Místem, kde je vyšší pravděpodobnost koupě padělku, je online prostor, jak potvrzuje Valérie Horváth z Art Servisu J&T Banky. „Nejčastěji se setkávám s pochybnými díly na různých internetových serverech, které nenabízejí žádné doklady potvrzující jejich pravost nebo původ,“ říká. Základem obezřetnosti je podle ní nakupovat výhradně u etablovaných prodejců, kteří pravost děl sami prověřují. Radí vyvarovat se nákupů na neodborných internetových serverech i v privátních obchodech s prodejci, které neznáme.
V případě pochybností je určitě namístě zajistit si vlastního znalce, který pravost potvrdí. „Jedním z alarmujících ukazatelů bývá i nezvykle nízká cena v porovnání se srovnatelnou tvorbou daného autora nebo autorky. Nezkušené sběratele pak láká zdánlivě výhodná koupě. Je třeba mít na paměti, že důvěryhodní obchodníci s uměním dobře znají hodnotu děl, která nabízejí,“ říká Horváth.
Velkým úskalím mohou být „levná“ falza. Typicky práce na papíře významných českých autorů a autorek, od Zrzavého po Toyen, na jejichž zásadní díla jen tak někdo nedosáhne, ale něco malého by od nich chtěl mít téměř každý. „Investovat do potvrzení pravosti díla v hodnotě nižších desítek, nebo dokonce jednotek tisíc korun, se ale moc nevyplatí. A to je pro falzifikátory a podvodné zprostředkovatele těchto prodejů mimořádně výhodné. Takových drobných rádoby Zrzavého kresbiček jsou schopni vyprodukovat kvanta a vybalancovat tak jejich nízkou cenu,“ říká Valérie Horváth.
„A co mě na celé problematice falz obzvlášť mrzí, je i jejich nepřímý dopad na trh umění. Ten nepříjemný sentiment začínajícího sběratele, který se rovnou takhle spálil, rozkvětu českého trhu s uměním rozhodně neprospívá,“ dodává.
Z kopie falzum
S falzy se několikrát setkala také Olga Kotková, ředitelka Sbírky starého umění Národní galerie Praha (NGP). Příkladem je drobný portrét muže, který byl opatřený nápisem, že se jedná o podobiznu muže datovanou rokem 1537. „Něco se mi na tom obrazu nezdálo, takže jsem poprosila kolegyně restaurátorky, aby desku prozkoumaly. Výsledek byl jasný a bylo to opravdu falzum,“ říká Kotková.
V galerii se nacházejí také nejrůznější napodobeniny, o kterých je těžké říci, zda se jedná právě o falza. Je totiž nutné rozlišovat mezi falzem, kopií a napodobeninou: „Falzum je předmět, který vzbuzuje dojem autenticity a byl prodán nebo nabízen s úmyslem někoho oklamat, zatímco kopie nebo napodobenina mohly vzniknout s dobrým účelem, jako například zastoupit originál na místě, kde by z nejrůznějších důvodů nemohl být – v kostele nebo na mostě,“ říká ředitelka Sbírky starého umění NGP. „Účel vzniku těchto kopií mohl být později zapomenut, kopie se mohla objevit na uměleckém trhu, ale už ne jako kopie, nýbrž originál, který měl vzbuzovat dojem pravosti. Takže se kopie stala ‚falzem‘ teprve později,“ dodává.
Falešná díla u šlechtických rodů
Falešná díla nejsou trendem pouze současné doby. V minulosti najdeme řadu případů padělání. „Zjednodušeně se dá říci, že problém s falzy se objevuje tam, kde nabídka nestačila uspokojit poptávku, například už v renesanci se falšovala díla antiky,“ říká Kotková. Největší rozmach falšování nastal s rozvojem uměleckého obchodu, na konci 19. století a ve 20. století. A padělky se nevyhnuly ani šlechtickým sbírkám.
„Známý sběratel umění František Ferdinand d’Este sbíral především památky středověké, kterých už ale bylo na trhu méně, a proto mu někteří jeho poradci podstrčili místo originálu padělek. Následník habsburského trůnu byl tedy podveden a zakoupil jich celou řadu,“ konstatuje Kotková.
Jeden takový lze nalézt i ve sbírkách Národní galerie v Praze. Jedná se o desku svatý Jiří zápasí s drakem, kterou arcivévoda koupil jako domnělou práci z počátku 16. století a která je prokazatelně falzum z konce 19. století.
Široce známé jsou například padělky Hana van Meegerena nebo Icilia Federica Joniho, které oklamaly přední dobové znalce umění. „Zejména falza sienských středověkých mistrů od druhého jmenovaného jsou vizuálně velmi věrná. Joni, díky své znalosti tradičních malířských technologických postupů a schopnosti napodobit přirozené znaky stáří, dokázal velmi přesvědčivě imitovat originální díla starých mistrů,“ říká Adam Pokorný, vedoucí Restaurátorského oddělení NGP. Dle jeho slov je v současné době poměrně snadné tato falza odhalit, protože obsahují moderní pigmenty, které se v dané době nepoužívaly.
Rozvoj technologií pomáhá padělatelům i odborníkům
Vzhledem k tomu, že se barvy a jiné látky používané pro malbu za posledních sto let výrazně změnily, měl by platit předpoklad, že díla starých mistrů budou vždy obtížněji padělatelná, zatímco současní umělci budou v budoucnu čelit útokům padělatelů častěji.
„Pracovat s dobovými materiály je velmi obtížné. Řada technologických postupů je již zapomenuta. Některé historické malířské materiály jsou obtížně dosažitelné. Vedle toho v průběhu času získává malba druhotné znaky stáří – například dochází k degradačním procesům pigmentů a pojiv, k charakteristickým barevným změnám, ke vzniku specifických struktur malby a především k tvorbě takzvané sekundární krakeláže. To je síť prasklin, která prochází podkladem i barevnými vrstvami. Mají charakteristickou kresbu v závislosti na typu obrazové podložky a technice malby,“ říká Pokorný, podle kterého věrohodnou krakeláž není snadné napodobit. Protože na moderních dílech se zmíněné znaky vyskytují v omezené míře, je jejich padělání z tohoto pohledu snazší.
S rozvojem technologií se zlepšují i padělky, což poskytuje falzifikátorům mnohem více možností než v minulosti. Přístup k informacím jim v tom výrazně pomáhá. Mohou vycházet z rozsáhlé odborné literatury, ve které jsou popsány materiálové a technické aspekty jednotlivých mistrů, nebo využívat nejrůznější databáze s nasnímanými obrazy ve vysokém rozlišení a tak velmi dobře studovat autorský rukopis nebo práci s barvou.
Na druhou stranu se také velmi rychle vyvíjí metody průzkumu uměleckých děl, které mají odborníci k dispozici a které pomáhají falza odhalovat. Padělatelé to v současnosti proto nemají jednodušší. „Mají sice více možností, které mohou využít, nicméně systematickou prací na metodice odhalování falz, širokou mezioborovou spoluprací a technologickým pokrokem v oblasti průzkumu uměleckých děl se pravděpodobnost nerozpoznání padělku neustále snižuje,“ vysvětluje Pokorný.
Odhalování falz je jako detektivka
Rad, jak se vyvarovat nákupu falešných děl, je hned několik – kupovat díla přímo od současných autorů, zbystřit v případě podezřele nízkých cen, ale také nechat dílo prověřit odbornou expertizou ještě před samotným nákupem.
„Než někomu svěříte obraz k analýze, zeptejte se, jak dlouho analyzuje obrazy a s jakými výsledky. Pokud vám odpoví, že to měří přístroje a rozhodují fakta, utečte. Rozhoduje zkušenost při interpretaci výsledků,“ říká David Hradil z laboratoře ALMA, Ústavu anorganické chemie AV ČR, která se zabývá nejen odhalováním falz, ale celkově materiálovým výzkumem obrazů od A do Z, tedy včetně interpretací do kontextu historického vývoje malířské techniky.
V laboratoři se analyzovala umělecká díla napříč všemi staletími, od románského období až po 20. století. Rozborem odborníků prošly jedny z nejstarších nástěnných maleb ve střední Evropě, nacházející se v kostele v Kostoľanech pod Tribečom na Slovensku, nejstarší polychromovaná dřevěná soška v Čechách z 12. století, různé gotické deskové i nástěnné malby, ale také díla Caravaggia, Mattia Pretiho, Apollonia Domenichiniho, Giovanniho Langettiho. Zkoumala se tu i díla Chagalla nebo Matyse.
Podle Davida Hradila je odhalování falz jako detektivka, při které je zcela zásadní zkušenost, kterou nenahradí ani supermoderní vědecká metoda.
To potvrzuje i jeho manželka Janka Hradilová, která má v laboratoři ALMA na starosti materiálový průzkum pro restaurátory a vlastníky obrazů. „Jen pro představu – za 25 let praxe mi každý rok procházely rukama řádově desítky děl, což je podstatně více, než za stejné období zrestauruje restaurátor, a tím zkušenost roste. Navíc materiálový vědec nahlíží dílo ve velikém detailu a studuje i mikrotechniku malby, nejenom celkový výtvarný projev,“ uvádí.
Podle Janky Hradilové má typické znaky každý padělatel. „Jednou jsme měli zajímavého padělatele, který používal ručně připravený a stejně namíchaný podklad pod malbu děl se signaturou František Kupka, Josef Šíma nebo Bohumil Kubišta. Podklad byl připraven jednou rukou s typickým jednotným složením a s obsahem určitého typu titanové běloby, navíc ztvrdlé ve formě takových závalků. Je to drobnost, kterou ale rutinní analýza ani restaurátor nebo historik umění nemá šanci odhalit,“ říká.
Analýza může odhalit i to, odkud malíř nakupoval plátna
V laboratoři ALMA při posuzování děl řeší specifické otázky – Je pod viditelnou vrchní malbou nějaká jiná? Kdo namaloval původní obraz? Je nějaká část obrazu domalována později? Které části staršího obrazu se zachovaly a co je nově přemalováno? Kolik původní plochy malby zůstane na obraze, když se odstraní přemalba?
Žádná analýza děl se nesmí uspěchat. Zvláště pokud jde o významné dílo, je namístě trpělivost a důkladnost. Současný technický vývoj ale také směřuje ke stále širšímu zapojení neinvazivních analytických metod, které usnadňují screening, protože se při nich nemusí odebírat žádné vzorky.
Průzkum děl byl tradičně rozdělován na restaurátorský a laboratorní. V prvním případě se nejčastěji používají klasické zobrazovací a prozařovací metody, jako je snímání ve viditelném, ultrafialovém a infračerveném světle nebo radiografie. U laboratorního výzkumu se laboratorními analytickými přístroji zkoumají odebrané mikrovzorky.
„Toto rozdělení je ale dnes překonané. Klíčovým bodem současného vědeckého vývoje je provazování vizualizace vnitřní struktury díla s materiálovým složením barevných vrstev ještě před jakýmkoliv odběrem vzorků. To umí například velkoplošné rentgenové fluorescenční skenování, kdy se v každém bodě povrchu malby získaná analytická spektra sestavují do podoby map prvkového složení. Díky nim lze odhalit složení originální malby i přesně lokalizovat přemalby nebo retuše či poškození obrazu,“ popisuje Hradilová.
„Prášková rentgenová difrakce a mikrodifrakce se zase náramně hodí k identifikaci různých typů použitých minerálních pigmentů nebo ke studiu degradací barev. Lze ji použít na malá díla nebo mikrovzorky. Je naší základní metodou provenienční analýzy, ve které provazujete cesty malířů s cestami materiálů,“ vysvětluje Hradil s tím, že je tak možné třeba poznat obrazy, které namaloval Caravaggio v Itálii a které na Maltě.
Nebo že si slavný vídeňský portrétista koní skotského původu J. G. Hamilton kupoval našepsovaná plátna v Bavorsku. „Můžete také rozlišit, zda je nějaké anonymní dílo importem italským, nebo vlámským,“ doplňuje Hradil.
Stáhněte si přílohu v PDF
Dle jeho slov trh s padělky kvete, protože nejsou dána pravidla hry. Posudky pravosti se vystavují bez analýz a také za úplatek. „Někde by mělo být specifikováno, že pokud se prodává obraz za cenu vyšší než například půl milionu korun, musí mít posudek určité náležitosti, zejména pokud jde o materiálovou analýzu. Neměl by stačit jen uměleckohistorický a restaurátorský bez jakýchkoliv analýz,“ říká Hradil a dodává: „Výsledkem je, že padělky a kopie nakupují za peníze daňových poplatníků i velké galerie, nejen soukromí sběratelé z řad herců, lékařů nebo podnikatelů. A obchodníci s padělky se vyhnou trestu, protože prostě nemusí vědět, že prodávají falza. Systém je děravý.“
Hradilová tuto problematiku vnímá ze svého pohledu jako bezmoc. „Často se setkáváme s nadšením majitele, že jde o pravé umělecké dílo podpořené signaturou. Doloženo dopisem a razítky z výstav. Problém je, že majitel chce ušetřit a do analýz investuje nepoměrně méně než do vlastního obrazu,“ upozorňuje. Je přitom přesvědčená, že kdo vícekrát chybně ohodnotí umělecké dílo, neměl by mít už právo pokračovat jako soudní znalec.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Investice do umění.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
