Ženy vládnou současné umělecké scéně. Vývoj v tuzemsku sleduje aktuální index

Vlastní hodnotu současného umění nelze objektivně změřit, lze však posuzovat úspěšnost umělecké kariéry. J&T Banka ve spolupráci s portálem ART+ se proto už jedenáct let snaží o popis vývoje na současné výtvarné scéně prostřednictvím J&T Banka Art Indexu.

Eva Koťátková stále v čele

Indexu vévodí už sedm let po sobě výtvarnice Eva Koťátková – jedna z nejvýznamnějších českých umělkyň své generace. Už v roce 2007 se stala laureátkou Ceny Jindřicha Chalupeckého a v současnosti patří mezi nejvystavovanější české umělce nejen v Česku, ale i zahraničí. V loňském roce vzbudila pozornost svou instalací v československém pavilonu na Benátském bienále, která se inspirovala příběhem žirafy Lenky. Ta byla v roce 1954 odchycena v Keni a jako vůbec první žirafa byla dovezená do Československa. Po dvou letech v zajetí – pravděpodobně v důsledku tuhé zimy – onemocněla a zemřela. Následně byla jako exponát vystavena v Národním muzeu v Praze. Instalace vyprávěla o jejím osudu a symbolické cestě jejího těla. Tvorbu Koťátkové mohli zájemci spatřit i na dalších osmi výstavách.

Na druhém místě žebříčku nejvlivnějších umělců J&T Banka Art Indexu se stejně jako v loňském roce umístila Kateřina Šedá, umělkyně, která se zaměřuje na sociálně laděné happeningy a experimenty. Třetí příčka nově patří sochařce Anně Hulačové, která se na bronzovou pozici posunula z loňského pátého místa, to i díky bodům za zahraniční výstavy. Umělkyně ve své inovativní tvorbě propojuje ekologická témata s uměleckým experimentem. Její díla jsou věnována provázáním člověka s přírodou a vlivu industrializovaného zemědělství na krajinu a život v ní.

Infografika

Žen se celkově do první stovky žebříčku dostalo už 37. V první padesátce jich je devatenáct, přičemž ve druhé desítce jich lze najít pět. Téměř všechny navíc žebříčkem šplhají vzhůru a je jen otázkou času, než se etablují v první desítce.

„Žebříček je z principu své struktury sice poměrně stabilní a málokdy nás meziročně nějak zásadně překvapí. O to významněji lze ale číst ty změny, které se v něm v průběhu let odehrávají. Ať je to postupná proměna velké většiny zastoupených jmen, nebo nepřehlédnutelný ženský element, který se rok od roku projevuje výrazněji. Pokud o něčem letošní žebříček vypovídá, tak o tom, že u nás dozrála další silná generace umělkyň, které formují současnou českou uměleckou scénu a které ji prezentují zahraničnímu publiku,“ komentuje výsledky Valérie Horváth z Art servisu J&T Banky.

Kintera jako nejúspěšnější z mužských zástupců

Z mužských zástupců zůstává nejvýše sochař Krištof Kintera. Loni si připsal čtvrtý nejvyšší bodový zisk za devět tuzemských výstav. Kintera je také dlouhodobě nejprodávanější současný umělec na tuzemských aukcích. Za posledních deset let dražbami prošlo 248 jeho děl, nejčastěji jeho kresby nebo díla ze série Postnaturalia. Celkem za ně sběratelé zaplatili přes 18 milionů korun. Dvakrát se cena jeho díla vyšplhala nad milion korun.

Silné ženské jméno, které se propisuje do nejen českého trhu s uměním, je i sochařka Anna Hulačová.

Foto: archiv

Na osmé místo žebříčku si letos polepšil Josef Bolf, který mimo jiné na podzim představil kolekci svých menších formátů na samostatné výstavě v pražském Doxu. Zájem o jeho díla mezi sběrateli významně roste, což se projevuje i na jejich cenách. Výsledkům aukčního trhu mezi současnými umělci loni dominoval s částkou sedm milionů korun za dvanáct prodaných děl. Čtyřikrát jeho obrazy v loňských licitacích přeskočily milionovou hranici.

Těsně před branami první desítky zůstal i letos fotograf Jiří Thýn. Na výstavách v Ústí nad Labem, Praze, ale i Budapešti ukázal svůj posun od konceptuálního, racionálního pojetí k intuitivnímu zachycení emocí a aktuálního mentálního stavu. Vůbec poprvé se Thýn představil na sólové výstavě v Maďarsku.

Do první dvacítky se posunul malíř Martin Lukáč, který se představil na sólové výstavě v madridské Tönnheim Gallery, ale také v pražské Sophistica Gallery.

Česko na mezinárodní úrovni

Českým umělcům se stále častěji daří v zahraničí, přestože globální umělecká scéna má pochopitelně specifické a v některých ohledech vyšší nároky. „Čeští umělci mají podle mého názoru ohromný potenciál i v mezinárodním srovnání. Ostatně mnozí z nich jsou toho skvělým dokladem: od mnohokrát skloňované Evy Koťátkové přes jména, jako jsou Jakub Jansa, Jaromír Novotný či Klára Hosnedlová, až po světové hvězdy současné fotografie Marii Tomanovou a Libuši Jarcovjákovou,“ říká Horváth.

Investice do umění

Stáhněte si přílohu v PDF

Důležitý je nejen talent, ale i kontakt se zahraničními institucemi a sběrateli. „A to je, myslím, bolavá Achillova pata české umělecké scény. Galeristů, kteří jsou schopni a ochotni své umělce vozit do zahraničí, je u nás málo, už jen proto, že je to mimořádně finančně nákladné. A pro samotné umělce bez galerie v zádech je to úkol ještě náročnější. Možnosti, jak prezentovat české umění na mezinárodní scéně a jak odstraňovat bariéry, které jim v tom brání, je zásadní téma, o kterém bychom v blízké budoucnosti jako odborná veřejnost měli velmi vášnivě diskutovat,“ zdůrazňuje Horváth.

„Velmi často říkám, že umění není pouhou dekorací, ale má mnohem hlubší hodnotu a širší funkci. Umění je jedním z prostředků, kterými lze pozorovat, popisovat, komentovat a obohacovat svět, ve kterém žijeme. A jako takové potřebuje jako svůj hnací motor svobodu v tom nejširším slova smyslu. Ne náhodou je právě kultura terčem útoků tam, kde se politika od svobody začíná odklánět. A právě to považuji za největší výzvu současného umění, čelit světu s vytrvalostí, kterou umění v minulosti už tolikrát prokázalo,“ dodává Horváth.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Investice do umění.