Od fotky s šekem k účinné pomoci. Dárcovství v Česku prochází efektivní proměnou

Přispět na dobrou věc Češi umí, příběh nemocného dítěte nebo rodiny zasažené náhlou tragédií je vždy přiměje k rychlé pomoci. V džungli dobročinných sbírek a crowdfundingových kampaní se ale může stát, že peníze nebudou využity efektivně, nebo dokonce skončí v rukou podvodníků. Ředitelka Fóra dárců Klára Šplíchalová radí bránit se tomu větší ostražitostí dárců. Špatné zkušenosti by je neměly od dárcovství odradit, ale spíše naučit spolupracovat s důvěryhodnými organizacemi a pomáhat víc systematicky než nárazově.

Kolik peněz letos věnovali lidé, firmy, nadace a fondy na dobročinné účely?

Tento rok to vypadá zatím tak, že dary od firem a soukromých dárců spíše stagnují a více darují nadace a nadační fondy. U těch je mírný meziroční nárůst z 3,71 na 3,77 miliardy.

Co brzdí v dárcovství firmy a jednotlivce?

U firem předpokládáme, že by to mohlo být způsobeno ekonomickou nejistotou, která pokračuje z předchozích let. Charitativní akce bývají to první, co firma škrtne, když potřebuje šetřit. Co se týče fyzických osob jako dárců, tam může za zmíněnou stagnací být určitá devalvace sbírek nebo jejich přetlak. Lidé přestávají některým sbírkám důvěřovat nebo se v jejich množství obtížně orientují. Je to škoda, protože soukromí dárci byli vždy tahouny celého odvětví. A bohužel jsou za tímto poklesem důvěry nepovedené sbírky a podvody, kterých jsme v posledních letech byli svědky. Výsledkem je, že pak lidé více zvažují, jestli nějakou iniciativu podpoří.

Nadační subjekty a jejich financování v Česku

Registrujete v současné době víc podvodných sbírek než v minulosti?

Podvody se objevovaly vždycky a ve všech oborech, ale u dobročinných sbírek je to opravdu kritické, protože to má za následek obrovské narušení důvěry k filantropii jako takové. V poslední době si vybavuji dvě velké falešné sbírky. U jedné šlo o jakýsi nadační fond, který údajně vybíral peníze na podporu Ukrajiny. Lidé, kteří za tím stáli, ale finanční prostředky využívali pro své soukromé účely. U druhého případu se jednalo o skupinu podvodníků, která obvolávala lidi telefonicky a žádala je o peníze. Měli i falešné webové stránky s vymyšlenými příběhy potřebných lidí. Tohle byl vyloženě organizovaný zločin, ale problém je i s dobře míněnými sbírkami, které nejsou odborně zvládnuté. S rozvojem nových technologií se objevuje množství nabídek, jak si založit sbírku na pár kliknutí a v podstatě na cokoli, jenže ne vždy to opravdu dává smysl a ne vždy je to důvěryhodné. S množstvím pochybných sbírek ve veřejném prostoru pochopitelně přibývá i reputačních problémů. Data ze zahraničí nám ukazují, že třeba ve Velké Británii počet příspěvků od individuálních dárců výrazně klesá, a podobný scénář můžeme očekávat i u nás.

Čím se má dárce řídit, aby podvodníkům nenaletěl?

Velmi doporučuji pečlivě ověřovat, kdo za sbírkou stojí. Zda je to důvěryhodná organizace nebo někdo, koho znám. Pokud je organizátor sbírky méně známý, mohu se podívat na jeho webové stránky a najít si tam nejen dojemné příběhy nemocných dětí, ale také výroční a finanční zprávy. Důvěra dárců je křehká věc. Dlouho a obtížně se buduje a pak je snadné ji rychle ztratit.

Žebříčky nadací a fondů TOP 25

Je zárukou spolehlivosti velká dárcovská platforma, nebo i tam se může dárce spálit?

I na známém darovacím portále se mohou stát průšvihy. Jejich správci sice tvrdí, že sbírky ověřují, ale i tam se někdy stane, že třeba není jednoznačně uvedeno, na co budou peníze použité, a vybíraná částka pak uvedenému účelu neodpovídá. To mluvím bohužel o konkrétním případu z poslední doby. Pomohla by větší edukovanost samotných dárců, kteří si tyhle otázky položí dřív, než se do sbírky zapojí.

Letošní rok poznamenala zářijová povodeň na severní Moravě. Byla tato událost z hlediska pomoci zasaženým oblastem jiná než podobné tragédie v minulých letech, nebo už mají naše reakce na živelní pohromy stejný scénář?

Vlna solidarity se v takové situaci vždycky zvedne, ale od letošního jara pozorujeme určité zbrzdění pomoci a to se propsalo i do zářijových povodní. Určitě se to nedá srovnat třeba s tornádem na Moravě, tam byla vlna pomoci mnohem větší. Mohlo v tom hrát roli i to, že letošní povodně nastaly v září, kdy už lidé byli zpátky ve škole a v práci, takže bylo například obtížnější nabídnout dobrovolnickou pomoc. V takových situacích mohou hodně pomoci firmy a teď to také postupně dělají, například zdvojnásobují darované částky svých zaměstnanců.

Historie neziskových organizací v Česku se začala psát po pádu komunismu. Jak dnes hodnotíte její vývoj?

Podobně jako v dalších postkomunistických zemích i u nás nejdřív převládalo přesvědčení, že řadu veřejně prospěšných nebo sociálních otázek by měl řešit stát. Ale postupně jsme si vypěstovali porozumění pro spolupráci státu, neziskového sektoru a společensky odpovědných firem. Je to velmi efektivní propojení, protože každý z těch hráčů má své výhody a nevýhody. Neziskové organizace například vidí v terénu konkrétní potřeby lidí, stát je identifikuje, ale nedokáže tak rychle reagovat nebo nemá dostatek financí a tam je zase prostor pro soukromý sektor, který může přispět svými prostředky. Také nadace si za těch 35 let získaly ve společnosti důvěru a důkazem toho je, že dnes ročně investují do veřejně prospěšných projektů více než čtyři miliardy korun. U firem zase pozoruji posun v tom, že přecházejí ke složitějším a odpovědnějším tématům. Už to není jen takové to rádoby dárcovství, kdy se zástupce firmy někde vyfotí s šekem a zlepší si reputaci. Ale je tam čím dál víc zájem o skutečně efektivní využití darovaných prostředků tam, kde je to nejvíc potřeba.

Jaká by v této oblasti měla být role státu?

Stát je tak silný, jak silná je občanská společnost. Klíčová je podle mě právě jeho spolupráce s veřejně prospěšnými organizacemi a soukromým sektorem, která u nás podle mě stojí na dobrých základech. Je ji ale potřeba do budoucna rozvíjet, spolupracovat na systémových projektech a důležitých změnách.

Je český přístup k filantropii jiný než v ostatních evropských zemích?

Myslím, že nemusíme chodit ani moc daleko, abychom si uvědomili, jak to může být odlišné. Stačí se podívat na Slovensko, kde neziskové organizace bojují o přežití, protože jejich financování je postavené na principu daňových asignací. V rámci daňového přiznání si každý občan nastaví, komu svých pár procent z daně alokuje, takže to vlastně ani nejsou peníze toho poplatníka, ale spíš peníze státu. A organizace už musely několikrát bojovat o udržení těchto asignací, protože Ficova vláda je chtěla v zásadě škrtnout, což by celý neziskový sektor obrovsky ohrozilo. Ale i u nás jsme zažili různá období, kdy vysocí političtí představitelé přímo nebo nepřímo útočili na neziskový sektor. Slovensko by pro nás mělo být odstrašujícím příkladem.

Byznys pomáhá

Stáhněte si přílohu v PDF

Kde bychom se naopak mohli inspirovat?

Když se podíváme třeba do Německa, tak vidíme, že je tam mnohem větší povědomí o dlouhodobém darování a dobrovolné práci. Tyhle formy podpory jsou už u nás také na vzestupu, ale stále máme co zlepšovat. Mladí lidé berou dobrovolnictví jako přirozenou součást svého životopisu a také to požadují od svého zaměstnavatele. Jsou firmy, kde jsou charitativní sbírky a dobrovolnictví považovány za firemní benefity, podobně jako multisportky nebo stravenky. A to je dobře.

Jaká oblast dárcovství je z vašeho pohledu popelkou a zasloužila by si větší pozornost?

Dlouhodobě je to řešení složitých geopolitických problémů nebo vybraná lidskoprávní témata. Například pomoc rodinám vězňů nebo vězňům samotným, aby se po výkonu trestu dokázali integrovat do společnosti. Dárce totiž potřebuje rozumět tomu, na co přispívá a co svým darem změní k lepšímu. A pokud je to příliš komplikované nebo problematické, tak to některé lidi odradí. Mohou mít pochybnosti o tom, zda je taková pomoc vůbec prospěšná, když si ten člověk za svou situaci z jejich pohledu může sám. Jsou ale firmy a nadace, které se právě proto na tato témata zaměřují.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Byznys pomáhá.