Trendy na trhu s uměním. Současné umění a mladí sběratelé

V posledních letech jsou poprvé za delší dobu vidět změny v trajektorii objemu aukčních prodejů. Aukční trh prošel vystřízlivěním po rekordních pandemických letech. Stabilní růst se přerušil vloni a předloni, kdy začalo docházet k určité korekci. V uplynulém roce globální prodeje tří největších aukčních domů (Sotheby’s, Christie’s a Phillips) meziročně klesly o 29 procent. „Je ale patrná vyšší poptávka po položkách v nižších cenových relacích i po současném umění, což je myslím důležitá zpráva pro budoucí vývoj na světovém trhu umění,“ říká Valérie Horváth z Art Servisu J&T Banky, která dodává, že český aukční trh takový skok ale vloni nezaznamenal. „Naopak se objem po předloňském poklesu lehce narovnal,“ dodává.

Odolné české klima

České sběratelské prostředí si udržuje stabilitu, neodehrávají se na něm žádné zásadní nepředvídatelné změny z roku na rok a vyznačuje se poměrně vysokou mírou předvídatelnosti. „Nutno ale dodat, že sběratelství se stále častěji začíná věnovat i mladší generace investorů. Přestože je i nadále doménou generace padesátníků a výš, díky rozvoji technologií a startupové scény se v posledních letech formuje nová skupina ‚mladých bohatých‘. Ti mají trochu jiné zájmy a mimo jiné právě ke kreativitě a umění inklinují mnohem silněji,“ říká Horváth.

V posledních letech umění potvrdilo svoji pozici spolehlivého uchovatele hodnoty. A řada segmentů od poválečného po současné umění skýtá ještě poměrně zajímavý potenciál pro zhodnocení. „Věřím, že si k němu i nadále budou hledat cestu i další investoři. Zároveň mám pocit, že se samotné téma investování do umění v posledních letech mnohem více otevírá i v mediálním prostoru, což má nepochybně také vliv na informovanost možných budoucích sběratelů a investorů,“ konstatuje Horváth.

I u sběratele představuje obraz investici, o jejímž budoucím zhodnocení přemýšlí. To může být několikanásobné. Například největší obraz Josefa Šímy Země, vytvořený v roce 1960, se v loňském roce prodal za více než 60 milionů korun a zařadil se tím mezi desítku nejdražších obrazů prodaných v českých aukcích. Dosavadní tuzemský i světový rekord Josefa Šímy držel obraz s názvem Vejce (Rovnováha, MZ či ML), který se v roce 2018 prodal v aukci zhruba za 36 milionů korun. Kromě Šímy dosáhli v loňském roce autorských aukčních rekordů také Josef Lada či Václav Špála. Lidé jsou ochotni dávat za umění stále větší částky a každý rok padá jeden autorský rekord za druhým.

„Jednak se zdá, že se obecně zvyšuje počet sběratelů, a tedy i plácaček, které se na aukcích zvedají. A jednak je v českých dějinách umění ještě celá řada jmen, jejichž cena na trhu zatím úplně neodráží jejich hodnotu v celoevropském kontextu. Josef Šíma, na jehož zvyšujících se cenách je to dobře patrné, strávil drtivou většinu svého života v Paříži, byl zakládajícím členem skupiny Le Grand Jeu, a kdybyste se zeptali nějakého francouzského kunsthistorika, dost možná by ho označil za malíře francouzského,“ vysvětluje Horváth a doplňuje, že jej nelze z toho důvodu považovat za nějakého regionálního umělce. Proto je pak logické, že mezinárodnímu srovnání podléhá i cena jeho děl na trhu.

Rafinovanější a cennější sbírky

To, že světový i český aukční trh prošel lehčím, ale zdravým vystřízlivěním po bezprecedentních rekordních letech z období pandemie covidu‑19, potvrzuje i Matyáš Kodl z Galerie Kodl. Některé umělecké segmenty se vrátily k rozumnějším cenovým hladinám a všeobecně trh přál spíše nakupujícím. „Nicméně zájem o opravdu špičková díla si zachoval podobně silnou trajektorii, o čemž svědčí i prodej velkoformátového obrazu Země od Josefa Šímy,“ říká Kodl. Právě konec loňského a začátek letošního roku nasvědčuje podle něj tomu, že se na trh navrací i větší chuť ze strany dražitelů. „Vzrůstající poptávka je rozhodně o umění poválečné, které zažívá již několik let silný zájem, a tedy i zhodnocování. Koneckonců i Šímova Země je obraz z 60. let minulého století,“ dodává Kodl.

Čeští sběratelé se čím dál více zajímají i o historické pozadí děl, která vlastní, což je přirozený a dlouhodobý fenomén u nás i ve světě. „Díky tomu budují sbírky, které jsou rafinovanější a jako celek cennější a impozantnější. Pro mě osobně je samozřejmě čest a radost se do takových sbírek podívat osobně. Radost mám i z toho, že takových příležitostí mám víc, než bych odhadoval před pár lety,“ vypráví Kodl.

Josef Bolf neboli „mistr deprese“ patří mezi nejvýznamnější umělce své generace – té vyrůstající v normalizačních sedmdesátých a osmdesátých letech.

Foto: Honza Mudra

Od pandemického období prošly řadou změn také aukční domy. Pořádá se stále více aukcí, rozšiřuje se nabídka předmětů a velká část aukcí se koná v online podobě. „Tyto trendy dle mého názoru odráží skutečnost, že noví sběratelé jsou zvyklí vše řešit digitálně, tedy i dražit milionové obrazy. Zároveň si nejspíš chtějí také stavět kvalitní sbírky i jiných než čistě uměleckých předmětů. Jeden z největších globálních aukčních domů například loni významně zvýšil tržby z prodeje dinosauřích fosilií a čeká se, že obdobně raritní předměty se budou nabízet častěji v aukčních domech i do budoucna,“ říká Kodl.

Mění se poměr uskladněných děl

Také René Rohan, spoluzakladatel investičního fondu Artefin, pozoruje v posledních pěti letech výrazně rostoucí důvěru investorů v současné umění, tedy umění po roce 1960. „V našem depozitáři ARTEX se úplně obrátil poměr uskladněných děl. Dříve výrazně převládala česká moderna a starší věci, dnes bych to odhadl tak, že u nás máme uskladněno přibližně 70 procent současného umění,“ říká s tím, že přibývají noví sběratelé a potěšující je, že jsou to mladí lidé i pod čtyřicet let.

Umění je vnímáno jako alternativní investice. Ale ne proto, že je to alternativa k těm ověřeným a bezpečným, ale protože se chová jinak než akcio­vé trhy. „Průměrná hodnota umění stoupá kontinuálně už stovky let a v dobách ekonomických krizí a vysoké inflace je růst nejvyšší. Dá se říct, že v těžkých dobách padají aukční rekordy a trh s uměním praská ve švech. Lidé ukládají peníze do něčeho, co má skutečnou, a nejlépe i rostoucí hodnotu, a co má potenciál protiinflačního nástroje,“ vysvětluje Rohan.

Jako příklad uvádí rok 2022, kdy se inflace pohybovala v dvojciferných číslech, protože začala válka na Ukrajině a ceny energií vzrostly v násobcích. „Světové i domácí aukční výsledky nebyly nikdy v historii na takové úrovni. V následujících dvou letech relativního uklidnění se trh s uměním ochladil, ale teď už se zase dostal do normálu a postupně opět roste,“ dodává.

Domácnosti mají rekordní úspory, klesají úrokové sazby, a tak lidé přemýšlí, jak své peníze dobře investovat. „Doporučuji neinvestovat podle zpětného zrcátka. To, co už je drahé a ověřené, na ceně sice stoupá dál, ale zhodnocení ve stovkách procent už se většinou očekávat nedá. Můj tip je, že v blízké budoucnosti začnou být zajímavá osmdesátá léta,“ uvádí Rohan. „Kvalitní věci šedesátých a sedmdesátých let už se pohybují v milionech, ale špičkoví autoři osmdesátých let se zatím dají pořídit za rozumné ceny. Nabídka je logicky omezená, a jak bude kvalitních děl ubývat, objeví se noví skokani, po kterých začne být poptávka,“ dodává.

Osobně sází na mladší a střední generaci současných umělců a věří, že se postupně vyprofilují další autoři, jako je například Josef Bolf, Daniel Pitín nebo Vojtěch Kovařík. Ti se poměrně brzy dokázali skvěle etablovat a jejich ceny už se v milionech pohybují také.

Umění jako investiční strategie

Umění má i v kratším horizontu potenciál zhodnocení, spíše se ale jedná o dlouhodobou investici. Historicky se ukazuje, že díla renomovaných autorů si svou hodnotu drží a dlouhodobě rostou, a to často nezávisle na vývoji ekonomiky nebo akciových trhů.

„Zatímco akcie mohou v krátkodobém horizontu nabízet vyšší růst, umění funguje jako stabilizační prvek portfolia. Ochrání majetek před inflací a nabízí zajímavé zhodnocení bez nutnosti sledovat trhy každý den. Celkově tedy umění není přímou alternativou k akciím z hlediska rychlosti růstu kapitálu, ale může hrát klíčovou roli v dlouhodobé ochraně hodnoty majetku, a proto má v investičním portfoliu rozhodně své místo,“ říká Radim Krejčí, zakladatel a generální ředitel investiční platformy Portu.

Také v Portu Gallery pozorují, že zájem o investice do umění a dalších alternativních aktiv dlouhodobě roste. Od spuštění platformy vidí stálý nárůst investorů i celkového objemu investovaných prostředků. Největší zájem je tradičně o ověřené autory, jako jsou Kupka, Toyen nebo Drtikol. Z alternativních aktiv si stabilně vedou whisky, drahé kameny nebo víno. „Přičemž právě u vína jsme loni na konci roku zaznamenali výrazný nárůst poptávky. Pravidelně testujeme také nové kategorie předmětů. Zájem o umění je a potvrzuje, že lidé chtějí investovat do něčeho, co má nejen finanční, ale i kulturní hodnotu,“ říká Krejčí.

Investice do umění

Stáhněte si přílohu v PDF

Na Portu Gallery investoři přicházejí z různých směrů. Někteří už mají zkušenosti s akciemi nebo jinými aktivy a hledají způsob, jak diverzifikovat portfolio. Jiní si naopak vybírají umění jako svou první investici. „Náš typický investor většinou začíná s menší investicí, a jakmile si osahá, jak to funguje, postupně svůj podíl navyšuje,“ uvádí Krejčí. Zajímavým trendem je podle něj také rostoucí zájem o nové typy aktiv. Vedle klasických děl známých autorů investory přitahují i unikátní sběratelské kousky, jako jsou úlomky meteoritů nebo limitované edice whisky.

„Každý investor by měl mít dobře diverzifikované portfolio, které odpovídá jeho finančním cílům a toleranci k riziku. Vhodná strategie by mohla vypadat tak, že většinu portfolia tvoří tradiční aktiva, jako jsou akcie, dluhopisy a nemovitosti, ale určitá část, například pět až 15 procent, je vyhrazena pro alternativní investice včetně umění,“ radí Krejčí.

Do umění může dnes investovat opravdu každý, aniž by výrazně musel rozumět trhu s těmito artikly, sledovat aukce nebo mít miliony na nákup celého obrazu. Investovat se dá už v řádu několika stokorun. Investice do umění navíc není pouze ochranou před tržní volatilitou, může přinášet i radost. „Mnoho lidí do něj investuje nejen kvůli finančnímu zhodnocení, ale také proto, že je baví vlastnit podíl na významných uměleckých dílech. Sledujeme stabilní zájem o umění i další sběratelské předměty, jako jsou vzácné destiláty nebo drahé kameny, protože lidé chtějí mít ve svém portfoliu něco hmatatelného a jedinečného,“ zdůrazňuje Krejčí z Portu.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Investice do umění.