EU chce regulovat celý svět, ten se tomu brání

Ochrana lidského zdraví a životního prostředí před účinky některých chemických látek je pro budoucnost zásadní. V centru pozornosti jsou nyní endokrinní disruptory (ED). Evropská unie se snaží spotřebitele před těmito látkami ochránit, stejně jako jiné státy, avšak ve své snaze zachází mnohem dál. V praxi se tedy může stát, že v Evropě bude látka zakázána jako endokrinní disruptor, přestože reálně nepředstavuje zdravotní riziko. Evropská unie se i přes to pokouší nové označení prosadit také do globálně harmonizovaného systému chemických látek, za což sklidila kritiku například od Světové obchodní organizace, podle které to může poškodit globální trh.

„Nová evropská legislativa představuje jednu z největších změn. Rozšiřuje totiž svoji působnost na velmi velkou skupinu chemických látek. U části z nich je známo, co způsobují a co mohou způsobit. Existují však chemikálie, o jejichž účincích a potenciální nebezpečnosti toho zatím moc nevíme. Původní přístup byl takový, že nejprve proběhlo důkladné prozkoumání dané látky s tím, že bylo stanoveno, jestli představuje nějaké riziko, a pak následovala její případná regulace. Nyní je to vlastně naopak,“ vysvětluje Tomáš Novotný, spolumajitel společnosti REGARTIS, která se věnuje poradenské a konzultační činnosti v oblasti chemického průmyslu, a to nejen z pohledu evropského práva, ale také z odborného vědeckého hlediska.

Co mění nová legislativa

Od května tohoto roku bude nutné chemické látky posuzovat, klasifikovat a označovat z hlediska nových tříd nebezpečnosti podle nařízení CLP. Látky obsahující endokrinní disruptory se tak nově dělí na látky typu ED HH (způsobující endokrinní narušení pro lidské zdraví) a ED ENV (způsobující endokrinní narušení pro životní prostředí). Další třídy nebezpečnosti jsou pak PBT (perzistentní, bioakumulativní, toxický), vPvB (velmi perzistentní, vysoce bioakumulativní), PMT (perzistentní, mobilní, toxický), vPvM (velmi perzistentní, velmi mobilní). Od května 2026 pak budou tato pravidla platit také pro směsi chemických látek.

Zákaz endokrinních disruptorů je z hlediska možného ohrožení lidského zdraví nutný, ale zároveň dojde také k regulaci látek, které nepředstavují žádné riziko. Příliš přísná legislativa tak může způsobit přesun výroby některých chemických látek mimo členské země EU a způsobit či prohloubit závislost na dodávkách výrobků ze zemí, jako je například Čína.

Endokrinní disruptory však nejsou jen produktem chemického průmyslu, ale jsou i přirozenou součástí přírody. V principu by bylo vhodné tyto látky spíše označovat jako endokrinně aktivní, protože některé z nich jsou v určitém množství zdraví prospěšné. Samotný přírodní původ ale nezaručuje, že taková látka je bezpečná. Například bisfenoly využívané při výrobě plastů a barviv přicházejících do kontaktu s potravinami mohou být v určitých dávkách škodlivé. Vědci zjistili, že stejné množství bisfenolu, jaké se nachází ve čtyřech stech plastových lahvích, obsahuje i 80 gramů hořčice, jejíž je přirozenou součástí. Takové množství hořčice však odborníci na bezpečnost potravin vyhodnotili jako zdravotně nezávadné, a to i při každodenní konzumaci. „Vyvstává tak otázka, zda EU není na chemické látky v průmyslu někdy přísnější než na látky v běžných potravinách,“ spekuluje s úsměvem Adam Jonáš, ekotoxikolog společnosti REGARTIS.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Chemický průmysl.