Maření elektřiny je výsledkem letitého selhání státu. V příštích dnech hrozí, že selže znova

Někdejší komunistický poslanec Leo Luzar měl jasno. „Připravuje se systém, který já považuji za baterkové barony. Připravuje se tady systém, který by mohl zase napojit na stát určité ekonomické struktury, které začnou ze státu dojit peníze,“ prohlásil Luzar v únoru 2021 na jednání hospodářského výboru sněmovny. Jeho členové tehdy projednávali pozměňovací návrh k energetickému zákonu, který měl v Česku zlegalizovat provoz samostatně stojících velkokapacitních baterií, jež vyrovnávají výrobu elektřiny se spotřebou. K tomu však podle Luzara stačila trojice tuzemských přečerpávacích elektráren.

Jeho obava ze vzniku „ekonomických struktur“ ale nebyla ojedinělá. Přestože návrh neobsahoval nic, o co by bylo možné stát „podojit“, nakonec padl pod stůl. Následně se ukázalo, že přečerpávačky stačit nebudou, a místo nepovolených „baterkových baronů“ vznikli mařící, respektive dieseloví baroni. Jim se vyplatí vyrobenou elektřinu ničit prostřednictvím přístrojů připomínajících obří fény. Anebo neekologicky vyrábět z nafty v levně nakoupených vyřazených generátorech z lodí, podle toho, zda je elektřiny aktuálně v síti nadbytek, nebo nedostatek a ceny jsou nízké, nebo příliš vysoké.

Téma mařičů elektřiny, které v posledních týdnech dominuje tuzemské energetické debatě, je především příběhem dlouhodobého selhání státu při řešení problému, o kterém se ví celá léta. Je zjevné, že solární či větrné elektrárny nevyrábí na povel a za každého počasí. Stejně tak je známo, že podle všech dostupných strategií význam obnovitelných zdrojů v evropské energetice poroste a s nimi i potřeba v danou chvíli elektřinu do sítě dodávat či odčerpávat. V Česku to ale bez bateriové legislativy znamená „mařit“.