V první dochované písemné verzi příběhu o Sněhurce nechá teprve sedmiletou dívenku zabít její vlastní matka. Kdyby ho chtěl někdo takto předložit dnešním čtenářům nebo divákům, musel by za žánr zvolit psychothriller. Umístění knihy do sekce pohádek či young adult by vzbudilo kritiku a do kin by šel film s označením, pro jak staré návštěvníky není vhodný. Jedna z nejznámějších archetypálních vyprávěnek se vůbec časem proměnila, a přestože má vcelku prostou zápletku, už nejméně jedno století vyvolává silné společenské i umělecké kontroverze. Stačí vybrat dobu a téma.
Nová hraná verze se silně digitalizovaným obrazem z produkce Walt Disney Studios respektuje běžně rozšířenou verzi s macechou a sice stále ještě panenskou, ale přece jen již dospělejší hlavní hrdinkou. A přináší i vlastní úpravy, čímž ji tvůrci částečně zbavili oprávněnosti nazývat se remakem slavného animovaného snímku z roku 1937. Vzrušených diskusí je kolem díla až až, což jde zcela jednoznačně proti marketingu.
Tržby za první víkend byly zklamáním. Podle specializovaného webu Box Office Mojo film celosvětově utržil asi 87,3 milionu dolarů (něco přes dvě miliardy korun). Téměř polovina částky pochází ze severoamerického trhu. Tržby za celý první týden jsou pak celosvětově 143,12 milionu dolarů. Částka stále zůstává za očekáváním a při rozpočtu 270 milionů dolarů bude film ještě bojovat o výdělek. Sázka na Sněhurku zkrátka není záruka úspěchu.
Macecha kanibalka
Než se proslavila, měla mnoho podob. Své jméno získala podle verze, ve které si holčičku zoufalí bezdětní manželé vytvoří ze sněhu. Tato Snow White se však nechá zlákat jinými dětmi ke skákání přes oheň a roztaje.
Ke staré pověsti předávané ústně přidal kouzelné zrcadlo a otrávené jablko francouzský kronikář Jean Froissart v 15. století – o tom, že tyto magické předměty vlastní, vyprávěl tehdy na svém dvoře pomatený král Karel VI. Navzdory tomu byl mezi lidem oblíbený a pravý opak platil o jeho choti Isabele Bavorské, která jako cizinka nevedla za svého manžela zrovna skvělou profrancouzskou politiku a přezdívalo se jí Prasnice. Jeden výklad zní, že si ji celá země
okamžitě dosadila za Froissartovu zlou královnu.
Triumf pro Anoru, film získal pět Oscarů. Mikey Madisonová věnovala cenu komunitě sexuálních pracovníků
Fyzicky krásná macecha střídá pokrevní matku u bratří Jacoba a Wilhelma Grimmových, ovšem ne ještě v roce 1812, kdy ji zařadili do rozsáhlého souboru Dětských a domácích pohádek. Změna přichází až v přepracované verzi z roku 1857, kdy oběma autorům zbývalo už jen pár let života. Důvod je neznámý.
Nehledě na toto „změkčení“ ponechávají v ději dostatek morbidních a drsných pasáží, kterými byli proslulí. U nich nejprve stárnoucí královna vyhandluje s Bohem narození děťátka za vlastní smrt. Její manžel král skonu své choti zvlášť dlouho neželí a přivede si na trůn mladší a hezčí „náhradu“. Tato zlá žena zakrátko servíruje svým hostům vnitřnosti, o kterých je přesvědčena, že jsou z její dcerky. A princ? Nechá odnést rakev s mrtvou kráskou k sobě na zámek, protože na něj přišlo silné toužení…
Sneewitchen, jak zní německé pojmenování hlavní postavy (také Schneewitchen a dříve Schneeweischen), je u Grimmů nicméně stále sedmiletá a vyprávění je celkově asexuální. Přesto se německý folklorista Lutz Röhrich a další jeho krajané už ve 20. století zabývají motivy zvrácené lásky, akcentují Sněhurčinu cudnost (kdesi v toku času totiž dospěla) a přes Carla Gustava Junga se příběh dostává až do psychoanalýzy. Zlá macecha se stává archetypem nevědomého rodičovského jednání.
Zde příběh překračuje kulturní hranice, neboť motiv objednané vraždy vlastního dítěte najdeme už v Pohádkách tisíce a jedné noci, tedy v arabské, perské a indické tradici. A z množství dalších intertextových momentů můžeme vybrat třeba Cymbelína, méně známé drama Williama Shakespeara, kde také figuruje špatný vztah macechy a nevlastní dcery Imogeny, jejíž zavraždění ovšem zosnuje sám otec v domnění, že zplodil nevěrnou couru. Imogena přitom pouze jde za hlasem svého srdce, ožívá a přes útrapy dojde svého štěstí. Tak jako Sněhurka.
Bytosti, ne trpaslíci
Grimmové hojně pracují se symbolikou. Tři kapky krve přinášející matčino uvědomění, že by ráda měla dítě, už si dnes s příběhem takřka nikdo nespojuje. Ani kontrast rudé a bílé není už příliš zdůrazňován, stejně tak číselné významy. Předně tři macešiny návštěvy (v přestrojení) u nic netušící dívky a tři vražedné předměty – tkanice či stuha, hřeben a jablko. Jestli něco dnešní čtenář či divák vnímá nejsilněji, je to sedmička. Ano, konečně jsme u trpaslíků. A tím v čase poskočíme do současnosti.
Když u Disneyho před šesti lety oznámili, že hraný remake se bude točit, našli silného oponenta v Peteru Dinklageovi. Prominentní herec malého vzrůstu zažíval vrchol popularity díky roli Tyriona Lannistera v seriálu Hra o trůny. „Na jednu stranu jsi progresivní, ale zase vytáhneš ten podělaný zastaralý příběh o sedmi trpaslících žijících v jeskyni?“ čílil se například v podcastu WTF. Studio odpovědělo, že záležitost konzultovalo se zástupci liliputánské komunity a najde jiný přístup. Tak trpaslíci zmizeli z názvu a má se jim říkat kouzelné bytosti (magical people). Ve filmu ovšem vypadají… inu – jako trpaslíci.
S odporem skupin bojujících proti společenským stereotypům se potýkali už lidé z Universal Pictures při produkci filmové fantasy Sněhurka a lovec z roku 2012. Herci průměrného vzrůstu jsou do požadované výšky digitálně upraveni. I v čerstvě uváděném snímku měl každý trpaslík živého představitele, jehož pohyb byl nasnímán počítačem.
Ke Sněhurce přišli trpaslíci rovněž způsobem z dnešního pohledu kontroverzním. Znalci tvrdí, že Grimmové se nechali inspirovat i příběhem nešťastné hraběnky Margarethy von Waldek, údajné milenky Filipa II. Španělského, který v různých obdobích 16. století vládl osmi zemím či městským státům. Krásná žena zemřela v 21 letech pravděpodobně na otravu. Co víc, její otec vlastnil měděné doly, kde většinou pracovaly děti. Žily po skupinách v domcích s jednou místností, byly podvyživené a říkalo se jim „chudí (nebo také ubozí) trpaslíci“. Obec Bergfreiheit, nacházející se v dané lokalitě, má ostatně dodnes neoficiální název Schneewittchendorf (Sněhurkov).
Přidejme si k tomu pohled marxistických kritiků z 20. století: příběh podle nich odhaluje princip třídního vykořisťování. Zatímco mezi příslušníky buržoazie (přeneseně královská rodina) probíhá jakýsi zvrácený boj o prvenství v kráse, proletariát (typicky trpaslíci a lovčí pověřený Sněhurčinou vraždou) jsou manipulováni a zobrazeni jako méněcenné postavy.
Nepodstatný princ
Dinklageova citovaná narážka na progresivismus se týká obsazení hlavní role – to, že ji získala Rachel Zeglerová, po matce kolumbijského původu, tedy Hispánka, přisuzují kritici zbytečné politické korektnosti. Zlou královnu představuje Gal Gadotová, narozená v Izraeli, a jelikož je macechou, etnicky nemusí být s nevlastní dcerou propojena. Na druhé straně tu máme nepřehlédnutelný fakt, že osobitý půvab čarodějnice maskéři spíše podpořili, kdežto Sněhurce napodobením účesu její animované předlohy staré skoro 90 let do větší krásy nepomohli. Ani do nevinnosti – herečka je v rolích naivek ostřílená z muzikálových produkcí a zahrála si i Marii ve filmové West Side Story, ale jako symbol neposkvrněnosti ve 23 letech už tolik nepřesvědčí.
K dovršení všeho se herečky rozcházejí nejen v příběhových charakterech, ale i názorově. Zeglerová se nerozpakovala podpořit palestinský národ, a že Gadotová v blízkovýchodním konfliktu stojí na straně židovského státu, je nasnadě.
Okolnosti příchodu nové Sněhurky do kin popsal magazín The Hollywood Reporter jako sled chybných PR rozhodnutí, která v kombinaci se stoupající antiwoke náladou v USA udělala ze snímku „otrávené jablko“. K tomu přispívá změna dějové linky v rozhodujících fázích příběhu, kdy princ (v této verzi spíše bandita či zbojník) připomínající více stalkera než zachránce přenechává iniciativu ve svržení královny své milé. Kdepak jsou ty doby, kdy macechu stihl trest tím, že se v železných botách rozžhavených do běla z donucení utancovala k smrti…
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
