AI versus štětec. Svět umění ovlivní umělá inteligence, mají se umělci bát?

V srpnu 2022 vzbudil v Coloradu pořádný rozruch herní návrhář Jason Allen. Soutěž výtvarného umění vyhrál s obrazem Théâtre D’opéra Spatial. Porota ovšem nevěděla, že jej namalovala umělá inteligence. Allen pouze desítky hodin pracoval na zadání v programu Midjourney. Nástroje jako DALL‑E či Midjourney umožňují vytvářet složitá díla pouhým zadáním několika slov do textového pole. Ačkoli Jason Allen vyhrál v kategorii digitální umění, a tedy pravidla soutěže neporušil, nabízí se otázka, co udělá s trhem umění AI, která bude tvořit díla k nerozeznání od těch „lidských“.

„Domnívám se, že to působí jako problém jen v kontextu pár velmi izolovaných případů, ve skutečnosti bych to za problém vůbec nepovažovala. Samotné dílo vytvořené umělou inteligencí překračuje na první pohled hranici kýče a nejeví žádné známky reálného přínosu umělecké tvorbě. To jsou ostatně dva parametry, se kterými má AI problém prakticky vždy. Umění si nelze plést s dekorací – má obohacovat, rozšiřovat obzory, hledat nové úhly pohledu, komentovat i kritizovat a v neposlední řadě má být autentické. To od umělé inteligence očekávat nelze,“ říká Valérie Horváth z Art Servisu J&T Banky.

Trh s uměním se AI podle jejího názoru nenechá zmást. Sběratelé se o díla, která kupují, zajímají. S žijícími umělci se rádi setkávají a nezřídka vznikají letitá přátelství. „Utajená práce s AI by taková zůstala maximálně do první návštěvy ateliéru. Myslím, že by to byl velmi krátkozraký pokus, a právě proto AI v tomto ohledu jako hrozbu vůbec nevnímám,“ dodává Horváth.

AI jako cenný pomocník

Oslovení odborníci se shodují, že ve světě umění existuje celá řada odvětví, která najdou pro umělou inteligenci vhodné využití. AI může mít ohromný přínos pro sběratele, od pomoci při dohledávání údajů o konkrétním díle přes predikce tržních cen až po určení pravosti děl.

„Za zmínku stojí také nedávné využití AI v rámci restaurátorského projektu Rembrandtovy Noční hlídky, kdy umělá inteligence na základě dobových kopií tohoto slavného obrazu a Rembrandtova rukopisu dokázala domalovat chybějící části obrazu,“ říká Valérie Horváth.

Co se týče umělecké tvorby samotné, je expertka z Art Servisu J&T Banky skeptičtější. „AI jakožto novou technologii zcela jistě rádo a skvěle využije novomediální umění, stejně jako dosud pracovalo se vším od videa přes zvláštní filmové efekty či NFT až po všechny možnosti, které naskýtá dnešní internet,“ uvádí a dodává: „Dovedu si představit, že pro některé autory či autorky bude AI skvělým pomocníkem pro nějaký obohacující společenský komentář, což je ostatně jedna z naprosto zásadních rolí umění dnešní doby.“ Využití v podobě namalování obrazu na základě vhodně definovaného promptu ale podle ní nemá šanci obstát jako kvalitní umění.

Jiné by to podle ní mohlo být v oblasti grafického designu a ilustrace, kde se nekladou takové nároky na autenticitu. Přesto ale věří, že i v tomto případě převáží lidskost.

AI pozná falza

Umělá inteligence může být cenným nástrojem pro ověřování pravosti děl. Ve Švýcarsku vyvinuli technologii, jež za její pomoci ověřuje pravost obrazů starých mistrů. Technologie od švýcarské společnosti Art Recognition analyzovala už více než 500 uměleckých děl po celém světě. V loňském roce společnost zabývající se umělou inteligencí tvrdila, že její software identifikoval s 96procentní pravděpodobností, že dříve neznámý obraz pochází od italského umělce Raphaela, což by zvýšilo hodnotu díla na stovky milionů dolarů.

Pro trénování umělé inteligence se používají dva odlišné soubory dat. První se skládá z fotografií všech známých a ověřených děl umělce, druhý obsahuje negativní příklady, díla od umělcových studentů, spolupracovníků, obdivovatelů, ale také známé padělky nebo moderní napodobeniny včetně děl vytvořených umělou inteligencí v umělcově stylu.

Nástroje jako DALL‑E či Midjourney umožňují vytvářet složitá díla pouhým zadáním několika slov do textového pole.

Foto: Shutterstock

„Tyto kontrastní příklady pomáhají AI rozlišovat mezi autentickými díly a napodobeninami,“ vysvětluje Carina Popovici, generální ředitelka Art Recognition.

Bez umělé inteligence se pravost díla ověřuje složitou umělecko‑historickou analýzou, prací s prameny v archivech a v některých případech i chemicko‑technologickou analýzou. Pravděpodobně AI tento složitý a odborně náročný proces v nejbližší době nenahradí, může ale představovat další důležitý díl skládačky.

Zájem o ověřování umění na základě umělé inteligence nicméně podle Cariny Popovici roste, a to zejména mezi soukromými sběrateli, obchodníky s uměním, galeriemi a aukčními domy. „Naši klienti hledají autentizaci z různých důvodů, jako je usnadnění prodeje a nákupu, řešení protichůdných znaleckých posudků nebo jednoduše z osobního zájmu,“ uvádí.

Firma Art Recognition s vývojem technologie začala v roce 2019 s cílem vytvořit bezpečnější a transparentnější trh s uměním. „Jednou z našich největších výzev je dostupnost komplexních dat, zejména pro umělce s omezeným počtem děl, jako je Vermeer. Neustále pracujeme na rozšiřování našich datových sad a zlepšování schopnosti AI rozlišovat mezi autentickými díly a padělky generovanými AI. Příští aktualizace se zaměří na další zdokonalování těchto schopností a zajistí, že budeme mít náskok před novým technologickým vývojem ve světě umění,“ říká Popovici.

Využití najde v historických vědách

S umělou inteligencí pracují už i v Ústavu dějin umění Akademie věd ČR. Kromě jednorázového využívání AI při zodpovídání dotazů je nejvýraznějším příkladem projekt s názvem Matrix fotomechanických reprodukcí: dějiny vzdáleného přístupu k umění, který se zabývá reprodukováním výtvarného umění v časopisech, jež vycházely v Evropě v první polovině 20. století.

„Jelikož projekt pracuje s obrovským množstvím vizuálních dat, která je třeba analyzovat, jsou v jeho rámci vyvíjeny a zdokonalovány speciální AI nástroje pro rozpoznávání vizuálních informací, v tomto případě fotomechanických reprodukcí uměleckých děl a jejich popisek,“ říká Tomáš Winter, ředitel Ústavu dějin umění Akademie věd ČR.

Podle jeho názoru AI představuje nástroj, který bude v budoucnu používán pravděpodobně stále častěji, a to zejména v projektech, které budou analyzovat velká množství dat. „Osobně vidím budoucnost v historických vědách například ve schopnosti AI přečíst rukopis, který je často na první pohled velmi nečitelný a jehož přepis zabere množství času,“ uvádí Winter.

Obrazy vytvořené AI budou fungovat ale spíše jako běžné bytové dekorace, protože se zkrátka budou lidem líbit a jejich obsah je bude oslovovat. „Nicméně zásadní rozdíl mezi AI a člověkem vidím v tom, že tvorba je pro většinu skutečných umělců, ať už je realizována jakýmikoli způsoby, nutnou potřebou, drogou, bez které nemohou žít. Impulzem k tvorbě není zmáčknutí tlačítka, ale žitá autentická zkušenost, která se v uměleckých dílech odráží. Neumím vlastně vůbec říci, o jakém typu tvorby hovoříme u AI, nicméně její kořeny jsou určitě jiné než u živých autorů. Nemyslím, že by AI někdy vytlačila umění vytvářené člověkem,“ je přesvědčený.

AI se hodí i pro galerie

S umělou inteligencí budou stále více pracovat také galerie. Například v Galerii Kodl plánují implementaci AI pro automatické vytváření katalogů uměleckých děl i analýzu cenových trendů. „AI by mohla výrazně urychlit vyhledávání informací, predikci tržních hodnot a personalizaci nabídek pro klienty. Také by mohla pomoci s cíleným marketingem a optimalizací aukcí, což by celkově zefektivnilo naši práci a zvýšilo její přesnost,“ říká Matyáš Kodl z Galerie Kodl.

Galerie v loňském roce získala český aukční rekord (letos byl překonán – pozn. red.), když Kubištův Staropražský motiv vydražila téměř za 124 milionů korun. Poprvé se tak při tuzemské aukci výtvarného umění na sále překonala stamilionová hodnota. Mohlo by takovéto částky někdy dosáhnout dílo vytvořené umělou inteligencí?

„V této otázce činíme vlastně několik významných předpokladů. Především je vždy velmi obtížné odhadovat trh a ten umělecký není výjimkou. Ještě ani ne před dvaceti lety by byla spíš fantasmagorie tvrdit, že se české obrazy budou prodávat v aukcích za desítky milionů korun, natož pak že některé překonají stamilionovou hranici, což se ovšem nyní děje,“ říká Matyáš Kodl a dodává: „Tím druhým složitým předpokladem je osud digitálního umění, protože díla generovaná AI do této kategorie spadají. Tato doména zažila silný celosvětový nástup zejména během pandemie, poté přišlo určité cenové vystřízlivění. Nicméně můžeme zde udělat paralelu s uměleckou fotografií, která se pozvolna etablovala během několika dekád dvacátého století. Podobný vývoj lze předpokládat i u digitálního umění. V Česku to bude trvat určitě déle než v zahraničí, protože máme všeobecně konzervativnější sběratele než například ve Spojených státech či jihovýchodní Asii.“

Investice do umění

Stáhněte si přílohu v PDF

Ping‑pong mezi AI a autorem

Ivan Dlabač, vedoucí Ateliéru průmyslového designu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, vidí AI spíše jako nástroj pro inspiraci a experimentování než pro generování finálních řešení. A to zvláště v průmyslovém designu, ve kterém jsou důležité technické parametry. „Je to nový nástroj, který může posunout studenta nebo tvůrce k nějakému dalšímu cíli,“ říká.

AI se dá využít v různých fázích designérského procesu, od počátečního definování zadání až po finální tvarování. Může to být už při analýze a zkoumání problému nebo při hledání inspirace pro tvar, kombinaci materiálů, proporce a podobně. „V různých fázích se AI dá zadání, které vygeneruje nějaký výsledek. Ten určitým způsobem designéra ovlivní a poté se zase vrací k AI, která generuje další kroky,“ ukazuje Ivan Dlabač, jak může vypadat ping‑pong mezi tvůrcem a různými platformami umělé inteligence.

Z jeho pohledu AI nezrychluje procesy designu, protože „hlava je absolutně nejrychlejší“. „Někdo má svůj potenciál, fantazii, představivost tak velikou, že ho nikdy AI nedožene. A někdo má fantazie míň a potřebuje takovéto pomocníky, kteří ho navedou,“ uvádí s tím, že konečné rozhodnutí stejně dělá designér. Právě on umí usoudit, co je správně a co se bude líbit dál.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Investice do umění.