Vyučování skončilo, ale studenty kroměřížského Arcibiskupského gymnázia téma zaujalo natolik, že o něm diskutují i po zvonění. Jeden ze studentů ještě na chodbě živě debatuje s učitelem Karlem Gambou a doprovází ho cestou na náš rozhovor. Právě dialog je tím, co Gamba ve školství a ve společnosti hodně postrádá. Z rozhovorů se studenty čerpá inspiraci pro svou učitelskou praxi, kterou považuje za životní povolání.

V kabinetu má rozložené sádrové masky, které si studenti vyrobili v hodině prosociální výchovy. Přemýšleli nad tím, jaká je jejich skutečná tvář a proč ji v různých situacích zakrývají. Gamba takové aktivity rád zapojuje do výuky a přál by si, aby se prosociální výchova vyučovala i na ostatních školách jako samostatný předmět.

 | Předplatné HN+ je zcela bez reklam.
 | Předplatné HN+ je zcela bez reklam.

Mluví klidně, dívá se lidem do očí a má v nich jiskru, ať už popisuje své didaktické postupy, nebo uvažuje nad potenciálem mladé generace. „Nejsou to žádné sněhové vločky,“ říká o mladých lidech, kteří ho před rokem nominovali do soutěže, kde získal titul nejinspirativnějšího učitele v Česku.

Těsně před koncem minulého roku vláda schválila revizi Rámcových vzdělávacích programů. Změny se sice týkají pouze základních škol, ale přesto se zeptám: Vydává se reforma českého školství správným směrem?

To opravdu nevím. Je kolem toho spousta kontroverzí a napjatých debat. Myslím si, že je důležité vzdělávací programy průběžně revidovat, aby odpovídaly výzvám dnešní společnosti. Zároveň však musejí být dokumenty živé a reagovat na rychlý vývoj společnosti.

Mají vůbec dokumenty jako Rámcové vzdělávací programy šanci udávat českému vzdělávacímu systému směr, když se vše kolem tak rychle mění?

Rád bych řekl, že ano. Ale záleží na tom, jak budeme otevření ke změně my sami. V jednom vtipu se trefně říká, že nejhůř se vzdělávají doktoři, faráři a učitelé. Protože si myslí, že vědí, jak mají věci být. A tam se obávám, že je samotný problém.

Vždyť jste mi hned na první otázku odpověděl slovem nevím…

Přesně tak a jsem přesvědčený, že je důležité to přiznat. Učitelé si občas myslí, že musí mít na všechno názor. Ale nemusí. Někdy se mi zdá, že v našem povolání schází právě pokora. Školství se mění pomalu, protože málo lidí je ochotno měnit své myšlení a postoje.

Co pomáhá měnit myšlení a postoje vám?

Moji studenti. Snažím se být zticha a naslouchat jim, protože generace, kterou teď učíme, bude v životě postavena před úplně jiné výzvy, než jaké dnes řešíme my. Musíme je učit pro budoucnost, ne pro současnost.

Jaké kompetence jsou dnes pro učitele nejpotřebnější? A získá je na pedagogické fakultě nebo v učitelských rekvalifikačních programech?

Já jsem si základní pedagogiku osvojil u salesiánů v Českých Budějovicích, kde jsem pracoval s dětmi z ulice a také jako dobrovolník v Bulharsku mezi Romy. To mě naučilo přemýšlet jinak. Ne v šablonách, ale tak, že mám před sebou skupinu osobností, ke kterým si musím najít cestu. Zjistil jsem, že ta cesta vede skrze dialog a že je to cesta ke každému člověku, ať už jste mezi dětmi ve vyloučené lokalitě, nebo učíte na elitní škole.

Nemůžu úplně hodnotit, jak na tohle dnes připravují pedagogické fakulty. Ale domnívám se, že by měly přijímat ke studiu především ty, kdo mají pro učitelství osobnostní předpoklady.

Takže je to otázka osobnosti?

Nejenom. Ale z velké části tam osobnost člověka hraje roli. Člověk se učitelství může naučit jako řemeslo, ale nevím, jestli mu to bude dávat smysl, jestli ho to bude naplňovat a posouvat dál. Hrozí, že pak sklouzne k tomu, že si odučí svých pár hodin v úvazku a jde domů. Takže otázka je, jestli ho samotné řemeslo dovede k tomu, aby tomuto povolání dával něco navíc.

Kdy jste zjistil, že tohle povolání bude naplňovat vás?

Já jsem s tím vlastně dlouho bojoval. Ale vzpomínám si na jednoho inspektora, který byl před časem na mojí hodině, a když ji pak hodnotil, řekl mi: „Víte, někdo se učitelem stane na základě vzdělání a někdo se učitelem narodí. A vy jste se jím narodil.“ Tahle věta mě hodně posunula dopředu a povzbudila mě, že jsem snad na správné cestě.

V jednom rozhovoru jste zmiňoval ředitele, který vám zase řekl, že nikdy nebudete dobrým učitelem. To je zajímavý rozdíl, protože takové věty mohou člověka ovlivnit na celý život. I vaše studenty můžete podobným hodnocením nasměrovat, nebo je naopak odradit.

To mohu. Ale já jim také říkám, ať si dobře vyberou školu, kterou budou studovat. Ať klidně odejdou z gymplu, když necítí, že je to jejich cesta. Ať jdou třeba dělat řemeslo. Ale hlavně ať přemýšlí o tom, co chtějí dělat.

Máme i dost studentů, kteří u nás odmaturovali a pak šli na učňák. A byla to pro ně dobrá volba, ať už zjistili, že se chtějí živit manuální prací, nebo si to jen vyzkoušeli a došlo jim, že to není pro ně.

Karel Gamba

pedagog, Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži

Karel Gamba, pedagog, Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži
Foto: Tomáš Škoda

První pedagogické zkušenosti získal v Salesiánském středisku mládeže v Českých Budějovicích, kde se věnoval práci s dětmi z vyloučených lokalit.

Jako učitel působil na Stojanově gymnáziu na Velehradě a na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, nyní pracuje na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, kde učí základy společenských věd, mediální a prosociální výchovu.

V roce 2024 obdržel cenu Global Teacher Prize Czech Republic, která je oficiální národní variantou prestižního mezinárodního ocenění inspirativních učitelů.

Do jaké míry mají na tohle rozhodnutí vliv rodiče?

Hodně záleží na tom, z jakého zázemí dítě pochází. Někde rodiče vybírají školu pragmaticky a chtějí, aby dítě studovalo obor, který ho bude dobře živit. A pak jsou rodiče, kteří přemýšlejí nad nadáním svého dítěte a podporují ho v tom, na co má talent. Těší mě, že teď vyrůstá generace rodičů, která uvažuje tímto způsobem a vybírá dítěti školu podle jeho nadání. Protože když má člověk na něco nadání a baví ho to, tak je v tom dobrý a dokáže se tím i uživit.

Co byste řekl o nastupující generaci dětí?

Hrozně jí držím palce. Predikce z australských a tureckých studií o generaci alfa říkají, že to jsou lidé, kteří si budou vybírat práci podle toho, co jim dává smysl. Dělají to už i někteří mladší zástupci generace Z. Peníze pro ně nejsou tím nejdůležitějším, oni chtějí žít život. Klidně odejdou z vysoké školy, když jim nedává smysl. My na to teď možná nadáváme, protože to vnáší do naší společnosti nestabilitu, ale já myslím, že je to super. Když mladý člověk pochopí, v čem je dobrý, a dokáže to rozvíjet, tak je podle mě na té nejlepší cestě.

Kdo je pro dnešní mladé lidi autoritou?

V mnoha ohledech jsou to influenceři. Lidé, kteří jsou aktivní ve virtuálním prostoru. Ale mnohdy jsou pro ně autoritou i jejich rodiče, od kterých přejímají vzorce chování. A potom si myslím, že je autoritou i učitel. Ten může mladého člověka hodně ovlivnit, může ho pro něco nadchnout nebo mu nějaký obor úplně znechutit.

Musí být učitel oblíbený, aby měl na studenty vliv?

Nemusí. Podstatnější je, aby byl zapálený pro to, co dělá. Musí ho to bavit. Není nic horšího, než mít před sebou učitele, kterého učení nebaví. Takový učitel nemá žákům co předat.

Vy učíte mediální výchovu. Co se v ní studenti naučí?

Mediální výchova je velmi důležitý předmět, který ale bohužel není moc sjednocený. My se v mediální výchově zaměřujeme na tři oblasti. První z nich je virtuální prostor, což zahrnuje sociální sítě a umělou inteligenci. Druhou oblastí je praktická tvorba mediálních obsahů, kde se učíme třeba základy fotografie, filmování nebo zpracování zvukových záznamů. A třetím tématem je práce s fakty ve veřejném prostoru.

Cílem je naučit se filtrovat a ověřovat informace, což je v dnešní době nesmírně těžké. Chceme, aby se mladí lidé naučili nad informacemi přemýšlet a nebrat všechno na první dobrou.

Jak v mediální výchově stíháte trendy a rychlý technologický vývoj?

Sám se o to zajímám a snažím se novinky zkoušet. Teď se mi třeba moc líbí nová síť Bluesky. Zatím není moc rozšířená, ale podle mě je skvělá, protože nepracuje tolik s algoritmy, které mají uživatele k něčemu vést. Je debatní a to je mi blízké.

Nebojíte se, že vás v oblasti nových technologií vaši studenti předběhnou?

Oni nejsou tak napřed, jak se říká. To je trochu mýtus. Mají třeba profil na TikToku, ale to neznamená, že umí využívat všechny možnosti, které jim digitální nástroje nabízí. Jdou v mnoha věcech po povrchu. Spousta mladých lidí neumí efektivně používat ani svůj mobilní telefon. K tomu, abych se svými studenty držel krok, musím technologie znát minimálně na jejich úrovni, což ale není zas tak těžké.

Karel Gamba vnímá třídu jako kmen, kde má každý svou roli. Zážitkovými aktivitami dává žákům prostor porozumět sobě i vztahům ve třídě.
Karel Gamba vnímá třídu jako kmen, kde má každý svou roli. Zážitkovými aktivitami dává žákům prostor porozumět sobě i vztahům ve třídě. „Učím ale i frontálně,“ odpovídá na otázku, zda musí moderní výuka nutně probíhat mimo lavice.
Foto: Kateřina Lánská

Mediální výchova patří k oborům, o kterých už se mnoho let říká, že by se měly víc učit, i když málokdo ví jak. Dalším podobným tématem je finanční gramotnost. Co ve školních osnovách nejvíc chybí vám?

Mediální výchova a finanční gramotnost jsou klíčové a já bych přidal ještě prosociální výchovu.

Co si mám pod tím představit?

Třemi slovy bych to popsal takto: Jak být člověkem. Lidé by se měli víc učit zodpovědnosti a solidaritě. Patří k tomu i sebepoznání a komunikační dovednosti. Schopnost vážit si sám sebe, což je hrozně důležitá věc, protože kdo si váží sám sebe, ten je mnohem hůř manipulovatelný.

Jak takové věci učíte?

Dám například studentům za úkol, aby každý sám za sebe nakreslil nebo nějak ztvárnil strom, který ho symbolizuje. Kořeny mají představovat jeho vztah k rodině, kmen jeho aktuální situaci a koruna to, k čemu směřuje. Pak o výtvorech diskutujeme a vyplouvají na povrch neuvěřitelné věci. Žáci objevují sami sebe a to je ta prosociálka v praxi.

V jiné aktivitě píšeme takzvanou Knihu života. Tam je zadáním navrhnout, co bych si přál, aby se po mé smrti o mně napsalo v knize. Každý to sepíše a pak svou knihu sdílí ve dvojici s někým, kdo je mu ve třídě blízký, a ten nakonec představí celému kolektivu svého spolužáka. Jeden mluví o druhém na základě toho, co si přečetl v jeho knize. Vznikají tam úžasné vazby mezi spolužáky a také se díky tomu třída dozví důležité věci o lidech, které možná do té doby přehlížela. Tím se individualita jedince ukotvuje v kolektivu.

Individualita v kolektivu je téma, na které se hodně zaměřujete. Jak nad ním jako učitel přemýšlíte?

Pro mě to znamená podporovat jedinečnost každého člověka a zároveň rozvíjet jeho vztahy a zodpovědnost v rámci skupiny nebo širší společnosti. Aby člověk nežil uzavřený ve své bublině a neřešil jen sebe, ale uvědomoval si, že je součástí své třídy, svého města, své země a že má vliv na to, co se ve společnosti děje.

Je možné dostat tato témata do oficiálních osnov, aby se jim věnovaly všechny školy?

Podle mě by se prosociální výchova měla učit jako samostatný předmět. Pro budoucnost je to hrozně důležité, protože nastupující generace může být skvělá, ale hodně egoistická. Potřebujeme se učit zodpovědnosti za společnost. Že všechno není jen o jednom velkém Já, ale že je tu také nějaké Ty. V tom mě velmi inspiruje dialogický personalismus Martina Bubera (filozof a zakladatel filozofie dialogu, pozn. redakce). Na základě dialogu spolu lidé navzájem vytvářejí vztah a tím vlastně uskutečňují to, čím má člověk být. Tohle si myslím, že je úplný základ prosociální výchovy.

Současný školský systém vás ale nutí předat žákům určité množství znalostí, které potřebují k přijímačkám. Jak přitom najdete prostor pro rozvoj jejich osobnostních nebo sociálních kompetencí?

Na škole, kde teď učím, mám obrovskou svobodu. Ale samozřejmě bojuji s tlakem na přípravu ke srovnávacím testům, to je dnes velký trend.

Vidím ten problém i na pedagogických fakultách, kde upřednostňují uchazeče, kteří se naučí kvantum informací, před těmi, kteří by k učitelské profesi měli zjevné předpoklady. Takový systém podle mě negeneruje odborníky. Některé vysoké školy už nad tím ale přemýšlejí a začínají stále víc přijímat studenty na základě středoškolských odborných činností. To vidím jako dobrý směr, protože takové školy naberou lidi, kteří o daný obor mají doopravdy zájem a můžou ho nadále rozvíjet.

Co je pro vás při uskutečňování vašich pedagogických ideálů nejvíc limitující?

Někdy učím i studenty, kteří pro daný typ školy nemají předpoklady. Profesor Švejnar to nedávno vystihl, když řekl, že potřebujeme dbát víc na kvalitu než na kvantitu.

To zní trochu elitářsky. Nemělo by být cílem vzdělávání zaměřit se naopak na ty slabší?

Ne, to není elitářství. Jde o to, aby každý rozvíjel svůj potenciál tam, kde to pro něj dává smysl. Ve škole, která má určité standardy, by měli být studenti, kteří k tomu mají předpoklady. Já nechci studenty dělit na silnější a slabší. Ti, kterým říkáte slabší, jsou možná jen na špatné škole.

Investice do vzdělání

Stáhněte si přílohu v PDF

Dopadá podle vás na české školství fakt, že do něj nejde dost veřejných financí?

Nevím, jestli na tohle mohu adekvátně odpovědět, protože učím na církevní škole, které jsou financované jinak než státní instituce. Pokud jde o platy učitelů, každému by se asi líbilo víc peněz. Ale klíčové je pro mě to, jestli člověk bere svou práci jako zaměstnání nebo jako povolání.

Pokud to nejsou peníze, co si myslíte, že by učitelé potřebovali, aby se vzdělávání posunulo směrem, o kterém tady mluvíme?

Učitelům by prospělo víc času na regeneraci a sebevzdělání. Potřebovali by prostor sami pro sebe, možnost vzít si třeba sabatický rok, vystoupit z toho procesu a pak se do něj zase vrátit.

Dopřál jste si někdy takový oddech?

Ne, ale cítím, že to potřebuji. Jakákoli práce s lidmi vyžaduje hlubší zdroje, abychom nevyhořeli. Pro mě je tím zdrojem víra.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Investice do vzdělání.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist