí delší období sucha, kdy by byla potřeba voda pro závlahy, energetické účely a dostatečné ředění odpadních vod. Vodohospodáři si tak mohli dovolit upustit víc vody z nádrží,“ vysvětluje Hrdinka.

Evropa vysází tři miliardy stromů a obnoví tisíce kilometrů řek. Státy EU schválily těžce vyjednané nařízení

19. 6. 2024 ▪ 6 min. čtení

Od roku 2011 je v Česku hájeno na 65 míst určených pro výstavbu vodních nádrží. Většina byla vyčleněna již v době socialismu. Ještě začátkem 90. let obsahoval seznam těchto chráněných míst 486 lokalit, naprostá většina z nich ale potom byla zavržena kvůli nešetrnosti k životnímu prostředí. A právě Nové Heřminovy jsou lokalitou, která má na výstavbu přehrady největší šanci a je jí nejblíž.

Podle Hrdinky je vhodné o výstavbě vodních nádrží ve střednědobém horizontu uvažovat. Podotýká ovšem, že je ideální kombinovat je s dalšími opatřeními ve volné krajině. „Pokud bychom měli všude jen přehrady, z ekologického hlediska by to bylo špatně,“ říká Hrdinka. Připomíná, že povodně vždycky byly přirozenou součástí krajiny, byť nyní jsou změnou klimatu zesilovány. „Během povodně se nejen vyčistí stávající koryto řeky od sedimentů, které tam nechceme, ale voda se také dostane do niv, jež jsou pak velmi úrodné,“ uvádí Hrdinka.

Pomohly lužní lesy

František Pelc připomíná, že například v roce 1997 hrály na Moravě významnou pozitivní roli lužní lesy a niva v chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví. „Povodňová vlna ohrožující Olomouc tehdy byla zpomalena a rozložena v čase a objem zde zachycené vody, přibližně 60 milionů m3, byl srovnatelný s objemem tehdejšího zádržného prostoru všech vodních nádrží v celém povodí Moravy,“ uvádí Pelc. Podobné zkušenosti podle něj byly i v roce 2002 například v chráněné krajinné oblasti Třeboňsko. „Tam, kde řeky mají aspoň zčásti přírodě blízký charakter a mohou se rozlévat do okolí, sytit vodou nivu, slepá ramena a mokřady, je to významný přínos pro ekologický stav krajiny a zlepšení její kondice z hlediska vodního režimu,“ podotýká.

Podle Vojtěcha Bílého, mluvčího ministerstva zemědělství, je v Česku velmi obtížné dát řekám dostatek prostoru pro to, aby se mohly rozlévat do niv. „Naše krajina je často hustě zastavěná a okolí nynějších koryt vodních toků je využité. Změny koryt by velmi často znamenaly zásah do současných aktivních majetkových práv třetích osob a případná majetkoprávní vyrovnání by byla velmi složitá a jednalo by se o běh na dlouhou trať,“ uvádí Bílý.

Navíc, nic není všespásné, zejména v době klimatické změny, která s sebou podle vědců nese i extrémní projevy počasí. Budeme se s nimi setkávat častěji a ve větší intenzitě. Běžnější budou dlouhá období sucha, která vystřídají krátká období silných dešťů. Voda z nich pak rychle steče po vyschlé půdě a zaplní koryta potoků a řek. Navíc s sebou vezme i velkou část půdy z polí.

„Když máme padesát horkých dní a ty nám pak vystřídá vlna extrémních bouřek, tak to způsobí erozi. To jsme tu dříve nemívali, byli jsme zvyklí na rovnoměrný déšť, při kterém byla eroze mnohem menší nebo vůbec nevznikala,“ říká Jan Vopravil z oddělení pedologie a ochrany půdy z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy.

Při opravdu silných deštích, jakými si teď prošlo Česko, jsou povodně nevyhnutelné. Lze je jen zbrzdit a zmírnit. „Při tak extrémních srážkách nezabrání povodním ani zdravější krajina, ani větší prostor pro řeky a ani přehrady. Každý z těchto faktorů je ale může o něco zmenšit, a proto to také děláme,“ podotýká Vojtěch Kotecký z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy.

Obnova Bečvy jako vzor

Jako zastánce ochrany životního prostředí by ale Kotecký už nejraději přehrady jako možnost protipovodňových opatření vynechal. Podle něj jsou jiná technická řešení, která nevytváří tak velký zásah do krajiny jako přehrady. Za vzorový příklad dává například nedávno podepsané memorandum o obnově řeky Bečvy, které počítá jak se zpřírodněním části tohoto toku, tak protipovodňovým opatřením, konkrétně vodním dílem Skalička.

„V tomto konkrétním případě se připravuje projekt boční suché nádrže Skalička, který případné budoucí povodňové průtoky výrazně sníží a zamezí tak vzniku obrovských škod na majetku obyvatel a obcí v údolní nivě,“ uvádí ministr Výborný.

Podle Pelce je toto memorandum průlomové, protože v něm nachází společnou řeč ochránci přírody a správci povodí, což bývá někdy složité.

Budoucnost vody a vodárenství

Stáhněte si přílohu v PDF

Ke zpřírodnění Bečvy pomohly i povodně, a to ty v roce 1997. Tehdy došlo k poškození velké části zpevněných břehů a povodí se rozhodlo, že už je nebude obnovovat. Byl to impulz pro významnější změny a zpřírodnění alespoň části řeky.

Budování vodních nádrží je problematické nejen z pohledu životního prostředí, ale také jde o nejdražší možné opatření, proto se budeme v Česku stále častěji setkávat spíš se suchými nádržemi, takzvanými suchými poldry. Zpravidla jde o území uzavřené přirozenými bariérami a dostavěnými zemními valy, které se zalije vodou jen v případě povodní. Na řece kvůli tomu nevzniká žádná nepřekonatelná překážka a mimo povodňové stavy si tak může dál nerušeně žít.

Takový poldr je například v Žichlínku na Moravské Sázavě. Od roku 2008 se tam rozkládá na ploše 166 hektarů. Před jeho výstavbou tam byla jenom pole, krajina poznamenaná intenzivní zemědělskou produkcí, melioracemi, řeka uměle napřímená. To se stavbou poldru změnilo. Teď tam Moravská Sázava opět meandruje, tvoří jezírka, tůně, mokřady, které lákají řadu chráněných živočichů, zejména ptáků. V případě povodní prý pojme asi šest milionů metrů krychlových vody. Je to dost? Jak kde. „Například nyní před povodněmi Povodí Vltavy vytvořilo v Orlíku a na Lipně retenční prostor asi 300 milionů kubíků,“ říká Hrdinka.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Budoucnost vody a vodárenství.